PRÁVNÍ NORMY

PRÁVNÍ NORMA

= všeobecně závazné pravidlo chování obecného charakteru, její zachovávání je vynutitelné státní mocí a je vyjádřena ve zvláštní stanovené či uznané formě

Znaky PN:
1) materiální
-) normativnost (pravidelnost, předpisovost)
-) vynutitelnost (státní mocí)
-) právní všeobecná závaznost
-) obecnost

2) formální -) forma (musí být vyhlášena nebo publikována ve sbírce zákonů)

STRUKTURA PRÁVNÍ NORMY

A) NORMY S KLASICKOU LOGICKOU STRUKTUROU

1. Hypotéza = představuje předpoklady a podmínky k realizaci vlastního pravidla chování obsaženého v normě

– tj. určuje ty podmínky, za nichž jsou subjekty povinny se chovat dle pravidla stanoveného normou
– jsou jí obvykle určeny fakta s nimiž je spjat vznik, změna či zánik právního vztahu

2. Dispozice = představuje vlastní pravidlo chování ve společenských vztazích

– tj. určuje komu a jaké povinnosti či oprávnění vznikají, nastanou-li skutečnosti vyjádřené v hypotéze

3. Sankce = představuje újmu, která postihne každého, kdo se nezachoval podle vzoru stanoveného dispozicí

– typické ve veřejnoprávní oblasti → odnětí svobody, pokuta, peněžní trest, zákaz, propadnutí věci
– typické v soukromoprávní oblasti → náhrada škody, vydání bezdůvodného obohacení

Druhy hypotéze, dispozic a sankcí

a) určené a neurčené = většina hypotéz je provázena určitými faktory a podmínkami

b) relativně abstraktní = umožňují a předpokládají uvážení
konkrétní = uvážení znemožňuje či omezuje

c) taxativní a = pevně daná, stanoví přesně a úplně příslušné podmínky a jiné nepřipouští
demonstrativní = uvádí příklad, je pružnější příkladným výčtem

d) jednoznačné a = musí nastat všechny podmínky
alternativní = musí nastat jen některá z podmínek

e) obecné a = vyjadřuje podmínky rodovými znaky (nebo zvláštními druhovými znaky)
kasuistické = formulování právních předpisů (lidově oko za oko, zub za zub)

B) NORMY S TELEOLOGICKOU STRUKTUROU

– neobsahují popis přikazovaných, dovolovaných nebo zakazovaných chování, ale vytyčení určitého cíle či účelu
– chování, jakým ho dosáhnout zpravidla neobsahují (jen rámcově či abstraktně)
– sankcionované mohou být podle norem s klasickou strukturou

C) NORMY KOLIZNÍ

– řeší jádro 2 právních řádů, tj. stanoví jaký právní řád použít když se v právních vztahu setkáme s cizím prvkem
– je odkazem na příslušný právní řád

1. Rozsah – okruh právních otázek na které se daná PN vztahuje (př. kupní smlouva, dědictví)

2. Navázání – řeší spojení konkrétní právní otázky s příslušným právním řádem

DRUHY PRÁVNÍCH NOREM

A) podle povahy dispozice

1. donucující (kogentní)

– nepřipouštění odchylky od povinnosti a oprávnění stanovených v dispozici normy

2. podpůrné (dispozitivní)

– dávají možnost účastníkům právních vztahů, aby si sami určili rozsah vzájemných práv a povinností
– teprve když tak neučiní, nastupují subsidiární (podpůrné) ustanovení normy
– typická pro oblast soukromého práva

B) podle ostatních kritérií

1. blanketové

– v některé části odkazuje obecně na jinou normu,
– nebo zmocňuje státní orgán k vydání podrobnější právní úpravy

2. odkazující

– odkazují na určitou, konkrétní normu

3. doporučující

– zvláštní typ s ohledem na podmínky vzniku,
– podmínkou je přijetí norem usnesením kompetentního orgánu

