1. Normativní a kriteriální hodnocení
Rozdíl spočívá v měřítku dle kterého je rozlišován lepší výkon od horšího.
Normativní hodnocení
– měřítkem je sociální norma, stanovená vzhledem k určité skupině nebo populaci žáků, tzn. výkon jedince je poměřován s výkony ostatních, kteří plní stejný úkol, tomuto způsobu hodnocení se říká zkouška „relativního“ výkonu (např. žák dosáhl horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný, i kdyby ale úkol splnil, má smůlu – v soutěži s ostatními prohrál, tj. nedosáhl na úroveň normy; např. Ve skoku do výšky – laťku překonal, ale ostatní výše)
– V Čj nebo matematice se posuzuje takto: práce s nejmenším počtem chyb ve třídě – průměr třídy – nejhorší práce třídy
– Také u přijímacích pohovorů do zaměstnání – úspěšná je pouze nejlepší část uchazečů, i když zbytek taktéž splňuje požadavky
Individuální norma – Při stanovení individuální normy (srovnávání sebe se samou, srovnání po nějakém čase), stejně jako u každé normy je vhodné nejprve zvolit pásma hodnocení – nasadit laťku pro posuzování průměrného, nejhoršího a nejlepšího žákova výkonu. Mohou to být nějaké vstupní testy, které poslouží jako vstupní diagnóza, tj. orientační vodítko pro nasazení individuální laťky. Slouží jako východisko pro to, zda se výkony zlepšili či zhoršili a zda odpovídají vlastním předpokladům a možnostem.
Kriteriální hodnocení
Na příkladu skoku do výšky žák přeskočil laťku ve výšce předem učitelem stanovené (bez ohledu na to, zda to ve třídě zvládl jako jediný nebo zda to zvládli všichni)
– měřítkem kriteriálního hodnocení totiž je splnění úkolu bez ohledu na to, zda byl úkol splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními řešiteli.
– Při hodnocení lze použít dva stupně: vyhověl – nevyhověl, jde o zkoušku „absolutního“ výkonu – nezáleží na výkonu ostatních, stačí přeskočit laťku v určité výšce
– Tato metoda je spolehlivá pouze tehdy, jsou-li určena kritéria – např. seznamem kontrolních otázek, souborem kompetencí apod., neboť jinak je výsledek příliš závislý na posuzovateli, který se na rozdíl od normat. hodnocení nemůže opírat o normu, jež by zabezpečila jednotné měřítko pro všechny hodnocené. (např. řidičská zkouška – zvládl / nezvládl řízení vozidla)
