27a. Digitální technologie.

27a. Digitální technologie. Vysvětlení pojmů CtF, CtP, Computer to press, Computer to print, Digital print; osvitové jednotky, vyvolávací automat, rekordéry, suchý ofset, digitální tisk, plottery, dělení tiskáren. Historie PS a PDF, charakteristika PS, PDF, jeho možnosti.

V digitálním workflow musí být k počítači připojeny periferie, které zajišťují výstup do analogové formy podle toho jakým způsobem bude tiskovina zpracovaná.

Computer to Film (CtF): K počítači je připojena osvitová jednotka. Výstupem jsou filmové separace (výtažky) v podobě stránek nebo celých archů.

Computer to Plate (CtP): K počítači je připojena osvitová jednotka (rekordér), která osvitem exponuje tisknoucí místa přímo na tiskovou desku.

Computer to Press: K počítači je připojen tiskový stroj neklasického typu (např. Karat 46 od firmy KBA). Tisková deska je vypálena přímo v tomto stroji (tj. digitalizovaný nebo-li suchý ofset).

Computer to Print: K počítači je připojen tiskový stroj, u kterého již však neexistuje hmotná tisková forma jako taková. Tu tvoří např. válec, na který se vypalují tisknoucí místa.
Digital Print: K počítači je připojen kopírovací stroj, speciální tiskárna, plotter, jednoduchý tiskový stroj…

Digitální technologie CtP a CtF mají osvitové jednotky. Osvitové jednotky technologie CtF dělíme podle konstrukce na capsatnové a bubnové. Capstanové osvitové jednotky. Tato technologie je nejstarší používanou při konstrukci osvit. jednotek. Základem je rotující optika tvořená buď optickým mnohoúhelníkem (vysoká hmotnost, to navazuje na rychlost otáček) nebo zrcátkem.

Optický systém láme laserový paprsek pod úhlem 90°, který pak dopadá na
film. Laserových paprsků je více druhů, liší se od sebe kvalitou, jenž tvoří tiskový bod, také cenou a konstrukční náročnosti rotující optické hlavy. Rotující optika zajistí osvit jedné řádky obrazu/otáčka. Film se pohybuje přímočaře pomocí transportních válečků, ale díky opotřebení válečků dochází k mikroskopickému prokluzování filmu. Proto se začaly pro transport používat vyrovnávající smyčky (loop). Tím došlo k eliminaci tohoto nepříznivého vlivu. Capstanové jednotky mohou teoreticky svítit nekonečný pás filmu. Hlavní nevýhodou je ale deformace tiskového bodu na okrajích. To se omezilo použitím korekční čočky. Capstanové jednotky mají možnost filmy také děrovat (což se nedoporučuje, jelikož zde dochází k častým nepřesnostem), nebo jej vedou přímo do vyvolávacího automatu. Capstanové jednotky se až na výjimky používají pro osvit do formátu A3, někdy A2. Výhodou capstanových jednotek je však jejich jednoduchá
konstrukce, s tím souvisí snadné servisní zásahy. Jsou velmi příznivé i cenově. Výrobci: Agfa, ECRM. Bubnové osvitové jednotky se od capstanových se liší v tom, že se film při expozici nepohybuje. Další výhodou je, že paprsek laseru dopadá při seřízeném spinneru (rozmítací člen–zrcadlo) v celé ploše filmového plátu vždy kolmo na filmový pás. Máme tři druhy bubnových osvitových jednotek a to vnitřní buben. Film je vtáhnut do vnitřní strany bubnu. Zde je držen buď díky podtlaku nebo se fixuje vlastní vahou. Konce bubnu svírají 180° nebo 270°. Záznamový paprsek rotuje ve středu bubnu a při jeho lineárním posunu podél osy bubnu se vytvářejí záznamové linie. Laser je buď v optice (zde rotuje a posouvá se) nebo je přiváděn v ose rotace a rozmítán díky zrcadlu. Laser může být ve válci nebo i mimo něj. Rychlost osvitu je dána rychlostmi posuvu a otáčení zrcadla. Z principu je rychlost expozice uvnitř válce vyšší než u vnějších bubnů. Výhoda umístění laseru mimo buben je v jeho dostupnosti. Je zde ale delší dráha paprsku, což sebou nese nutnost použití výkonnějšího laseru, který je dražší. Výrobci: Agfa, Cymbolic Sciences, Purup–Escofot, Dainippon Screen. Dalším druhem je vnější buben. U vnějšího bubnu se roztáčejí větší hmoty, čímž může dojít k větším možnostem vad díky vibracím, setrvačnosti, odstředivé síle, tlaků atd. Film se navine na buben z vnější strany a zde je zafixován podtlakem. Buben se roztočí a optika s laserem přejíždí lineárním pohybem podél bubnu a exponuje jednotlivé linky. Buben nemůže rotovat tak rychle jako optika u vnitřního bubnu (roztrhl by se, žádná síla by film na bubnu neudržela). To má za následek menší rychlost než u vnitřní expozice. Výrobci: Barco, Screen. Posledním druhem je pomyslný buben. Jde o nápad společnosti OPTRONIC, který se zatím nepoužívá. Je tedy spíše jen teoretickým vylepšením. Podstatou je, že žádný buben, na němž by film byl přichycen, neexistuje. Film si jej vytváří díky tvaru sám za pomoci transportních kolejniček a vlastní váze. Z tohoto důvodu tvar bubnu není ideální ani vždy totožný. Tento typ konstrukce tedy nelze použít pro větší formáty. Výhodou je ale jednoduchá konstrukce a nízká cena osvitové jednotky.