C) podle dikce (vyjádření, mluvy) normy

– jsou to převažující formulace v textu formy
– norma formuluje povinnosti (příkaz, zákaz) a plyne z ni i oprávnění jiných subjektů

1. opravňující

– jen povinnost nebo jen oprávnění (př. právo volit)

2. zavazující

– zakazující (př. nevraždění, neloupení) a přikazující normy (př. platit daň, poskytnout první pomoc)

D) z hlediska dopadu na osoby, místo nebo čas

1. obecné

2. zvláštní

3. výjimečné

E) ostatní přístupy umožňující rozlišení norem

1. normy hmotného práva (co mámě dělat, zásady chování)

2. normy procesního práva (jak máme postupovat, orgány)

3. normy teleologické

4. normy technické

5. normy výkladové

6. normy definice

7. normy principy

PŮSOBNOST PRÁVNÍCH NOREM

Normy působí v určitém čase, na určitém území a vůči vymezenému okruhu subjektů.

A) ČASOVÁ PŮSOBNOST

Existence právní normy je dána okamžikem jejího:

1. vzniku – tj. schválení, platnost a účinnost

2. zániku – zrušení normy (= derogace)

Platnost normy – PN byla vytvořena a schválena předepsaným způsobem a stala se součástí právního řádu
– PN je platná ode dne vydání (uvedeno v záhlaví)
– podmínky: vydání oprávněným orgánem, předepsané náležitosti, vyhlášení a publikování
– zásada „Neznalost zákona neomlouvá“

Účinnost normy – okamžik, od kterého je norma způsobilá řešit právní vztahy dle pravidel v ní obsažených
– určena v posledním § normy, 15 dní od publikace nebo i dnem vyhlášení
– tzv. Vacatio Legis [vakacita] – mezidobí mezi platností a účinností (seznámení s normou)

Retroaktivita normy – zpětná účinnost zákona
– PN nepůsobí nazpět, pokud z příslušného právního aktu nevyplývá výslovně něco jiného
– typické v trestním právu (pro pachatele příznivější posouzení podle předchozích zákonů)

Přežívání starého – ponechává nedotčeny právní vztahy, které mají trvající charakter a vznikly třeba i za
zákona do doby nové jiných právních podmínek na základě staré normy

Zánik normy
a) uplynutím času, na nějž byla norma vydána (v praxi se nepoužívá)
b) zrušením normy jinou normou, předepsaným způsobem
c) změnou ustanovení právní normy

– formální náležitost zániku normy je dána právním předpisem (tzv. derogační klauzulí) =

= zrušující ustanovení
a) taxativní – přesný výčet všech rušených ustanovení a předpisů uvedením jejich názvů a čísel, v praxi nejvýhodnější

b) generální – všeobecně stanoví, že se ruší předpisy, které odporují nově vydávané normě, v praxi se neužívá a je nepraktická

c) generální s demonstrativním výčtem – kombinace dvou předchozích

Zásady při zrušení právní normy

1. Později vydaný zákon ruší předchozí.
Lex posterior derogat priori.

2. Pozdější obecný předpis neruší předchozí speciální předpis.
Lex posterior generalis non derogat, Legis priori specialis.

3. Pozdější vydaný speciální předpis ruší dříve vydaný předchozí obecný předpis.
Lex posterior specialis derogat, Legis priori generali.

B) PROSTOROVÁ (TERITORIÁLNÍ) PŮSOBNOST

Stanovuje teritorium na kterém je norma účinná. Působí vždy na celém vymezeném teritoriu pokud není výslovně působnost omezena na část území.

Působnost je obvykle ohraničena hranicemi státního území (výjimečně působí i mimo hranice).

C) OSOBNÍ PŮSOBNOST

Právní normy se vztahují na všechny osoby nacházející se na území ČR. Výjimky z působnosti tvoří poslanecké imunity a osoby používající exteritorialitu (diplomatické imunity a výsady).

Právní normy jsou osoby povinny zachovávat i když se nacházejí mimo území ČR.