24. Středověká filosofie
Patristika
– období raného středověku
– pater = otec, učení církevních otců jako velkých autorit
– 1. a 2. stol. – období spojeno s obranou, obhajobou křesťanství – apologetika
– 313 císař Konstantin zrovnoprávnil křesťanství Milánským ediktem
– 3. – 4. stol. – vytváření náboženských dogmat – Niceský koncil 325 – trojjedinost Boha, zmrtvýchvstání Krista
– vše pochází od Boha – Bůh stvořil svět a je jediná skutečnost
– 5. – 8. stol. – systematizace vytvořených pojmů, uspořádání náboženských pravd
Apologetika – obhajoba „pravé“ křesťanské víry – nejdříve proti Římanům, později proti sektám uvnitř církve
– Tertullianus – průkopník jednoty církve, odmítá navazovat na antickou kulturu
– „iracionalita“ – specifika křesťanství „Věřím, protože je to nesmyslné“
Alexandrijská škola – sbližuje křesťanství s helénistickou filosofií – Klímens, Origénes
Origenés (184 – 254) – sjednocoval křesťanství s platónismem, Bůh je nemateriální, neutrální,
netělesný, dokonalý, z jeho nemateriálnosti plyne jeho nepoznatelnost
Svatý Augustin (354 – 430) – nejvýznamnější patrista, formuloval křesťanská dogmata
– zabýval se pojmy jako duše, čas, stvoření, svoboda, zlo
– ve 32 letech konvertoval, 10 let pak patřil k manichejcům, studoval novoplatónské spisy
– kreacionismus – Bůh stvořil svět z ničeho – „zachtělo se mu stvořit svět“
– predestinace – předurčení prvotním hříchem Adama a Evy – člověk ztratil možnost volby, Kristovým vykoupením ji opět získal zpět
– čím víc člověk ve světě pozemském trpí, tím lépe se má v Království Božím
– Bůh dává člověku v pozemském životě hmotné statky – je na každém, jak jich bude užívat
bude – li je užívat správně a s rozumem, může získat nesmrtelnost v Království Božím
– O trojici – vše, co bylo stvořeno Bohem, má triadickou strukturu
– Bůh je nejvyšší Bytí, Pravda a Dobro (příčina Bytí, důvod Poznání a pravidlo Žití)
– O obci Boží – filosofie dějin jako zápas dobra a zla
– Theodiceia – problematika Boží spravedlnosti, řeší problémy zla na tomto světě
Scholastika
– obrana církevních dogmat
– scholastika se vyučovala na středověkých církevních školách při klášterech
– od 12. století i na univerzitách (Oxford, Sorbonna, Heidelberg, Lipsko)
– „Filosofie je služkou teologie“
– raná scholastika – (9. – 12. st.) – spor o universalie – nominalismus x realismus – filosofové se přeli se o to, zda jako původní, skutečné a reálné je považován člověk či obecná kategorie člověčenskost
realisté – nejdříve obecné pojmy – jsou předpokladem existence, před věcmi
– vycházeli z Aristotela a Platóna
– Vilém ze Champeaux, Johannes Scotus Eurigena, Anselm z Canterbury
nominalisté – obecné pojmy jsou jen jména a názvy, kterým reálná existence nepřísluší
– Johannes Rosellinus z Compiégne, Bernard z Clairvaux – Bůh je předmětem přímého nazírání
– Pierre Abelard (1079 – 1142) – u něj se už objevily první záblesky renesančního myšlení
– Ano a ne – stanovení základní metody scholastiky, sloužící k překonání rozporů v bibli – zjistit
autentičnost textu, zda autor nezměnil tvrzení, odlišit citace od vlastních názorů, kladené otázky od
vlastního řešení, v jakých významech byly termíny použity
– hlavní autoritou Písmo Svaté, k němu se kloníme, pokud předchozí metody nestačí.
