TÉMA VENKOVA A PŘÍRODY V ČESKÉ LITERATUŘE 19. STOLETÍ

– literatura po 1800 => od Národního obrození
– dost časté téma: venkov je za Národního obrození jediné místo, kde se uchovala česká kultura, lidé tam cítili
největší soudržnost a vlastenectví
– venkov je velmi idealizován – ideální prostředí, kde si lidé cení morálních hodnot
– aby si národ uvědomil vlastenectví – kroje, folklór, zvyky
– krása České přírody – vždy se k ní národ uchyloval, když mu bylo těžko

František Ladislav ČELAKOVSKÝ: „Ohlasy písní Českých“
– sbíral ústní lidovou slovesnost, vycházel z ní, píše Ohlasové balady
– „Toman a Lesní panna“ – Toman jede za milou x ona mu říká, že už ho nechce, chce bohatšího => nazpátek jede přes les => příroda personifikována do lesní panny, která ho zabije
– prvky balady a ústní lidové slovesnosti – melodičnost, pravidelně rýmované

Karel Jaromír Erben: „Kytice“ – tradiční balady
– příroda člověku v těžkých situacích jako přítel („Mateřídouška“), nebo soudce (hodnocení lidských činů – „Poklad“)
– „Vodník“ – konfrontace dvou mateřských lásek, příroda vězením
– „Svatební košile“ – les předznamenává další vývoj balady

Karel Hynek MÁCHA: „Máj“ – příroda vedlejší postavou, konfrontuje osud Viléma

Josef Kajetán TYL: „Strakonický dudák“ – matka Roxana je vílou, personifikace snahy pomoci + Švanda putuje světem, přírodou
– venkov x město, domov x cizina

Božena Němcová: „Babička“ – věrohodně ztvárněné zvyky, práce x idealizováno ve vztazích