Vladislav Vančura, Obrazy z dějin národa českého

Kosmas
Ve dvanáctém století žil v Praze kanovník jménem Kosmas, který se velmi zajímal o historii. A proto není divu, že si do svého příbytku bral různé lidi (hlavně chudáky) a poslouchal jejich vypravování.

– hlavní postavy:
Kosmas – malý, obtloustlý kanovník pražské kapituly, který sbíral různá vypravování starců a jiných lidí; byl pečlivý, odpovědný, pilný, velelý i umíněný vzdělanec zajímající se o naši nejstarší historii
probošt Šerbíř – skromný, vzdělaný a chytrý
magistr Bruno – suchý, hubený
Božetěcha – Kosmova manželka, vtipná, hádavá, schopná ho škádlit i v období těžké nemoci

Kosmas byl kanovníkem pražské kapituly. Byl to člověk veselý, jedl vše, co mu kdo dal, ale pokud jde o literaturu, byl dost vybíravý. Měl zálibu v latinských spisech a pohanských bájích. Nejraději četl to, co v sobě skrývalo nejaké zvláštní kouzlo. Kosmas měl rád staré i nové příběhy. Proto si často zval do svého domu chasníky, mnichy, žebráky a naslouchal jejich vypravování a vše si zapisoval. Žil se svou ženou Božetěchou v dobré pohodě, i když se někdy hádali a škorpili.
Na jaře 1114 začali Kosmu navštěvovat čtyři lidé. Při jejich návštěvě je Kosmas vždy pohostil a počal naslouchat jejich vypravování příběhů z dávných časů. Tyto starce poznal na břehu řeky. Prvý byl pohan zvířecího výrazu, za moru přišel o celou rodinu. Druhý, chromý zajatec, ve válce mu byla uťata ruka. Třetí stařec kdysi proslul jeko nevyrovnatelný lučištník, ale na své stáří už jen sotva chodil. A poslední byl otrok, jemuž se podařilo uniknout. Jednou k nim přibyl i mnich, který tvrdil, že přichází ze Sázavského kláštera. Jednání Kosmy s chuďasy však bylo proti kanovnictví, protože kanovníci měli pohany spíš pronásledovat.
Ve stejném domě jako Kosmas žil i magistr Bruno. Byl to knihomol, všechen svůj čas trávil opisováním latinských legend, motliteb a písma. Kosmas a Bruno se nenáviděli. Zesměšňovali jeden druhého. Na Kosmu byl rozzlobený také Šerbíř. Byl to pražský kněz, mimo básně, vína a světla u krbu se o nic nestaral. Ten také zasahoval do sporů Kosmy a Bruna.
Jednoho dne Božetěcha onemocněla a vyčinila svému muži, že živí takovou chásku (myslela vypravěče). A když žebráci donesli starou pohanskou modlu, Kosmas je vyhnal. Obveseloval svou ženu a snažil se jí uklidnit. Ona však zanedlouho zemřela.
Kosmas se rozhodl, že se usmíří se svými starými přáteli. Odjel tedy do Mělníka a spřátelil se opět se Šerbířem i s Brunem. Ti, když viděli, že váhá pokračovat ve svém započatém díle, Přemluvili ho, ať jej dokončí. A tak vznikla Kronika česká…

Zrada Svatoplukova
Na Velké Moravě panoval kníže Rastislav. Mír, který uzavřel s králem Ludvíkem, však netrval dlouho, protože král Ludvík chtěl zvětšovat svou říši. Mei oběma zeměmi docházelo stále k bitvám. Jednoho roku vtrhla na Velkou Moravu německá vojska. Králův syn a markrabí Karlman vyplenili nitranskou krajinu. Králův druhý syn Karel došel až k hradu Děvín, kde byl poražen.
Rastislav se stal slavným a jeho synovec Svatopluk mu začal závidět, a proto ho zradil a poddal se Karlmanovi. Rastislav se rozhodl, že zrádce na hostině zabije. Tento čin měl provést Rastislavův věrný sluha Budivoj. Ten ho však také zradil a utekl se Svatoplukem. Rastislav je pronásledoval a byl zajat připravenou Budivojovou družinou. Svatopluk pak strýce vydal Karlmanovi. Rastislavovi vypálili oči a uvrhli ho do kobky.