1. Vývoj psychologie jako vědního oboru

1. Vývoj psychologie jako vědního oboru

Psychologie je společenská věda, která se zabývá duševními jevy, snaží se porozumět chování, jednání a prožívání lidí, předvídat a formulovat je. Studuje vnitřní prožívání a vnější chování lidí.

Slovo psychologie = psyché (duše) + logos (slovo, věda)

Laická psychologie – všichni si čas od času klademe otázky a hledáme na ně odpovědi, vedeme úvahy a rozhovory

Vědecká psychologie – reprezentována odbornými psychology, literaturou, odbornými institucemi
nepodléhá domněnkám, vyžaduje důkazy, konfrontuje argumenty a protiargumenty
vypracovává si svůj vlastní pojmový (odborný) aparát
buduje systém metod a metodických postupů umožňující poznání, které je ověřitelné

Narativní psychologie – prezentována v podobě vyprávění příběhu (nikoli v podobě teorie,výzkumu, analýzy)
– psychické stavy lidí v kritických situacích

Předvědecká fáze psychologie – rozvíjela se jako součást filozofie
– antické období a středověk – pojetí psychologie jako nauky o duši
duše chápána – jako princip, síla oživující tělo – odloučení duše od těla znamená smrt
jako jádro nebo podstata lidské bytosti dávající smysl jejímu životu
o duši je třeba pečovat, žít v dobru a pravdě – čistá duše spojuje člověka s bohy, oddá-li se člověk zlu a lži, pak svou duši zatemňuje

Platón – duše je uvězněna v těle, její pravý život nastává až mimo něj, její vlastní život spočívá v tom, že filozofováním se rozpomíná na svůj život před vtělením
probouzí v sobě vidění světa idejí – světa pravdy, krásy a nepomíjivosti

Aristoteles – tím, čím doopravdy jsme se svým filozof. úsilím teprve musíme stát
to, čím doopravdy jsme, je založeno v rozumovém poznání, které nám umožní vzhled – takové poznání světa, které svět otevírá v jeho řádu a vnitřní sounáležitosti
sv. Augustin – snaha pohlédnout na vlastní život tak, aby se z jeho „běhu“ naučil pochopit sám sebe, porozumět sobě samému a vyvodit závěr pro to, jak žít dál
postavit si sám sebe jako otázku znamená nastoupit cestu obnovy sebe sama v čistotě své duše, což je základní podmínkou přiblížení se naplnění, tj. Bohu

Tomáš Akvinský – zdůrazňuje spojitost člověka se světem přírody, duše je hluboce ponořena do tělesnosti x uvádí do duchovního světa nepomíjivosti, nesmrtelnosti
Pozemský život duše není jen jejím vězněním v těle, má své hluboké důvody
– novověká filosofie – duše pozvolna mizí z centra zájmu jako něco příliš odtažitého
– třeba nahradit něčím zjevnějším, bezprostředně daným – vědomí

René Descartes – obrat od zkoumání duše k vědomým myšlenkovým pochodům

John Locke – navazuje na Descarta, navrhuje metodu introspekce – zkoumání toho, co probíhá v mysli, ve vědomí, pokouší se dospět k určení elementů, prvků vědomí,
z jejichž spojování se skládá veškerý duševní, vědomý život
sensation – počitky vnějších objektů x reflection – prostředky vnitřních dějů v mysli
vše, co se děje v mysli, je odvozeno od počitků a vjemů – bez nich je mysl prázdná

G. W. Leibniz – pronikání psychologie do nevědomých vrstev psychiky

Locke x Leibniz – 2 tradiční protichůdná směřování veškeré pozdější psychologie

Lockovská tradice – klade jednoznačný důraz na vliv prostředí, které ovlivňuje lidskou osobnost, úkolem psychologie je pak především zkoumat vlivy prostředí – známe-li je, poznáme
beze zbytku osobnost – behaviorismus