Technologie Computer to Plate (CtP) je v součastné době nejmodernější rozšířenou novinkou v oblasti tisku. Má čtyři druhy osvitu a to Plochý osvit desek, což je technologie plochého osvitu desek, která spočívá ve vertikálně (nebo horizontálně) upevněné desce, která je podle konstrukce buď fixní nebo pohyblivá vůči záznamové hlavě. Výhodou zařízení je rychlost osvitu a rychlost výměny desek. Na druhou stranu je potřeba výkonnější (tedy dražšího) laseru, neboť dráha paprsku je u tohoto řešení z principu dlouhá. Také přesnost osvitu není tak vysoká jakou u osvitu ve vnitřním nebo vnějším válci. Toto řešení je vhodné zejména pro novinovou produkci. Používají se např. u zařízení firem Autologic, Western Lithotech, Barco Graphics nebo Basysprint.

Max. 175 lpi, max. formát B2, fialový laser, menší kvalita.
Dalším druhem osvitu je Osvit ve vnitřním válci. V případě této technologie je deska upevněna na vnitřním povrchu záznamového válce. Osvit probíhá většinou prostřednictvím jednoho laserového paprsku, který je distribuován zrcadlem umístěným v ose válce. Laser může být přímo ve válci nebo mimo něj. Rychlost osvitu je dána rychlostmi posuvu a otáčení zrcadla. Z principu je rychlost osvitub vyšší, než při osvitu na vnějším povrchu válce. Toto řešení je optimální zejména pro osvit standardních tiskových desek (citlivých na světlo). Výhodou systému je jednoduché ostření laserového paprsku dané použitím jednoho optického systému.

Dráha paprsku je ovšem opětpoměrně dlouhá, což s sebou nese nutnost použití výkonnějšího a dražšího laseru. Toto řešení požívají např. zařízení firem Agfa, Cymbolic Sciences, purup – Eskofot , Dainippon Screen.

Vysoká kvalita osvitu, max. formát B1, fialový laser; pohybuje se zrcátko, laser ne.
Posledním druhem osvitu je Osvit na vnějším povrchu válce, je poslední variantou je upevnění tiskové desky na vnější povrch válce. Záznamová hlava s laserem se pohybuje v ose otáčejícího válce a postupně tak desku pokrývá tiskovými bodů. Rychlost osvitu je zvyšovaná co nejvyšším počtem současně působících paprsků, tj. co možná nejvyšším počtem laserových diod v záznamové hlavě. Tato architektura je ideální pro osvit termálních tiskových desek (ty nejsou citlivé na světlo a při osvitu se chovají binárně, tj. bod buď je nebo není exponován). Dráha paprsku od zdroje k desce je velmi krátká, což umožňuje použití méně výkonných laserů. Řešení používají zařízení firem Creo, dainippon Screen, Optronics a Scitex.

