Česká meziválečná próza – IVAN OLBRACHT: O ZLÝCH SAMOTÁŘÍCH
Kniha je soubor tří povídek z prostředí “méněcenných lidí”– “Joska, Forko a Pavlínka”, “Rasík a pes” a “Bratr Žak”.
Joska, Forko a Pavlínka
Povídka vypráví o osudech tří lidí – Josko je právě propuštěný vězeň, Forko je žebrák který se ve dne jenom stará o to, aby měl na přežití a kde přespat, a Pavlínka je služebná na jednom statku, odkud pravidelně po žních utíká, aby se mohla toulat.
Rasík a pes
Rasík je člověk, který se živí mršinami, jejich kůži prodává, a sádlo prodává jako hojivou mast. Tvrdí, že je jedno, jestli zvíře zhyne vůlí člověka, nebo boží vůlí, stále je stejně jedlé. Jednou ho z dlouhé chvíle postřelí jeden šlechtic na honu. Jako omluvu mu dá dvacetikorunu, a slíbí mu, že si může druhý den přijít pro jednu dogu. Rasík má původně v plánu jí zabít, ale časem si na ní zvykne, a ona na něj taky. Jednou, když objeví zakopanou ohromnou prasnici, a porcuje jí, mu zemře žena, která už dlouho churavěla. Pochová jí, a putuje dál světem sám se svým psem.
Bratr Žak
Povídka vypráví o rodině putovních komediantů. Otec, matka, Žak, Fricek a Olga. Žijí si docela dobře, vždycky si stačí vydělat na jídlo a zbytek uložit na zimu. V jedné obci střelí po Frickovi jeden kluk, Pepík Havránek, prakem, Fricek se naštve a začne se sním rvát. Strhne se hromadná rvačka, a když ji četník ukončí, musí Frickův otec vrátit peníze za vstupné a opustit město. Tu zimu se jim vede špatně, a trpí hlady a zimou a matka jim zemře. Na jaře se nachomejtnou u jednoho cirkusu, kde potřebují výpomoc, tak jezdí s nima. Asi po roce se opět oddělí. Když se ale zase dostaví bída, odjede je Žak hledat s tím, že až je najde, pošle jim dopis, kam mají přijet. Fricek je ale netrpělivý, a přejíždí z místa na místo, a tak se stalo, že dopis přišel když tam nebyl, tak ho poslali zpátky. Fricek, Olga a Otec putují s doměním, že je Žak zradil, nedodržují zajeté trasy a jezdí jak je napadne. V jedné hospodě, kde už je znají jim hospodský dá dopis, že před nějakým časem přišel. Rychle ho přečtou, ale protože adresa, kterou tam Žak udává už určitě neplatí, protože přijeli hodně pozdě, spěchají do dalšího významného města, kde by jim mohl nechat vzkaz. Nic tam ale nemají a tak ztratí všechnu naději. Otec propije flašinet a časem se upije k smrti. Olga s Frickem dají všechno nářadí a hudební nástroje do zástavy za rakev, a pak se toulají sami světem, nechávají se o žních najímat, aby měli na přežití, a jinak žijí jako obyčejní tuláci. Nakonec prodají i vůz. Po čase Olga nechá Frickovi dopis, ve kterém mu vysvětlí že odešla s jedním Kočím, se kterým se měli už delší dobu rádi. Ten den uviděl Fricek na silnici Josefa Havránaka. Muže, který před lety započal jejich smolnou éru. On mohl za smrt matky, za to že se otec upil, za to že jim zemřel jejich cvičený poník i kozel… zkrátka za všechno co je kdy špatného potkalo mohl on vyprovokováním oné osudné bitky. Fricek se nerozmýšlel, počíhal si na něj, praštil ho kamenem, odvlekl ho do lesa, a tam do něj tloukl, co mu síly stačily. Když ho četníci vyslýchali, nepodřekl se, a protože neměli důkaz ani motiv (tři stokoruny, které měl v peněžence tam zůstaly, a tulák jako on by kvůli ničemu jinému nezabíjel.) museli ho propustit.
