21. Vznik filosofie a předmět jejího zájmu
– filosofie = filein (milovat) + sofia (vědění, moudrost) – poprvé užito Pýthágorem, význam slovu dal Sokrates
– filozofie je kladení otázek – otázek na svět, ve kterém člověk žije, otázky na smysl života
– každý má svou filozofii, své otázky a odpovědi na ně, filozofové si svojí filozofii více uvědomují a zdokonalují ji
– v době mudrců se věřilo, že pravda může být sdělena v mýtu x filozofové – odkrytím jedné věci se zakrývá druhá, narozdíl od bohů jsme bytostmi konečnými v prostoru a čase, pravé moudrosti lidé nikdy nedosáhnou
– moudrost filosofů – uvědomují si svou nedokonalost a moudrost považují za nejvyšší hodnotu
– filosofie není temná nadlidská moudrost
– v Antice – na tržištích, později i v klášterech – vznikl zkreslený obraz filozofa – člověka uzavřeného a nepraktického
– filosofie není samozřejmost, všem pochopitelná – zdravý rozum je výsledkem praktických zkušeností
– filozofické tázání předpokládá překročení zdravého rozumu
– filozofie není návod, jak uniknout problémům a praktický život nám neulehčí x není to jen elegantní duchaplnost
zdroje filosofie – vytržení ze světa je často doprovázeno údivem
– v tragických mezních situacích se nám svět jeví jinak, než jsme ho znali – pochybování
– často se setkáváme s novým překvapováním, nic není jisté – úzkost a nejistota
– v běžném životě zapomínáme, že jsme smrtelní, že se nám může vše zhroutit x v naléhavých mezních situacích se nám tato skutečnost připomíná – strach, tíseň, osamění – reakce – útěk do zapomenutí (ke koníčkům, do sekt, k sexu, drogám), obrat k cynismu, popření hodnot až sebevražda (nic nemá smysl)
– filozofie jako vidění světa v celku – jeden z řeckých mudrců se proslavil výrokem: „Pečuj o celek.“
– zatímco si běžná životní praxe všímá každodenních úkolů, věda poznává svět rozčleněný do různých oborů
– ve filozofii hledáme smysl všeho
– počátky filozofie – filozofie x mýtus – filozofické otázky si kladou lidé v každé době
– filozofie se mohla rozvíjet, až když lidé začali zpochybňovat samozřejmé pravdy
– první pravda – mýtus – vyprávění o vzniku světa, nebylo třeba ho zkoumat, opíral se o důvěru
– rozpor mezi mýtem a zkoumáním – největší v Řecku – Herakleitos – „Boj je otcem všeho. Jedny
učinil bohy, druhé lidmi. Jedny udělal otroky, druhé svobodnými.“ – hledá princip vzniku světa a
člověka pravda věcí se ráda skrývá – není tak lehce sdělitelná jako mýtus
– Řekové poznali, že povaha věcí se skrývá pod povrchem a člověk jí odkrývá rozumem
filozofická pravda X pravda mýtu je sdělována
– Řecká filozofie – podmínky Řecka zcela odlišné od ostatních kultur
– v zemědělských státech společnost organizována tak, aby odpovídala přírodním podmínkách – aby
zajistila úrodu, každý jedinec sloužil většímu celku x Řecko – člověk je individualita, nadbytek
umožnil, aby měli občané volný čas = schólé – využité k sebevzdělávání
– rozvoj občasných svobod a možnost vzdělávat se umožnil odkrývat pravdy a stal se ideálem a
nejvznešenější činností člověka
– filozofie v Řecku vznikla a rozvíjela se později v Římské a Římsko-křesťanské kulturní oblasti
– Východní filozofie – v Indii a Číně nedošlo k oddělení mýtu a kritického myšlení
– orientální moudrost vyjádřena poetickou obraznou formou x Západ – rozumová argumentace
– orientální moudrost a náboženství splývají x západní filozofie a náboženství jsou dva světy
– orientální moudrost by do filozofie nepatřila x Orient udržel schopnost vnímat člověka v celku
– dělení filozofie – ontologie – záležitost bytí (metafyzika)
– tážeme se na to, co kolem nás existuje, jakou má svět povahu, co to znamená být?
– každá jednotlivá věc, vlastnost a činnost je jsoucnem – něčím, co existuje
– je mnoho způsobů existence – aktuální, možná, fantazijní
– jinak než jazykovým paradoxem nelze vyjádřit tento problém – „Je něco, co není?“
kulatý čtverec – výraz existuje, ale je protismyslný
– ontologické otázky jsou složité – bytí umožňuje, aby věci byly, je i příčinou všech věcí
– jednotlivá jsoucna lze poznávat našimi smysly – vždy se nám nějak jeví, jiná můžeme jen odvodit (atom) – smyslově poznáváme pouze povrch věcí
– metafyzika – Aristoteles zařadil tento obor v Alexandrijské knihovně až za fyziku
(meta ta fysika) – náhodný vznik v 1. století př.n.l. – později tento výraz označuje zkoumání toho, co je smysly nepostižitelné
– někteří filozofové ontologické problémy považují za pseudoproblémy (Comte)
– to, co není přístupné smysly, je třeba zpřístupnit spekulací x často plané konstrukce odtržené od praktických problémů
– monisté – míní, že v základu světa je jediný princip, ze kterého se vše odvíjí
– materialisté (marxismus) – za základ světa považují hmotu
– idealisté – určujícím prvkem je idea, myšlenka
– objektivní – duchovní základ existuje nezávisle na nás
– subjektivní – bytí je odvozeno z našeho vědomí, formujeme realitu
– dualisté – svět je tvořen dvěma neslučitelnými principy (Déscartes)
– gnoseologie – teorie poznávání
– jak poznáváme, je-li možné něco poznat?