VYVOLÁVACÍ AUTOMAT
Používá se pro vyvolání všech světlocitlivých materiálů (fotopapír), především filmů. Součástí je uzavřený podstavec a kazeta pro zakládání filmů za světla. Výjimku tvoří automaty, které jsou připojeny on-line (přímo na osvitovou jednotku). Automaty jsou vybaveny filtračním systémem pro vodu a vzduch, podavačem plochých filmů případně podvozkem na chemikálie. Automat musí mít ovládací panel, kde se nastavuje například teplota vývojky, ustalování a sušení, rychlost posunu světlocitlivého materiálu a je zde i manuální ovládání regenerace. Jednou z předností automatu je, že nám slouží ke standardizaci vyvolávacího procesu. Pracuje nezávisle na okolí, mají možnost vyvolávat několik druhů filmů libovolných velikostí. Velikost vyvolávaného filmu je omezena šířkou nakládacího pultu a transportem stroje. Regnerací rozumíme úplné obnovení schopností chemikálií (vývojka, ustalovač), které se během vyvolávacího procesu vyčerpaly. Regenerace závisí na množství vyvolaných nebo ustálených filmů za určitou časovou jednotku a stáří chemikálií. Důležité je také zčernání filmů, kdy při vyvolání negativů se spotřebuje více vývojky. Regenerace se provádí automaticky nebo mechanicky přidáním spotřebovaných chemikálií. V případě nedostatku (není dostatečné vyvolání- zčernání) manuálně na ovládacím panelu doplníme chybějící chemikálii ze zásobníku. Zásobník s chemikáliemi se musí kontrolovat a průběžně doplňovat. Sušení se provádí teplým vzduchem, sušící část se skládá se savých válečků z pěnové hmoty. Tyto válečky nesmí mechanicky poškodit světlocitlivý materiál. Údržba automatu se provádí se na konci pracovního procesu nebo na konci pracovní směny. Před prvním vyvoláním na začátku pracovní směny se transportní systém pročistí už vyvolaným čirým filmem. Je nutné po spuštění automatu nechat dostatečný čas na to, aby se chemikálie nejen zahřály na potřebnou teplotu, ale i dostatečně promíchaly. Automat pracuje nezávisle na okolí. Slouží ke standardizaci vyvolávacího procesu (podmínky se nemění) a šetří čas. Má možnost zpracovávat a vyvolávat několik druhů filmů libovolných velikostí (např. nekonečné pásy naexponovaného materiálu). Film se vloží na nakládací pult, SCV nahoru. Transportní systém posunuje exponovaný materiál, který projíždí postupně tankem s vývojkou, ustalovačem a vodou, potom vjíždí do sušící části. Po celém procesu vyvolávání se filmy shromažďují v zásobníku hotových snímků.

