Otázka č.6, Elementární útvary v hudbě II

b) Téma: – delší, závažnější hud. myšlenka, která slouží jako kompoziční základ hud. díla (motiv-slovo,
téma-věta, převládá v něm melodie (Largo – Novosvětská), většinou 8 taktů, ale také 4,6,16 i více,
– je možno jej dělit na motivy
– hlava tématu – skupina nápadně melodicky nebo rytmicky výrazných tónů na začátku tématu
Druhy: podle toho, která složka vystupuje do popředí – melodické, rytmické, dynamické, harmonické
podle charakteru a povahy uvnitř tématu – jednolité (motivy uvnitř jsou si podobné), různorodé (motivy jsou odlišné)
ostinátní téma – stálé opakování hudební myšlenky, z níž se vytváří celé dílo (Passacaglia, Fuga)
antitetické téma – zde se střetává hudba dvou protikladných charakterů, motivy ostře kontrastní

c) Figura, pasáž:
figura – sdružení několika tónů na podkladě melodickém, rytmickém a harmonickém
– uplatňuje se obvykle v některém z vedlejších hlasů
– má menší myšlenkovou závažnost oproti motivu či tématu, stále se opakuje a to pouze s malými
změnami melodie či rytmu, v některých skladbách je figura kompozičním jádrem (Bach-prel.C)
– často vytváří doprovod ve skladbách tvz. užité hudby (např. tango)
– polohu v níž se pohybuje mění jen pozvolna
ostinátní figura – opakuje se beze změny v některém hlase
charakteristická figura – je nápadná rytmem, jde často o opakování výrazného rytmu (např. Tango)
pasáž – slet více tónů následujících po sobě v rychlém tempu, může být v kadencích, rychlá záležitost
a) diatonická
b) chromatická
c) jednohlasá, dvojhlasá, stupňovitá, figurační, akordická…
– až na výjimky se ve skladbách neopakuje a nezpracovává, většinou se uplatňuje v mezivětách