27. Francouzské osvícenství, encyklopedismus
– soubor myšlenkových proudů a politických názorů
– víra v člověka, v jeho schopnosti, rozum, vědomosti + názorová tolerance
– inspirace v epikureismu, stoicismu renesanci a humanismu
– má vést k poznání přírody a člověka sebe samého – základ lepšího života
– nepostihuje jen urozené vrstvy, ale celou společnost, všechna odvětví kultury (literatura, politika, filosofie)
– boj proti absolutismu, antiklerikalismus – proti církvi, jejímu dogmatismu, zatuchlosti a zkorumpovanosti
– rozvoj umění na celém světě – klasicismus, empir, romantismus
1. generace osvícenců – teoretikové
Charles Luis de Montesquieu ( 1689 – 1755)
– zabýval se státoprávními otázkami, historií a formou práva, státu a společenských institucí
– velký kritik absolutistické vlády a teorie dělby moci
– základní politickou hodnotou je občanská svoboda
– rozdělení moci na tři na sobě nezávislé složky: legislativu, exekutivu a jurisdikci
– uvažuje o vztahu politické svobody a ústavy
– obdivuje anglickou společnost – náboženská tolerance, politická svoboda
– autor geografické koncepce, podle níž přírodní podmínky předurčují politický a morální stav společnosti – zákony musí být přizpůsobeny národům, pro které jsou vytvořeny, jen náhodou se mohou zákony jednoho státu hodit pro jiný, při utváření zákonů se musí přihlížet k povaze půdy, rozlehlosti, podnebí + návaznost k občanům – počet, povaha, bohatství, náboženství, způsoby
Dílo: Duch zákonů – nástin občanské společnosti, zákony jsou nutné vztahy, vyplývají z povahy věcí, všechno má své zákony – zvířata, člověk – je řízen neměnnými zákony
Úvahy o příčinách velikosti a úpadku Římanů, Perské listy – satira společnosti a státu, srovnává Francii s orientální despocií
Francois Maria Voltaire (1694 – 1778)
– ironický, jízlivý kritik politických poměrů a církve, sám sebe považoval za deistu
– kritika absolutismu, obhajoba svobody, parlamentarismu,
Výrok: „Nesouhlasím s vašimi názory, ale budu do konce života usilovat o to, abyste měli právo je vyslovit.“
– osvícenství určeno především aristokracii
– vítá společenské změny shora od osvícenského panovníka
– hájí determinismus – popírání existence nehmotné, nesmrtelné duše.
– časté spory s vládnoucí mocí, několikrát vězněn v Bastile, nucen emigrovat do Anglie.
Dílo: Anglické listy – kritika zkorumpované vlády, Pojednání o snášenlivosti – kritika náboženských dogmat
Esej o mravech a duchu národů – založil novou disciplínu – filosofii dějin
Filosofické listy, Základy Newtonovy filosofie (1738); Filosofický slovník (napsán formou esejů)
2. Generace osvícenců:
Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778)
– filosof, moralista, spisovatel
– inspiroval V.F.R., utopické socialisty, kritik osvícenství
– snaží se odkrýt kořeny a původ zla ve společnosti a člověku
– proti přemíře racionalizace stavěl roli citů, srdce
– umění a věda nejsou podmínky pokroku, ale úpadku
– odlišuje přirozenou (fyzickou) nerovnost a mravní (politickou) nerovnost
– chtěl odstranit nerovnost a soukromé vlastnictví – nastolena rovnost všech („Rovnost, volnost, bratrství“)
– tři neštěstí lidstva – vznik vlastnictví – rozdělilo lidi na bohaté a chudé
– ustanovení vrchnosti – vytvořilo vládce a ovládané
– zvrat moci v libovůli – páni vůči otrokům, jejichž jediným úkolem je poslušnost
– suverenita lidu – pokud občané budou podléhat jen zákonům, s nimiž souhlasí, budou svobodní, člověk však nemá právo nedodržovat zákony, i když se jeho názory liší od všeobecných, má povinnost podřídit se většině
– lidé jsou si od přírody rovni a jsou svobodni x část svobody dali panovníkovi – lid může jmenovat i sesadit svého vládce
Dílo: Pojednání o původu a příčině nerovnosti mezi lidmi – kritika soukromého vlastnictví, člověk chce jen majetek a nežije v souladu s přírodou, O společenské smlouvě, Emil čili o výchově – pedagogický román, důraz na vliv výchovy na vývoj jedince, Rozprava o vědách a rozumu, Nová Heloisa
encyklopedisté – přešli od deismu k atheismu, kritika náboženství a víry v duchovní substanci
– podporují teorii poznání (sensualismus) – smysly hrají důležitou roli v našem poznání:
Julien Offroy de La Mettrie (1709 – 1751)
– lékař a filosof přírody, zastánce epikureismu
– velmi radikální názory, vypovězen z Francie a později i z nizozemského exilu
– myšlení považuje za fyziologický proces
– redukcionismus – zjednodušování člověka na pouhý stroj
Člověk stroj – popírá duševní stránku člověka – tato myšlenka pobouřila veřejnost
Denis Diderot ( 1713 – 1784)
– proti zjednodušování člověka na pouhý biologický mechanismus (stroj)
Dílo: Encyklopedie věd, umění a řemesel – soubor veškerého tehdejšího vědění
Procházky skeptikovy – inspirace Voltairem, Myšlenky o výkladu přírody – zdrženlivost k otázce existence Boha
Dietrich von Holbach (1715 – 1771)
spis Systém přírody – zdůrazňování materialismu, vše je jenom hmota a její pohyb a hmota je vše, co působí na naše smysly – materialistický monismus – vychází z atomismu a pohybových zákonů mechaniky těles
Jean le Rond d’Alembert (1717 – 1783)
– matematik, fyzik, astronom
– napsal úvod k Diderotově Encyklopedii
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Osvícenství 17. – 18. století 1)
Pojetí rozumu 2)
Základní znaky osvícenství 3)
François Marie Voltaire 4)
13a Anglické a francouzské osvícenství ve filosofii
Osvícenství v Anglii
Osvícenství ve Francii
Osvícenství 1
Osvícenství 2
Immanuel Kant (1724 – 1804) 3
Immanuel Kant (1724 – 1804) 4
Immanuel Kant (1724 – 1804) 5
Immanuel Kant (1724 – 1804) 6
JEAN JACK ROUSSEAU
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712 – 1778)
VOLTAIRE = FRANCOIS MARIA AROUET
Články na hledaný výraz „Osvícenství“ naleznete na bezuceni.cz
