Závěr

V květnu 1999 byla usnesením vlády České republiky schválena Státní informační politika. Dokument zdůrazňuje nutnost budování informační společnosti v České republice a tím vytváření předpokladů „zlepšení kvality života jednotlivých občanů, zefektivnění státní správy a zkvalitnění podpory rozvoje podnikání“. Pokud jde o státní správu, dokument uvádí např. průběžnou elektronickou evidenci odvodů daní, sociálního a zdravotního pojištění, určování nároků na sociální dávky a poskytování veřejných informací pomocí Internetu.
Státní informační politika uvádí osm priorit:
Þ informační gramotnost – možnost celoživotního vzdělávání, rekvalifikace, zacházení s výpočetní technikou, distanční studium apod.

Þ informatizovaná demokracie – přístup občana k informacím v elektronické formě; pro ty, kteří nemají vlastní počítač připojený k Internetu, budou instalovány takové počítače ve veřejných budovách

Þ rozvoj informačních systémů veřejné správy – budování státního informačního systému a možnost využívání elektronického podpisu a autentizace elektronických dokumentů

Þ komunikační infrastruktura – především liberalizace trhu, telekomunikačních služeb od počátku roku 2001

Þ bezpečnost informačních systémů a ochrana osobních dat – tato ochrana bude zabezpečena organizační a technickou strukturou informačních systémů veřejné správy a legislativní úpravou, která mj. zřídí kontrolní orgán pro ochranu osobních dat

Þ elektronický obchod – stát bude zejména prosazovat vytvoření legislativních a technicko-organizačních předpokladů pro provádění elektronických transakcí

Þ transparentní elektronické prostředí – to by se mělo týkat především podnikatelského prostředí, např. veřejný registr ekonomických subjektů nebo hospodaření s veřejnými finančními prostředky, např. vypisování a výsledky výběrových řízení

Þ stabilita a bezpečnost informační společnosti – využití veřejného informačního systému k poskytování aktuálních informací o stavu životního prostředí, využití při krizovém managementu průmyslových havárií a přírodních katastrof.

Tato státní politika, která vychází zejména z obdobných dokumentů EU a OECD, však neuvádí žádné konkrétní údaje týkající se finanční podpory státu ani časový rámec vytvoření potřebné legislativy. Z různých průzkumů českého Internetu vyplývá, jak málo finančních prostředků je ve srovnání s ostatními zeměmi OECD na jeho rozvoj vynakládáno. Doufejme tedy, že se tato situace po roce 2000 výrazně změní k lepšímu. Český Internet tak v oblasti svého komerčního využití dospěje do stavu srovnatelného s ostatními vyspělými zeměmi světa.

Závěrem tedy můžu říci, z vlastní zkušenosti, že obchody po Internetu jsou velice příjemné, co se týče stráveného času. Nemusíte „lítat“ po obchodech s „shánět“ různé věci. Takhle si v klidu domova sednete k počítači, připojíte se na Síť a brouzdáte se po webových stránkách nabízených firem. Dokonce se můžete „napíchnout“ na internetové stránky zahraničních společností a objednat si zboží např. z Paříže. A pokud jste ještě lepší v komunikaci s počítačem, potom je pro vás velice výhodné přímo obchodovat na burze a aktivně se účastnit veškerých obchodních transakcí. Tento způsob obchodování bych doporučila všem, kteří ještě nemají takové zkušenosti, nebo potřebují doporučení.

Literatura:
Nondek L., Renerová L.: Internet a jeho komerční využití, Grada, Praha 2000
Tapscott D.: Digitální ekonomika: naděje a hrozby věku informační společnosti, Computer Press, Praha 1999