Digitální tisk je definován jako tisk, při kterém obsah stran, anebo obsah jednotlivých archů vstupuje do tiskového stroje v digitální podobě. Digitální tiskový stroj je zpravidla vždy samostatné zařízení, které je ovládané vlastním počítačem a vybavené výkonným RIPem. DI stroje je možné rozdělit do dvou hlavních skupin a to na DIGITALIZOVANÉ TISKOVÉ STROJE, jejichchž společným znakem je tisk z analogové tiskové formy, požití klasických tiskových barev, přičemž konstrukce stroje je téměř stejná nebo podobná analogovému ekvivalentu. Rozdíl je ve vyšší míře automatizace obsluhy. Nároky na potiskovaný papír a rozsah plošných hmotností jsou stejné jako u klasickéhotisku (bez i s vlhčením). Tisková forma se zhotovuje přímo v tiskovém stroji technologií Computer to Plate. Další skupinou jsou DIGITÁLNÍ TISKOVÉ STROJE. V těchto strojích TF v pravém slova smyslu neexistuje, respektive vytváří se opakovaně před zhotovením výtisku danou barvou. Zobrazení na potiskovaném materiálu se vytváří s využitím principů elektrografie, Ink-jetu, ionografie, elektroagulace, magnetografie, elektrostatického tisku atd. Místo tiskové barvy se používají mokré a suché tonery, různé typy Ink-jetových a jiných barev. Výtisk je díky nim okamžitě zpracovatelný. Při tvorbě zobrazení se většinou nepoužívá tlak. Je jednou z nejrozšířenějších digitálních technologií je suchá jehla. Setkáváme se s ní v barevných kopírkách, laserových tiskárnách atd. Další technikou je Digitalizovaný ofset (suchý ofset). Jedná se o spojení ofsetové technologie a systému CtP v jednom stroji. Základem je konstrukce tiskových desek s polymerní vrstvou. Ta přitahuje tiskovou barvu (lipofilní). Na polymerní vrstvě je nanesen silikon, který naopak tiskovou barvu odpuzuje (lipofóbní). Spodní vrstvu tvoří nosná podložka. Tisková místa se vypalují laserem. Laser v podstatě naruší miniaturním výbuchem vrchní silikonovou vrstvu, která je poté odstraněna proudem vzduchu nebo mechanickou těrkou. Tiskové barvy používají stejné pigmenty jako klasické ofsetové barvy. Ale složení těchto barev je jiné. Digitalizovaný ofset se může použít i pro mokrý ofset, složení tiskové desky je však jiné, stejně tak je tomu i při principu vypalování tisknoucích míst. Jedná se o technologii Computer to press. Stroje využívající této techniky: Heidelberg Quickmaster 46–4 DI, Adast Dominant 745 DI, 74 Karat (KBA). Další známou technikou je Elektrokoagulační digitální tisk (elkografie).

Stolní tiskárny jsou v současnosti nejrozšířenějším výstupním zařízením. Slouží jak pro náhled tiskoviny, tak ke konečnému tisku. Rychlost tisku se pohybuje okolo 10 stran za minutu. Kvalita výtisku se stále zlepšuje, a barevná stálost na světle dosahuje při použití kvalitního potiskovaného materiálu i 25 let.

OBECNÉ ROZDĚLENÍ TISKÁREN:
1. Jehličkové tiskárny
Jak název napovídá, jedná se o tiskárnu, která danou informaci přenáší pomocí malých jehliček. Ty jsou umístěny v tiskové hlavě spolu s elektromagnety. Díky přívodu elektrického impulsu jsou jehličky vystřelovány přes barevný pásek na potiskovaný materiál. Tím pásek proráží a barevný pigment je přenesen v podobě tištěného znaku. Znak je tím kvalitnější, čím více jehliček jej vytváří (9–24 jehliček). Znak je vytvářen pohybem hlavy zprava doleva (někdy i v obou směrech). Jehličkové tiskárny jsou jednoduché na obsluhu i údržbu, jsou levné, avšak v kvalitě tisku zaostávají. Jehličkové tiskárny se používají především pro černý tisk. Mohou však tisknout i barevně (pomocí CMYK pásky), ale tisk je velice nedokonalý a rychlostně velmi pomalý.

2. Inkoustové tiskárny
InkJet (piezoelektrický tisk). Inkoustové tiskárny vytváří znaky na potiskovaném materiálu kapkami inkoustu. U Ink-jetových diskontinuálních tiskáren se pro vytlačení kapky inkoustu používá membrána. Ta je vyrobena z krystalu křemene, tzv. piezoelektrického členu – proto piezoelektrický tisk. Membrána vytlačuje inkoustovou kapku jen tehdy, bude li použita jako nositel barevné informace na potisknutém mediu. Membrána je nejdůležitější součástí piezoelektrické hlavy. Díky vyslaným elektrickým impulsům se rozpíná nebo smršťuje a tím uvolňuje místo pro kapky inkoustu, které jsou transportovány na medium. Piezoelektrický člen vykazuje při působení tlaku jev elektrické polarizace, tím je vyvoláno prolnutí krystalu. Výhodou je také rychlá reakce tohoto členu. Díky tomu jsou ihned připraveny další kapičky inkoustu. Pomocí vyšší frekvenci vystřelování inkoustových kapiček je možno dosažení vyšší tiskové rychlosti. Ink–jetové tiskárny nevyužívají pro vystřelování svých kapiček teplo, tím nedochází k jejich zasychávání v tryskách.

