Národní obrození – Druhá etapa – JAN KOLLÁR: SLÁVY DCERA
Národní obrození je velké společenské hnutí mezi lety 1770-1850, jehož úkolem bylo vrátit českému a slovenskému národu společenskou, kulturní a národní samostatnost, kterou v době temna po Bílé hoře ztratil. Byl to národně osvobozenecký boj, národní a demokratické uvědomování lidu, formování čs. národa. Bylo urychleno pádem feudalismu, josefínkými reformami (1781: toleranční patent+zrušení nevolnictví).
Obsah
Předzpěv : Okolí Jeny, dříve slovanské, je nyní poněmčeno. Jen „les, řeky, města a ves změniti své jméno slovanské / nechtěli“. To závislá Germánie „zhanobila v jednom národu lidstvo celé“, neboť „sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou“. Nová budoucnost vzejde jen „z ruky pilné“, ne z nářků. Snad pomůže prichýlení k velikému dubisku, které vzdoruje zhoubným časům (Rusku).
Děj pěti zpěvů : Na křivdu žaluje bohyně Sláva radě slovanských bohů, bůh lásky Mílek ztvoří z kvetoucí lípy spanilou Mínu (jméno autorovy lásky). A žádá:“Nechce zlata, nápoje a jídla…Slávo, matko milá / dej mi křídla!“ Může pak navštívit místa Slovanstvu svatá a památná od Sály k Labi i za Dunaj. Provázen Mílkem putuje sídly Polabských Slovanů, soudí jejich vraha Gera, zhlédne Svatovítův chrám v Arkoně, stane u hrobu komenského, na Řípu, Vyšehradu, výtězných bojištích i na Bílé hoře. Z našich velikánů se setkáme s hrdiny Rukopisů, s Libuší, s významnými Přemyslovci i s Karlem IV ., s mistrem Janem i s Žižkou. Verš pozdraví i „tichého génia Mladoně“ (J. Jungmann) nebo Prokopa Diviše. A také významné bohatýry Polska, Ruska, Ukrajiny, Srbska, Bulharska, … Rád zavítá i domů, do Bratislavy, do míst své mladosti. V 2. vydání přibyl 4. a 5. zpěv : Lethe a Acheron. Za řeky smrti a zapomnění sám básník nemůže. Ale dík listům božské Míny nahlédne do slovanského nebe, kde „ples, radost, rozkoš věkuje“. Zde vzpomene velkých osobností slovanských, ale i těch, kteří nám prospěli. Německý filozof Herder, ale také náš Dalimil, „co myl Němce louhem“. V pekle se sejdeme s odrodilci, škůdci a zrádci (Milota z Děčic, ale i jezuité pálící knihy, ba Napoleon za přepadení Ruska). Národní obrození dělíme do tří fází. První fáze obranná (1770-1800): j.dobrovský: zevrubná mluvnice jazyka českého, německo-český slovník, dějiny českého jazyka a literatury, základy jazyka staroslověnského, f.m.pelcl: nová kronika česká (náhrada za hájkovu kroniku českou, jejíž chyby odhalil g.dobner), v.thám: básně v řeči vázané, vlasta a šárka, v.m.kramerius: krameriovy c.k. vlastenecké noviny, česká expedice – vydavatelství. Další fáze útočná (1800-1830) j.jungmann: slovník česko-německý, rozmlouvání o jazyce českém, slovesnost, historie literatury české., oldřich a božena, p.j. šafařík: slovanské starožitnosti, dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích, tatranská múza s lýrou slovanskou, j.kollár: básně, vlastenec, slávy dcera, národnie zpievanky, f.l.čelakovský: slovanské národní písně, ohlas písní ruských, literatura krkonošská, ohlas písní českých, od nejistých autorů jsou rukopisné padělky: rukopis královédvorský, rukopis zelenohorský.
Autor
Básník slovanské myšlenky, která se prostřednictvím jeho vrcholného díla rozšířila i do ostatních zemí. Řadu let působil jako kazatel v Pešti a teprve na sklonku života byl jmenován profesorem slovanských starožitností.