– zabývá se zákonitostmi lidského poznání
– součástí teorie poznání je logika (nauka o správném usuzování)
– jakékoliv působení jednoho jsoucna na druhé je určitým poznáním (Zeměkoule se
„dozvídá“ o existenci Měsíce díky přílivu a odlivu)
– člověk má poznání v jiné kvalitě – dovede je zpracovávat, promýšlet, tázat se
– při poznávání rozlišujeme – subjekt (ten, kdo poznává)
– objekt (co poznává)
– poznání znamená proměnu subjektu – člověk se rozvíjí
– poznání může být – smyslové
– rozumové (pracuje s pojmy, kombinuje, dedukuje)
– názory na schopnost poznání – naivní realismus – věci jsou takové, jak je vidíme
– skepticismus = pochybování, kritické zkoumání
– agnosticismus – popírá možnost plného poznání
– teoretické poznání – nemá být odtrženo od praktického
– názory na způsob poznání – empirismus – poznání ze skutečnosti (John Locke)
– senzualismus – za jediný zdroj považuje smyslové
vnímání, uznává jen smyslovou zkušenost
– racionalismus – poznávací zásady ne ze zkušenosti, ale
jsou rozumu vrozené (René Descartes)
– intuice ~ součást poznávání, najednou nám „svitne“
– cílem poznání je dosažení pravdy – Aristoteles – „Pravda je shodou rozumu a věcí.“
– pravdivé je to, co je logicky bezesporné
– pravdivé je to, co slouží našemu životu
– proces poznávání je nekonečný – nelze poznat absolutní pravdu
– poznáváme pravdu relativní – jen z jednoho úhlu
– lidé bez schopnosti rozlišovat pravdu od nepravdy by museli jednat jen podle instinktu
– filozofická antropologie – kdo poznává, kdo je člověk, odkud přicházíme, co jsme a kam jdeme?
– filozofická věda o člověku – co činí člověka člověkem, jaké je jeho
postavení ve světě – živočich, ale má něco, co zvířatům chybí – schopnost
tvořit, komunikovat v pojmové řeči; volit mezi dobrem a zlem
– člověk je obyvatelem dvou světů – světa přírody a světa lidské kultury
– s přetvářením přírody přetváří člověk i sebe
– člověk žije v dějinách , jsou ale otázky , které si musí jednotlivé generace pokládat po svém – otázka „Co je člověk?“ nemůže být nikdy vyřešena
– filozofie praktická – zabývá se otázkami lidského umění žít – etika, estetika
– dějiny filozofie – až do 18. století nebyla samostatným oborem – vznikala sice filozofická díla, spíše ale legendy a
anekdoty ze života myslitelů – nelze brát jako závažné vědecké práce, chápány spíše jako kuriozita
– zárodky dějin filozofie už u Aristotela, první podal dějiny filozofie Georg Friedrich Hegel v 19. stol.
– indická filozofie – nejstarší texty – védy (1500 př.n.l.), bráhmany, upanišady, eposy Mahábhárata a Rámájana – líčí vítězství dobra v boji se zlem
– indické myšlení – základní idea v toleranci
– vše co existuje, drží řád = dharma (mravní řád, nutno odstranit ze života vše, co mu odporuje)
– nejvyšší duše vesmíru – nedefinovatelné brahma – převtělování, dokud člověk nenaplní brahmu, cesta k osvobození – jóga
– filozofické školy – materialistická škola – vše souhrn základních prvků (země, oheň, voda, vzduch)
– neteistické školy – existuje věčná prahmota a duchovní princip z mnoha duší,
které jsou ve hmotě omylem a poznáním se mohou osvobodit
– teistická škola – nejrozšířenější
– buddhistická filozofie vyrůstá z indických kořenů – od základní zkušenosti prince Siddharta Gautama – odešel do samoty a hledal řešení bídy – odpověď našel ve chvíli vnitřního osvícení
– Buddha v sanskrtu znamená osvícený
– učení o Čtyřech pravdách – vše v životě je strast
– příčinou strasti je touha, žízeň po životě
– zánik žízně a osvobození se od vášní znamená zánik strasti
– cestou k zániku strasti – mravný život, moudrost
– buddhistické myšlení má řadu směrů – tantrajána, dnešní buddhismus v Tibetu – lámaismus
– čínská filozofie – čerpá z přesvědčení, že přírodní dění a běh lidského života jsou propojeny
– Konfucius – první a největší filozof v Číně
– správnou cestou je úcta k pořádku, tradici, rozumovost
– Lao-c‘ (taoismus) – základem světa je proudění pronikající celým vesmírem – tok energie „čchi“ -vyvolává existenci všeho, včetně lidí, každý jev se sestává ze dvou protikladných látek – jin a jang
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
FILOSOFIE – JEJÍ VZNIK, VÝZNAM, ZÁKLADNÍ POJMY
ZÁKLADNÍ FILOSOFICKÉ POJMY
2a Řešení základní filosofické otázky, přehled důležitých filosofických pojmů a kategorií
Předpoklady vzniku řecké antické filozofie
1. SPOLEČENSKÉ VĚDY
1a Pojetí filosofie, její vznik a vývoj, předmět a obsah, vztah filosofie a jiných oborů lidské činnosti 1
1a Pojetí filosofie, její vznik a vývoj, předmět a obsah, vztah filosofie a jiných oborů lidské činnosti 2
Antická kultura
Milétská škola 1
Milétská škola 2
Elejská škola 1
Elejská škola 2
PÝTHAGORÁS
Články na hledaný výraz „Filosofie jako věda“ naleznete na bezuceni.cz