Leibnizovská tradice – inspirovala směry, které kladly důraz na svébytnost osobnosti, na její seberealizaci – humanistická psychologie
Vědecká fáze psychologie – 1879 – 1. psychologická laboratoř v Lipsku – rozvoj experimentální psychologie –

W. Wundt – orientoval se na oblasti poznávání duševních pochodů vědeckou introspekcí
zkoumání emocí – fáze průběhu, doprovodné tělesné stavy, proměny vědomí
výzkumy vztahů mezi fyzikálními veličinami a vnímáním ( např. zraku, světla)
1. laboratoř v USA – Titchener – velký rozmach psychologického experimentování
precizní zkoumání vlastností psychiky – vnímání, inteligence a struktury osobnosti)
přístupy orientované duchovědně – opírají se o individuální zkušenost a prožitek –
zakladatel W. Dilthey, dále E. Spranger, K. Jaspers, C. Rogers – Humanistická psych.
již v 1. fázi vývoje psychologie byly založeny alternativní varianty, pokud jde o základní
přístup k předmětu jejího zkoumání, různé přístupy v oblasti porozumění lidské psychice
Sigmund Freud – vše je řízeno pohlavním pudem, příčinou lidského jednání traumata
z dětství. Hlavní jsou emoce, podceňování vlivu společenských faktorů – psychoanalýza

Psychologické disciplíny

1) Teoretické disciplíny

– obecná psychologie – zkoumá obecně platné zákonitosti psychického dění
– odhlíží od rozdílů mezi lidmi a zajímá se o to, co je společné všem
např. vnímání, myšlení, řeč, učení, emoce, motivace atd.

– psychologie osobnosti – lidé se od sebe liší, jsou jedineční, neopakovatelní
– popisuje a vysvětluje podobnosti a odlišnosti mezi lidmi

– sociální psychologie – věnuje se sociální determinaci jedince a sociálnímu chování lidí
– zkoumá působení sociálních skupin na jedince

– vývojová psychologie – zabývá se pojetím psychického vývoje – zda probíhá plynule nebo je členěn do etap,
lišících se určitými kvalitativními zlomy

– činitelé ovlivňující vývoj – vztah činitelů biologického zrání a sociálního či výchovného
ovlivňování, nebo též otázkami různého strádání – deprivací
– věnuje se charakteristikám věkových období člověka a analýze změn, jimiž se vyznačují
jednotlivé stránky psychiky

– psychopatologie – řeší otázky pojetí psychických poruch a potíží
– zabývá se problematikou činitelů, které je vyvolávají, i léčebných metod
– třídění a popis psychických poruch a chorob

2) Praktické (aplikační) disciplíny

– klinická psychologie – orientuje se na diagnostiku duševních nemocí a na psychoterapeutickou péči o nemocné
– zabývá se také psychickými problémy, které provázejí různé tělesné nemoci a handicapy
– rozpracovává postupy, které mají postiženým pomáhat při jejich řešení a překonávání
– řešení otázek duševní hygieny, zdravého způsobu života

– pedagogická psychologie – přispívá k řešení otázek spojených s výchovou a vzděláním
– spolupráce odborníků se školou, s rodinami
– zabývá se např. diagnostikou příčin školní neúspěšnosti žáků, spolupůsobí při vedení k
volbě přípravy na povolání

– psychologie práce – poskytuje informace o profesních nárocích na psychické a zdravotní předpoklady uchazečů
– zabývá se vlivem vnějšího pracovního prostředí na výkon a spokojenost pracovníků
– hledá optimální formy pracovní doby
– podílí se na výběru a rozmisťování pracovníků (využití poznatků jiných psych. disciplín)

– psychologie dopravy – zabývá se chováním řidičů, správným umístěním dopravních značek atd.

– forenzní psychologie – zabývá se chováním lidí v situacích regulovaných právem – vyšetřování, soudní znalectví

– psychologie – reklamy, sportu, umění, obchodu, životního prostředí, vojenská, politická, ekonomická psychologie