U kontinuálních tiskáren tiskne tryska stále. Tisková hlava je vybavena navíc vychylovacími elektrodami, které nepotřebné kapičky vychylují do sběrače a inkoust je vrácen zpět do zásobníku.

Bubble jet (termální ink–jetový tisk). V oblasti inkoustového tisku existuje mnoho dalších technologií přenosu inkoustu na tištěné medium. Většina těchto technologií je založena na tepelném rozpínání inkoustu. Tisková hlava je vybavena komůrkami pro inkoust a příslušnými topnými tělísky. Tělísko se prudce ohřívá, v komůrce nad ním vznikne bublinka–přetlak a inkoust je z komůrky vytlačen na potiskovaný materiál.

3. Voskové tiskárny. Jsou nejrozšířenějšími profesionálními tiskárnami. Nosičem barevného pigmentu je zde fólie z umělé hmoty, na které jsou za sebou v barevných plochách naneseny barvy CMY nebo CMYK. Potiskované medium je upnuto v bubnu, které se pomalu otáčí. Při každém otočení se z fólie přenese jedna barva. Tisk je tedy 3–4 průchodový. Tisková hlava je tvořena topnými keramickými tělísky, které vosk na fólii roztaví a ten je přenesen na potiskovaný materiál.

Některé nové voskové tiskárny pracují na principu bubble-jet, tedy vosk je zahřán a pod tlakem vstříknut na potisk. mat. Pigment je rozptýlen ve vosku, takže se dodává ve formě voskových kostek.

4. Sublimační tiskárny. Jsou nejkvalitnějšími barevnými tiskárnami. Nositelem pigmentu je fólie (CMY nebo CMYK), které má jiné chemické složení než můžeme najít u tiskáren voskových. Při zahřátí se z barev uvolňuje barvonosný plyn v množství, které je přímo úměrné teplotě zahřívání. Tím dochází k přenosu barvené složky na potiskovaný materiál.

5. Barevné plotry. Mnohdy mají více barevných složek (8–12). Obsahují jakousi soustavu per, naplněných inkoustem. Plotry nedokážou tvořit barevné odstíny.

6. Laserové tiskárny – suchá elektrografie. Vychází se z technologie elektrostatického kopírování.Na začátku si tiskárna vezme list papíru z podavače a papír se nejprve pokryje elektrostatickým nábojem. Jako tisková forma je zde použit selenový válec, jenž je záporně nabit (6 kV) a laser na něj vypaluje místa tisknoucí, tedy kladné náboje. Na tisknoucí místa je nanesen záporně nabitý toner. Pigment je zde rozptýlen do toneru, který je tvořen jemnými zrnky tiskové barvy. Ten se přenese na kladně nabitý potiskovaný materiál, který je s nesoucím, tonerem fixován pomocí tepla ve fixovací komoře (lampy o vysoké intenzitě). Za ní následuje komora dobíjecí, která tiskový válec vyčistí od zbytku toneru a nabije jej záporným nábojem pro další použití k tisku. Průměr paprsku značí jeden pixel. Doporučené dpi pro polygrafii je 1200 a více.

Digitální tisk umožňuje nové formy publikování a výrobu produktů, které by se jinak nikdy nevytiskly. Proto se trh digitálního tisku jen z části překrývá s trhem klasického tisku. Velmi intenzivně se pracuje na „digitalizaci“ dokončovacího zpracování, což umožní po výtisku lakování, laminování, ražbu nebo okamžitou kompletaci do měkké nebo jiné vazby. Mnohé stroje jsou již vybaveny přímo napojenou dokončovací jednotkou.

