Hominizace, periodizace dějin vývoje, periodizace pravěku,pomocné vědy historické

Historie = dějiny; souhrn dějin, které se staly v určitém časovém sledu ve světě

– dějepis patří ke společenským vědám – soustava věd o člověku a společnosti (filosofie, psychologie, sociologie, politika, právo, ekonomie, statistika, etnografie=národopis)
– zabývá se historií lidstva – proměny společnosti, způsoby obživy, významnými osobnostmi; události mají časovou posloupnost, souvislosti
– vychází k konkrétních historických pramenů a z výsledků badatelské práce historiků

Úloha historické vědy
1. vylíčení všech všeobecných dějin (světových i národních)
2. zkoumání určitých historických témat a období
3. zkoumání vývoje procesu vývoje společnosti v jeho různých stránkách

Metody historikovy práce
1. Heuristika – shromažďování historických materiálů a literatury
2. Kritika pramenů – přímá X nepřímá, genealogická, filosofická, geografická, statistická…
3. Interpretace = výklad a analýza (=rozbor)
4. Syntéza = shrnutí

Historické prameny = zdroje informací o minulosti, dokumenty doby, umožňují rekonstrukci minulých dějů, zkoumání a hodnocení minulosti, události epoch atd.
– k pramenům je nutno přistupovat kriticky – třídění, hodnocení, ověření pravosti a původnosti, stanovení míry věrohodnosti

1. hmotné = trojrozměrné
– kosterní pozůstatky člověka, nástroje, zbraně, předměty denní potřeby, nádoby, umělecká díla
– o nejstarší době se získávají archeologickým výzkumem (vykopávkami) a často jsou zlomkovité
– uloženy v muzeích, galeriích, skanzenech

2. písemné
– seznamy panovníků, záznamy o přírodních katastrofách, o politických a vojenských událostech; smlouvy, zákoníky, kroniky, dopisy, záznamy o daních, účetní knihy, legendy, noviny atd.
– uloženy v archivech a knihovnách

3. tradiční
– mýty, pověsti, písně
– dochovány v ústní podobě, šíří se tradicí

4. obrazové
– mapy, obrazy, atlasy
– uloženy v knihovnách, archivech a galeriích

5. zvukové a audiovizuální
– magnetové záznamy, filmy, videokazety, CD-ROM, CD-DISKY atd.

každá doba zanechala charakteristický druh pramenů:
nejstarší společnost – mýty, vykopávky, první nástroje, kosterní pozůstatky
středověk – legendy, letopisy, kroniky, stavby (hrady, tvrze, selská stavení), řemesl.nástroje
novověk – spisy, tisk, stavby, stroje
nejnovější – fotografie, zvukové záznamy, filmy, roboti…

Pomocné vědy historické
– soubor vědních disciplín, které pomáhají historikovi v jeho práci, umožňují pohled pouze z určitého úhlu

1. NUMISMATIKA
– zabývá se zkoumáním mincí a jiných platidel, o způsobu dražby, mincovnách a mincovnictví – technika výroby, funkce peněz

2. HERALDIKA
– zkoumá a hodnotí erby a znaky jako historické prameny, tvoří znaky podle heraldických pravidel

3. SGRAFISTIKA
– nauka o pečetích, jejich zhotovování, vzniku, vývoji a funkci

4. CHRONOLOGIE
– vědní disciplína související s určováním časové posloupnosti, ale také s počítáním času a jeho jednotek
– rozlišuje stáří: a. absolutní – uvedeno v letopočtech
b. relativní – určováno na základě vzáj.časovém vztahu s jinými událostmi
– při chronologickém datování předmětů se užívá i přírodních metod:
a. dendrochronologie – určuje stáří na základě porovnávání letokruhů
b. radiokarbonová metoda – k určení stáří se používá poločas rozpadu uhlíku(5739 let), který je obsažen ve všech pozůstatcích organismů a předmětů
c. draslíkoargonová
d. heliouranová

5. METROLOGIE
– zkoumá staré míry a váhy, metody měření, měřící jednotky a vše, co s měřením souvisí v různých zemích a dobách

