SOCIÁLNÍ MOBILITA
SOCIÁLNÍ MOBILITA
-možnost jednotlivců či celých skupin měnit svůj sociální status uvnitř daného sociálního systému
-P.A.Sorokin r. 1927 :
1. horizontální mobilita – dochází k přesunům prostorovým či profesním, aniž se mění výše sociálního statusu migrantů
2. vertikální mobilita – vzestup či sestup v rámci stratifikačního prostoru dané společnosti; vysoká míra vertikální mobility = otevřená společnost, opakem je uzavřená společnost
a) intergenerační – poměřuje se sociální postavení generace synů se sociálním postavením generace otců
b) intragenerační – změny v sociální pozici člověka během jeho dospělosti
-nejnižší míra sociální mobility bývá u obou krajních pólů společnosti, tj u elity a u marginálních či sociálně vyloučených
-mobilní kanály – způsoby jimiž se změna statusu uskutečňuje; dominantní úlohu hraje dosažené vzdělání )otec R.Reagana byl kadeřník, Jimmy Carter začal jako pěstitel buráků = v USA je vysoká sociální mobilita)
ZÁKON VZÁCNOSTI
-k výrobě statků je zapotřebí nejen ekonomická činnost, ale i další ekonomické zdroje (půda, práce, kapitál), které jsou rovněž limitované nebo vzácné
-někteří ekonomové hovoří o zákonu vzácnosti, protože ani pro žijící generace není dostatek ekonomických zdrojů pro uspokojování všech potřeb na dohled
-omezený přístup lidé k ekonomickým statkům je nutí, aby si dnes už mezi milióny druhů ekonomických statků volili (vybírali )
HRANICE PRODUKČNÍ MOŽNOSTÍ
-představme si ekonomiku s daným počtem zdrojů, tzn. lidí, technologií, strojů, energie a přírodních zdrojů
-ekonomika musí rozhodovat, jak mají být tyto zdroje přesně rozděleny mezi tisíce různých statků, které chceme vyrábět
-to je velmi složité, a proto musíme zjednodušovat – předpokládejme, že se mají vyrábět pouze dva ekonomické statky – zvolíme např. dvojici děla a másla děla
A
B
C
– existuje max množství másla, které jde vyrobit za rok (5 milionů kg) 15
– existuje max množství děl (15 000)
– mezi těmito extrémy se dá kombinovat (viz tab. a obr. ) 12
9
6
3
0
D
Alternativní produkční možnosti
máslo děla
A 0 15
B 1 14
E
C
2 12
D 3 9
F
E
4 5
F
5 0
1 2 3 4 5
máslo
– z omezenosti zdrojů plyne substituční vztah mezi máslem; když postupujeme z A do B . . . do F, přesunujeme práci, materiály a ostatní zdroje z odvětví děl do odvětví výroby másla
-spojením bodů v grafu dostaneme křivku Hranice produkčních možností (PPF – Production Possibility Frontier) max kapacita kombinace druhů všech statků, kterou je ekonomika schopná vyprodukovat
-hladká křivka spojuje zakreslené body vyčíslených produkčních možností – tato hranice ukazuje možnosti voleb, z nichž se společnost při daném stavu technologie a daných celkových zdrojích může rozhodovat s substitucí másla děly; body vně hranice jsou nemožné, nedosažitelné; libovolný bod pod křivkou označuje, že zdroje nejsou plně využité, nebo nejsou využité nejlepším možným způsobem
-efektivnost – jelikož ekonomika operuje na PPF, pak vyrábí efektivně; deregulace nebo zrušení vládních předpisů jí může zvýšit
-neefektivnost- nevyužité zdroje – nezaměstnanost, nepracující továrny, nevyužitá půda, ekonomika se nachází pod PPF; způsobují také monopol, neefektivní regulace nebo protože příkazová ekonomika je vystavena rozhodování neschopných byrokratů
-ekonomický růst můžeme definovat jako posun PPF vpravo:
1. technologické zlepšení umožňující lepší způsoby produkce statků a služeb a jejich lepší technickou úroveň
2. růst velikosti kapitálu a jeho kvalita
3. růst množství pracovní síly a její kvalifikace (zvyšování kvality lidského kapitálu)
ZÁKON KLESAJÍCÍCH VÝNOSŮ
-u některých ekonomických zdrojů zjišťujeme, že mají konstatní či rostoucí výnosy, jiné klesající tendenci výnosů; zvětšováním množství pracovní síly nepovede při neměnné technologii ke konstatnímu přírůstku produkce
-u některých ekonomických zdrojů pozorujeme klesající tendenci výnosů; byl formulován „zákon klesajících výnosů“ (law of diminishing returns), který ovšem nemá všeobecnou platnost; podle něj, považujeme-li ostatní výrobní faktory za daně, s rostoucím množstvím pouze jednoho výrobního faktoru (inputu) rose produkt (output) stále pomaleji – každá další dodatečná jednotka výrobního faktoru vyvolá menší zvýšení objemu produkce než jednotka předcházející
-př. stále více pracovníků bude obdělávat farmu – po určitou dobu bude po přidání dalších pracovníků výstup (produkce) stoupat – ale po nějaké době bude přidávána práce stále méně produktivní – výstup může nakonec i klesnout
NÁKLADY PŘÍLEŽITOSTI
-náklady příležitosti určitého rozhodnutí vznikají proto, že zvolit si ve světě vzácnosti jednu věc znamená vzdát se něčeho jiného
-náklady příležitosti hodnotu ušlého statku nebo služby
-např. půjdu do školy nebo si půjdu zakouřit? – buď jedno nebo druhé
FUNKCE TRHU
-trh – společenské uspořádání směny zboží; místo, kde se střetávají nabídka a poptávka a kde dochází ke směně zboží prostřednictvím koupě a prodeje
-zboží – ekonomické statky určené pro trh
-trhy:
1) podle množství druhů zboží
a) dílčí – pouze jeden druh zboží
b) agregátní – veškeré zboží
2) z hlediska územního
a) místní
b) národní
c) světový
3) z funkčního hlediska
a) výrobků a služeb
b) práce
c) finanční
-směnu zboží na trhu zprostředkovávají peníze
-v tržním hospodářství se každý subjekt rozhoduje samostatně, ale je při tom ovládán trhem
-na trhu se prodává a kupuje a přitom se obvykle sjednává cena
-cena vzniká vzájemným působením prodávajících a kupujících
-musí pokrýt režijní náklady prodávajícího a přinést mu nějaký zisk
-spotřebitel se podle cen rozhoduje, co bude spotřebovávat
-podnikatel podle cen zdrojů vidí, jak jsou jednotlivé výrobní zdroje nákladné
-zdroje – přírodní (půda, kapitál) a lidské (práce)
-tržní mechanismus a tržní hospodářství
I. soukromé vlastnictví majetku
II. cenový systém – co a pro koho vyrábět; cena vede k vytvoření rovnováha nabídky a poptávky
III. konkurence