PRIMÁRNÍ SKUPINA.
PRIMÁRNÍ SKUPINA
-v roce 1902 zavedl americký sociolog C.H.Cooley do sociální psychologie pojem „primární skupina“ a vycházel z předpokladu, že některé rysy člověka jsou univerzální, což znamená, že je nacházíme ve všech lidských společenstvích, a historicky konstantní, což znamená, že je můžeme pozorovat ve všech vývojových obdobích lidstva od doby, kdy se člověk vydělil z živočišného světa a soubor těchto znaků lze označit jako „lidskou přirozenost“. Univerzálnost těchto znaků je univerzálností místa, v němž se tento proces odehrává
-znaky primární skupiny:
1. primární skupiny jsou založena na osobním, tj. bezprostředním, nezprostředkovaném kontaktu svých členů, který se někdy označuje jako face-to-face
2. předpokladem vzniku tohoto kontaktu je malá skupina
3. malý počet členů ve skupině umožňuje vznik vztahů založených na vzájemné důvěrnosti, intimity a to je základem soudržnosti skupiny
4. členství nevzniká z žádných „vnějších“ pohnutek, ale tím základním motivem členství je uspokojení, které vyplívá z pozitivních citových vztahů mezi členy skupiny
5. tyto skupiny vykazují relativně dlouhodobé trvání na rozdíl od skupin nahodilých a funkčně specifických
6. jedinec se v primární skupině angažuje celou svou osobností; jeho členství ve skupině se tedy omezuje jen na výkon určité specifické sociální role
-primární vztah – vztah jedinců, který je založen na osobním kontaktu, intimní známosti a vzájemné pozitivní emocionální orientaci
-pojem primární vztah je daleko širší něž termín primární skupina, jelikož primární skupiny musí být založen na základě primárních vztahů, ale primární vztahy mohou být i mimo primární skupinu ( např. třída, pracovní skupina, milenecká dvojce)
Zhruba do 40.let tohoto století se používalo velice elementární a odlišné rozlišení skupin. Jednalo se o skupiny vlastní, členské (do nichž patřím jako člen) a cizí (sem nepatřím). Toto rozlišení, zavedené amerických sociologem W.G.Summerem, signalizuje i povahu mezi těmito skupinami, kdy moje skupina, vlastní je vždy lepší než cizí. Ale později se pochopilo, že mezi vlastní a cizí skupinou může existovat i jiný než jen nepřátelský vztah.
SEKUNDÁRNÍ SKUPINA
-tento pojem byl zaveden sociologem ve 20.letech E.W.Burgessem
-všechny skupiny, které nejsou primární, jsou sekundární
-rozlišení:
A) Asociace – relativně dlouhodobá seskupení lidí více či méně formálně organizovaných
-založeno na dobrovolném členství (např. politické strany, pracovní skupiny kluby) a nedobrovolném členství (např. věznice, armáda), případně i na faktickém členství (např. křest v dětství)
B) Etnické skupiny – založeny na faktickém členství, ale tvoří svébytný typ sekundárních skupin
C) Společenské vrstvy a třídy
REFERENČNÍ SKUPINY
-teorii referenčních skupin rozpracoval americký sociolog R.K.Merton
-některé hlavní předpoklady této teorie (předpokladem vzniku referenčních skupin je pluralita skupin)
o každý člověk je členem několika společenských skupin (tento jev se označuje jako pluralita skupinového členství)
o skupiny, v nichž je jedinec členem, nazýváme členské a ostatní skupiny, o nichž sice ví, ale členem není nazýváme nečlenské, přičemž jedinec se s jednotlivými skupinami, v nichž je členem identifikuje v různé míře a stupni
o identifikací se skupinou rozumíme vnitrní přijetí skupinových hodnot, norem a vzorců chování (tzv. interiorizace neboli internalizace)
o identifikace se skupinou není nutná
o skupina, s jejímž hodnotami, vzorci chování a způsobem života se jedinec identifikuje, se nazývá referenční skupina
o skupina je člensky otevřená, jestliže je možný více méně volný vstup do této skupiny, případně je-li vstup podmíněn splnitelnými podmínkami
o skupina je člensky uzavřená, jestliže vstup do ní není možný vůbec (tj. kasty, třídy, rodová šlechta) nebo je velmi obtížný a je podmíněn téměř nesplnitelnými podmínkami (tj. teroristické skupiny, ilegální skupiny, náboženské sekty atp.)
o anticipující socializací rozumíme stav, kdy jedinec v době, kdy ještě není členem své referenční skupiny, ale na členství v ní aspiruje, se na vstup víceméně vědomě připravuje a to tak, že si osvojuje její normativní a hodnotový systém a učí se a napodobuje vzorce chování atp.