6. KODIKOLOGIE
– studuje rukopisy neúřední povahy

7. EPIGRAFIKA
– zabývá se vyřezanými nebo rytými nápisy do kovu, kamene (na zvonech, budovách, náhrobních kamenech)

8. FALERISTIKA
– popisuje výklad historického hodnocení řádů a vyznamenání

9. FILIGRÁNOLOGIE
– zabývá se průsvitkami v papíru (=výrobní značky papíru zřetelné v průsvitu), určují stáří a původ papíru; studium dějin papíru
– existuje asi 1 mil.filigránů (čísla, písmena, geometrické tvary, věci, květiny…)

10. DEMOGRAFIE
– zabývá se obyvatelstvem – proces reprodukce, přirozený pohyb obyvatel

11. STATISTIKA
– zachycuje změny ve společnosti

12. VEXIKOLOGIE
– zabývá se prapory

13. KAMPANOLOGIE
– zabývá se zvony a jejich výzdobou

14. DIPLOMATIKA
– zabývá se studiem úředních písemností, hodnotí prostředí, ze kterého vzešly
– rozlišujeme: 1. listy – písemnosti oznamovacího charakteru – dopisy
2. listiny – písemnosti závažného charakteru – úřední listiny
3. deperdita – listiny a listy nejsou zachovány v originále

15. GENEALOGIE
– studuje rodové a rodinné souvislosti, vypracování rodokmenu = přehled potomků zakladatele rodu

Periodizace dějin
– rozdělení dějin na určité časové úseky: epochy – tisíciletí – století

A. Marxistická periodizace dějin
– považovala za základ rozdělení dějin ekonomické vztahy

1. historická etapa – prvobytně pospolná společnost
(2-3 mil.let př.n.l.- 3-4.tisíciletí př.n.l. – do písma) – pravěk
2. historická etapa – otrokářská společnost
(od písma – r.476 –pád západořímské říše) – starověk
3. historická etapa – feudální společnost
(5.stol – pol.17.stol/r.1492-objevení Ameriky) – středověk
4. historická etapa – kapitalistická společnost
(pol.17.stol. – 20.stol) – novověk
5. historická etapa – socialistická společnost
(od 1.sv.války)
6. historická etapa – komunismus

B. Dnešní periodizace dějin
1. pravěk
2. starověk
3. středověk
4. novověk
5. současné historické období

Periodizace pravěku
1. podle způsobu získávání potravy
a. období přisvojovacího hospodářství (do vzniku zemědělství)
b. období výrobního hospodářství (do neolitu)

2. podle materiálu
1. doba kamenná
a. paleolit = starší doba kamenná (vznik člověka – 10.stol.př.n.l.)
b. mezolit = střední doba kamenná (10.stol.př.n.l. – 7.stol.př.n.l)
c. neolit = mladší doba kamenná (7.stol.př.n.l. – 5200 let př.n.l.)
d. eneolit = pozdní doba kamenná (Evropa) (5200 – 3500 let př.n.l.)
chalkonit = doba měděná (Přední východ)

2. doba bronzová
a. starší (3500 – 1550 př.n.l.)
b. střední (1550 – 1300 př.n.l.)
c. mladší (1300 – 750 př.n.l)
3. doba železná
a. starší = období halštatské (750 –400 př.n.l)
b. mladší = období laténské (400 – počátek našeho letopočtu)
4. doba římská (přelom letopočtu – 400 n.l.)

ANTROPOLOGIE – věda o původu a vývoji člověk
ANTROPOGENEZE – proces vzniku, utváření a vývoje člověka
HOMINIZACE – proces polidštění, probíhal ve čtvrtohorách (trval 2 mil.let), projevovala se:
a. napřimování postavy, chůze po zadních končetinách
b. vývoj ruky – postavení palce proti prstům (uchopení a zhotovování nástrojů)
c. vývoj obličeje – mizení nadočnicových oblouků, vytváření čela a vysunuté brady
d. růst objemu mozku – klenutí lebky – vznik řeči