– zavádí pojem intence (záměr), rozlišuje ho od činu
– „Křesťan není ten, kdo uznává dogmata a mluví o tom, ale ten, kdo žije křesťanským životem.“
Církevní řády – zdroj středověké církevní vzdělanosti
– františkánský řád – vznik 1208, založen Františkem z Assisi
– cesta naprosté chudoby, následování utrpení Krista
– zaměřen na přírodu
– dominikánský řád – založen sv. Dominikem
zaměřen na rozum, hájit církev proti kacířům
založení sv. inkvizice 1215
Tomáš Akvinský (1225 – 1274) – dominikán, autor umírněného Aristotelského realismu
– předmětem filosofie je poznávání Boha – přirozený rozum musí sloužit víře
– zdůvodnění Boží existence na základě již známých účinků – 5 důkazů:
– vše, čím je pohybováno, musí zároveň pohybovat něčím dalším. Pohyb musí tedy vycházet z
něčeho základního, nehybného, a to je Bůh – základní hybatel
– jednotlivá jsoucna jsou příčinně spojena, musí existovat nějaká první příčina, a to je Bůh
– jsoucna jsou jen možná, musí být ve věcech něco nutného, co je samo sobě nutné – Bůh
– skutečnosti jsou ve své dokonalosti odstupňovány, existuje příčina dokonalosti všech
jsoucen, nejdokonalejší skutečnost, a tou je Bůh – Platónská myšlenka
– vše je smysluplně uspořádáno, směřuje k cíli, musí být něco, co vše řídí, a to je Bůh
– Dílo: Suma Theologica – předpoklad mravného jednání – svoboda vůle
– „Trojího je člověku třeba k spáse – vědět, v co věřit, co žádat a co činit.“
– trojí ctnosti – nadpřirozené – křesťanské ctnosti (víra, naděje a láska)
– přirozené – rozumové (vědění, moudrost, opatrnost)
– získané – mravní ctnosti (uměřenost, statečnost, spravedlnost)
– dvě podoby bytí – dokonalý Bůh a bytí věcí stvořených
– tomismus – v užším smyslu filosofický a teologický systém Tomáše Akvinského, v širším
smyslu učení, rozvíjené jeho žáky i autory, kteří na něj navazují
– existence Boha není nutně evidentní, Bůh je nepoznatelný
– základem tomismu je učení o duši a poznání.
– lidská duše je netělesná, čistá forma bez hmoty – nesmrtelná, nezničitelná
– duše má tři roviny – vegetativní, senzitivní a rozumovou.
– stal se oficiální filosofií dominikánského řádu – roku 1322 byl prohlášen svatým
– roku 1879 povýšen na oficiální náboženství katolické církve.
Pozdní scholastika – v této době se již rozlišuje theologie a filosofie, každé z odvětví zastává různé názory.
– William Occam (1285 – 1347) – nominalista, radikálně oddělil filosofii a teologii
– kreacionista – svět byl stvořen Bohem, Bůh je všemocná a absolutně
svobodná bytost, tvořící vše jsoucí z ničeho
– základem všeho vědění je zkušenost vycházející od jednotlivého
– poznání Boha je nemožné
– oddělení rozumu a víry aplikoval i v politice
– Roger Bacon – anglický františkán, kritik tomismu, odpůrce scholastiky
– proti tomu, aby se lidé spoléhali jen na rozum
– klade důraz i na empirický výzkum (zkušenost, experiment)
– spory s církví, chtěl napsat encyklopedii vědění
– snažil se oddělit filosofii a theologii
– lidé by se měli učit cizí jazyky, aby přijímali a četli cizí myšlenky
v originále a zamezili zkreslení
– Dílo: O užitečnosti věd
– Johannes Eckhart (1260 – 1327) – dominikánský mystik
– myšlenka mystické smrti a zániku duše v Bohu
– věčnost a rovnost člověka s Bohem (člověk vzejde od Boha a po smrti
se k němu vrací)
– úzké niterní spojení s Bohem, naším cílem je splynutí s ním
– pronikat věcmi až k obrazu Boha, ten pak zpětně do sebe sama
– „Bůh je absolutní a absolutně dobrý.“
– zaměřen se na nitro člověka – záblesk renesančního individualismu
– Jan Duns Scotus (1264 – 1308) – pozdní scholastik, Skot s latinským jménem
– považován za nebezpečnou osobu pro církev, odmítal jí, nepovažoval
ji za důležitou – silně renesanční myšlenka
– „Je na nás, jak poznáváme boží vůli a jak k ní najdeme cestu.“
– umírněný realista, prosazuje voluntarismus – rozum důležitější než vůle
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
21. Křesťanská a renesanční filosofie
Články na hledaný výraz „Filosofie sředověku“ naleznete na bezuceni.cz