LITERÁRNÍ PROGRAM RUCHOVCŮ A LUMÍROVCŮ

– rozvíjí se politika českého měšťanstva => rozdělení národní strany na Mladočeskou a Staročeskou – 1874
=> zvýšení aktivity měšťanstva => období aktivní české měšťanské politiky
– 1870 přichází české měšťanstvo s návrhem Fundamentálních článků – návrh na autonomii Českých zemí => => vlastní vládu, parlament + určitou samostatnost x nepřijaty => 1872 volby do zemských sněmů => snaha získat co nejvíce míst, aby měli zastoupení x Němci více peněz => vítězí Němci => Češi do pasivní opozice => od 1872 nechodí na jednání žádných sněmů – do 1878 => vrací se do všech sněmů => aktivní politika – podlézají Rakušákům
– vzniká Česká sociální demokracie a Národně socialistická strana
– české měšťanstvo se zapojuje do kultury
– rozvoj spolkové činnosti, rozvoj nakladatelství – Otovo nakladatelství
– rozvoj divadla – otevřeno 1881 Národní divadlo x vyhořelo => 1883 znovu otevřeno
– dvě literární skupiny:

a) Ruchovci – podle almanachu Ruch, který vydávají (1878), hlavní činnost v 70. letech 19. století
– Národní škola – navazuje na národní obrození, nechává se jím inspirovat, ignorují Májovce
– vlastenecké náměty, historické náměty z Českých a Slovenských dějin, čerpají z venkova – sociální charakter, nebo se zabývají vztahy Čechů a Němců
– nejednotná, volná literární skupina
– Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská, Josef Václav Sládek (x jenom určitou dobu) + autoři, kteří píšou historickou beletrii – Václav Beneš Střebízský, Alois Jirásek
– píšou většinou pouze vlastenecké básně a básně na sociální náměty, píšou patetickou politickou poezii

b) Lumírovci – přispívají do časopisu Lumír (od 1873), od konce 70. let je vede Josef Václav Sládek
– kosmopolitní škola – navazuje na ní další literatura (moderní umělecké směry)
– vychází z Májovců – snaha o kontakt české literatury s jinými národy
– překládají z němčiny, francouzštiny, angličtiny + přebírají nové literární žánry a formy z evropských literatur
– mají jednotný program => chtějí uměleckou svobodu – psát o čem chtějí a jak chtějí
– chtějí českou, nepolitickou poezii => milostná a úvahová poezie
– snaha vyjadřovat se obrazně, vzletně, předznamenávají moderní umělecké směry
– Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Sládek, Julius Zeyer
– píší poezii i prózu, dramata vysokého stylu, překlady