-občanská společnost je úhrnem společenských skupin s různými specifickými zájmy
-teorie referenčních skupin vysvětluje řadu značně různorodých sociálních jevů; jde o vysvětlení základních obecného mechanismu, psychologického a sociálního, jež je shodný s podložím různorodých procesů
Logicky čistá definice společenských skupin je poněkud paradoxně obtížná, protože pojem skupiny je jedním z nejfrekventovanějších pojmů běžného jazyka.
Pojem skupina má totiž 4 základní významy, o nichž je třeba něco zaznamenat:
a) skupina v nejširším významu označuje jakékoliv seskupení lidí
b) skupina ve významu sociální kategorie (v tomto případě jde o soubor osob, vykazujících alespoň jeden shodný, společný znak – např. zaměstnanec)
c) skupina ve smyslu prostorově spojených lidí a pro označení osob spojených pouze prostorovou blízkostí se užívá pojmu sociální agregát (tj. lidé v jednom paneláku, studenti školy) a zvláštní, zcela odlišný druh agregátu DAV
d) skupiny ve vlastním smyslu, kde základním znakem těchto skupin je existence přímé interakce nebo alespoň její možnost (takovouto skupinu ruší následující body: interakce mezi členy skupiny; existence komunikační sítě; společná činnost; existence sociálního vztahu; společný cíl; diferenciace rolí a pozic; normativní a hodnotový systém skupiny; systém sankcí; vědomí příslušnosti ke skupině; vědomí skupinové odlišnosti)
Společenské skupiny
1. sociální kategorie 2.agregáty 3. skupiny ve vlastním smyslu
náhodné davy
sociálně strukturované nahodilé nezákonné
posluchačstvo plánovaný divácké panické znepříjemňujícím aktivní amorální
expresivní expresivní
dav
3. skupiny ve vlastním smyslu
sekundární primární
formální neformální
rodina sousedství dětské skupiny
asociace organizace
cizí vlastní
třídy etnické skupiny
referenční členské
rasy národnosti národy
velké střední malé
DAV
-dav je skupina osob, které se shromáždily na tomtéž místě na základě téhož podnětu
-pojem dav je v běžném jazyce i v sociologii zatížen pejorativním nádechem
-francouzský sociolog a sociální psycholog Gustav Le Bon vytvořil teorii davového chování, tj. zjistil, že pro chování člověka v davu je typické následující:
1. potlačení až ztráta vlastní individuality
2. výrazná převaha původních, primitivních instinktů a emocí nad racionalitou
3. ztráta rozumové kontroly a morálních odpovědnosti
4. člověk v davu je anonymní a má proto pocit bezpečí před případnými sankcemi
-Le Bon rozdělil davy na – heterogenní – skupiny osob, které se významně odlišují řadou podstatných znaků (věkem,
povoláním, zájmy)
-anonymní – pouliční dav
-neanonymní – porota, parlament
-homogenní – skupiny, vykazující ještě nějaké další podstatné společenské znaky kromě prostorové blízkosti
-jiná klasifikace a charakteristika davů podle E.W.Browna – davy:
1) aktivní
a) útočící – lynčující dav
b) únikové – panický dav
c) získávací – pří nákupní horečce
d) expresivní – demonstrace
2) pasivní – sem patří posluchačstvo
-další klasifikace podle K.Davise z roku 1949
1. davy sociálné strukturované – osoby spojené společným místem a soustředěné k témuž bodu zájmu – posluchačstvo, plánovaná expresivní dav
2. náhodné davy – davy spojeny místem a zájmem, ale setkání to je neplánované a nepředvídané – divácké davy, panické davy, obtěžující davy (fronta)
3. nezákonné davy – aktivní expresivní davy, amorální davy – orgiastické skupiny, feťáci
-dav je tedy zvláštním druhem sociálního seskupování a zjevně se odlišuje od skupin ve vlastním, užším smyslu
nič moc 😀
Děkuju!