15. Základy ekonomie a ekonomiky

– společenská věda zkoumající nejobecnější souvislosti v ekonomickém životě společnosti, viděné v jejich celku
oikos = dům, nomos = zákon
– tržní subjekty – domácnosti – usilují o maximalizaci užitku (hledání cest k získání statků a služeb), díky svým
potřebám vytvářejí poptávku po zboží a službách a nabídku výrobních zdrojů (práce, kapitálu)
– podniky – usilují o maximalizaci zisku, organizují výrobu nebo prodej výrobků či poskytování služby
za účelem dosažení zisku
– stát – vstupuje na trh jako specifický subjekt, jeho cílem je ovlivňovat, působí jako prodávající (státní podnik), kupující (státní zakázky), působí zprostředkovaně pomocí státních institucí a zákonodárných orgánů, vydávajících zákony a vyhlášky a sledující jejich dodržování, má rovněž své potřeby – budovy, stavby silnic, nemocnic, škol, přerozděluje peníze formou sociální pomoci
– předmětem ekonomie je racionální chování člověka, které směřuje k uspokojování potřeb
– potřeby – hmotné (materiální) x nehmotné (duševní)
– individuální x kolektivní
– biologické x kulturní
– zbytné (kouření) x nezbytné (jídlo)
– současné x budoucí
– jsou vyvolány pocitem nedostatku, jsou uspokojovány pomocí statků a služeb
– statky – zpravidla produkty lidské práce, kterými lze uspokojit lidské potřeby
– ekonomické (výsledky výroby) x volné (lze přímo užít ke spotřebě) – vzduch,voda,světlo
– hmotné x nehmotné
– spotřební x kapitálové
– služby – cizí činnosti uspokojující naše potřeby
– věcné – zaměřeny na obnovu hmotných statků
– osobní – zaměřeny na člověka
– spotřeba – užití statku nebo služby k uspokojování potřeb
– finální fáze hospodářského procesu (výroba, rozdělování, směna, spotřeba)
– vzácnost statků a služeb vyplývá z omezených zdrojů lidstva, vede k tomu, že lidé jsou nuceni rozhodovat o tom, jakými výrobky a službami mají uspokojovat své potřeby a jak zvyšovat dostupnost statků
– ekonomie – věda o rozhodování o podmínkách vzácnosti a činnostech vykonávaných k jejímu překonání
– primární ekonomický problém – co a kolik se bude omezenými zdroji vyrábět, aby byly uspokojeny potřeby lidí
– jakými technologiemi, jak kvalitně a ze kterých zdrojů vyrábět
– pro koho vyrábět (určení spotřebitelů)
– rozhodování lidí v podmínkách vzácnosti probíhá na různých úrovních – domácnost, podnik, orgán státní moci
– makroekonomie – studuje chování národního hospodářství jako celku
– mikroekonomie – analyzuje ekonomické chování tržních subjektů
– vývoj ekonomie – jako samostatná vědní disciplína až v období průmyslové revoluce – anglická klasická škola
– makroekonomická škola – D.Ricardo, A.Smith – „neviditelná ruka trhu“ – řídí hospodářství
tak, že každý jednotlivec, uspokojující vlastní zájmy, prospívá
nevědomky celé společnosti (základ liberalismu)
– z klasické ekonomie se v 2. pol. 19. stol. vydělily dvě školy:
– marxistická škola – pokouší se o analýzu především ekonomických výrobních vztahů (vztahy
lidí ve výrobním procesu), hovoří o zaostávání těchto vztahů za rozvojem výrobních sil
– rozpor je třeba řešit revolucí, která vede ke změně společenského řádu
– tato teorie se stala součástí socialismu a komunistické ideologie
– neoklasická škola – škola mikroekonomická, zkoumala hlavně tržní subjekty
– návrat k makroekonomice realizoval britský ekonom J.M.Keynes (1883-1946) – zdůvodňoval
státní zásahy do ekonomiky – teorie efektivní poptávky (zdůraznění úlohy investičních výdajů)
– po 2. světové válce se vedle neokeynesiánských a neomarxistických směrů, neschopných najít
řešení stagnace ekonomiky (nezaměstnanost, inflace) prosadila neoklasická teorie
– monotarismus – zdůrazňuje automatické tržní mechanismy, které jsou samy schopny udržovat
ekonomiku ve stavu optimálního užívání zdrojů – M.Friedman
– ekonomika – zahrnuje výrobu statků a služeb, jejich rozdělování, směnu a spotřebu
– oblast společenské praxe – zahrnuje výrobu, rozdělování, směnu a spotřebu statků a služeb
– hospodářství nějakého státu nebo podniku
– hospodaření podniku – organizování, nákup, výroba, prodej
– hospodárnost – efektivnost výroby
– rozlišujeme 3 základní sektory ekonomiky – prvovýroba – těžební průmysl, lesnictví, rybolov, obdělávání půdy
– výroba hmotných statků – zpracovatelský průmysl a stavebnictví
– služby – obchod, doprava, cestovní ruch, zdravotnictví, školství
– první dva sektory označujeme jako oblast materiální výroby