27b. Nátisk. K čemu slouží a jaké druhy znáte – klasický, fotochemický, digitální.

27b. Nátisk. K čemu slouží a jaké druhy znáte – klasický, fotochemický, digitální.

Pod pojmem nátisk rozumíme zhotovování zkušebních otisků, které slouží před tiskem k posuzování jakosti a správnosti reprodukce eventuelně vyhotovených tiskových forem. Tyto zkušební otisky se provádějí jak pro jednobarevný nátisk tak i soutisky pro vícebarevný nátisk z dílčích tiskových forem. Tento otisk je předkládán zákazníkovi, který na něm vyznačí korektury a svým podpisem potvrdí souhlas s reprodukcí. Podle nátisku se řídí výsledný produkt a jsou z něj mnohdy zhotovovány makety a zrdcadla a nátisk slouží i jako podklad imprimatur. Proto by měl být proveden na materiálu, který bude skutečbně potiskován. Z nátisku by mělo být patrné zda reprodukce vyhovuje předloze a pokud jsou zjištěny nedostatky, lze je korekčními metodami opravit. Pokud je ale nelze opravit je nutné reprodukci opakovat.

Existují různé druhy nátisků jako klasický nátisk, fotochemický nátisk a digitální nátisk.
Klasický nátisk je prováděn z tiskové formy, která bude použita a stejnými barvami na tentýž potiskovaný materiál. Pro knihtisk, ofset i hlubotisk byly zkonstruovány různé typy nátiskových strojů, takto zhotovený nátisk byl pak předkládán odběrateli ke schválení. U barvotisku byl prováděn tzv. stupnicový nátisk, který byl rozložený na jednotlivé barvy a další tóny. Avšak vzhledem k vývoji tiskových technik byly hledány levnější formy nátisku.

Fotochemický nátisk využívá různé druhy světlocitlivých materiálů k postupnému kopírování a zabarvování konečných reprodukčních podkladů bez nutného zhotovování tiskové formy. Tím jsou snižovány vysoké výrobní náklady při strojovém nátisku. Bylo vypracováno několik pracovních postupů, které se navzájem liší zejména tím, že některý používá při zhotovování kopií, jiných síťových diapozitivů nebo tónových diapozitivů jednotlivých barevných výtažků. Proto mohou nátisky sloužit všem tiskovým technikám.

Digitální nátisk nepracuje s filmem, ale přímo s datovým souborem naskenovaného digitalizovaného obrazu. Tiskový prvek je zde generován náhodně bez produkce tiskového puntíku. Pokud produkujeme tiskový bod, pak jde ve většině případů o stochastický rastr, produkuje-li klasický, autotypický rastr, může být jiného tvaru, nežli bude na filmech, natož pak na tiskové formě. Vlivy změny tiskového bodu průběhu tisku lze simulovat příslušnými programy, ale přiblížení není přesně realné. Účel nátisku může být mnohdy problematický, v takovém případě je nutno zajistit mezioperační kontroly základních parametrů charakterizujících kvalitu reprodukce. Výhou digitálního nátisku je rychlost, nízké náklady a flexibilita včetně možností různých typů simulace včetně barevnosti podložky. Rozdíl mezi nátiskem a reálným tiskem by měl být co nejmenší. Význam digitálního nátisku stoupá u technologií, ve kterých neexistují filmy a tisková forma je zhotovována přímo z digitálnívh dat paměti počítače. Existují různé typy digitálního nátisku jako technologie sublimace barev, technologie kontinuálního nástřiku barviva, technologie stříkání tuhého vosku a vypalování laserem.