POSTSCRIPT
Je to programovací jazyk, který na počátku 80. let vytvořila firma Adobe. Slouží k převodu grafické práce do příslušného kódu (programovacího jazyka). Kód přesně definuje každý krok grafické práce, čili pro každou barvu, tah, či písmeno, má svoji číselnou i znakovou hodnotu.
Nevýhodou je velká kapacita souboru, proto je nevhodný přenos těchto dat po síti. S velkou kapacitou souboru souvisí i špatné dekódování (=rozšifrování) souboru a jeho následný RIP. S tím také souvisí oprava dokumentu, která je dosti těžká. Proto se raději dokument upravuje v originální verzi a poté se ukládá znovu. Nespornou výhodou Postscriptu je ale možnost otevření grafické práce i bez příslušného programu, ve kterém byla vytvořena. Firma Adobe poskytla v 80. letech formát PostScript firmě Apple a ta jej použila do svých
laserových tiskáren LaserWriter. Od té doby si PostScript vydobyl přední pozici mezi svou konkurencí. Formát PostScript umí číst tedy nejen tiskárny, ale i osvitové jednotky, CtP… Původní myšlenkou bylo vytvořit univerzální program pro převod dat do různých výstupních zařízení. V rámci konkurence se toho bohužel nedosáhlo, jelikož spousta výrobců, jako např. HP, Canon, používají jiný interpretovací program, takže univerzálnost tohoto programu je minulostí. Proto např. před samotným tiskem manuálně volíme výběr tiskárny na náhledu před tiskem, čímž vlastně dáváme povel příslušnému interpreterovi. Princip PostScriptu je převést dokument do kódovaného zápisu. K přečtení kódového zápisu slouží interpreter (ten je součástí RIPu i tiskáren). Následně se grafická práce rozrastruje, zde dochází i ke správnému natočení úhlů separací. V poslední fázi je již vysílán signál výstupnímu zařízení, např. CtP, které díky tomu rozpozná, kde má vysvítit tiskové prvky, jakou intenzitu, apod.

VERZE
PostScript Level 1 – byla pouze pro černobílé použití. Sloužila k řízení osvitových jednotek a laserových tiskáren, práce s fonty byla dosti omezená, tak jako práce s vektorovou a bitmapovou grafikou. Dnes se již tato verze nepoužívá.

PostScript Level 2 – pracuje i s barevnými periferiemi (výstupními zařízeními jako tiskárna, apod.).

U bitmapové grafiky využívá sice pouze separace CMYK, stejně se ale s touto verzí můžeme setkat i v dnešní době. Výhodou Levelu 2 oproti předchozí verzi je i v kompresi* dat (zmenšení velikosti dat). Zmiňované separování (rozložení obrazu na jednotlivé výtažky), se provádí těsně před perifériemi. Po tuto dobu se s grafikou pracuje v kompozitním tvaru (v neseparovaném).
PostScript Level 3 – má oproti svým předchůdcům zdokonalených spoustu funkcí. Mimo jiné jsou to především vylepšení rychlosti přenosu dat, kvalita obrazu, lepší kódování, použité barvy (CMYKOG /O–orange, G–green/), jejich přechody, je také vylepšena práce a rychlost s interpreterem.

PORTABLE DOCUMENT FORMAT (PDF)
PDF je odpovědí na nové požadavky předtiskové přípravy a digitálního publikování. Rychlost, flexibilita, spolehlivost, malá velikost jsou jeho hlavní přednosti. Při vývoji formátu PDF společnost Adobe pochopitelně vycházela ze svých zkušenosti získaných z PostScriptu. PDF zachovává bohatost nástrojů pro práci s grafickými objekty, ale odstraňuje jejich komplikovaný zápis. Má instrukce pro popis vektorových objektů a rastrových dat, stejně jako PostScript je popisuje nezávisle na parametrech periferie, na které se layout bude reprodukovat. Nejedná se však o programovací jazyk, takže úplně scházejí všechny skoky, podmíněné příkazy a další kontrolní struktury. To znamená, že PDF formát je kompaktnější, práce s ním je rychlejší a efektivnější. Jako byl PostScript rozhodující pobídkou pro rozvoj DTP a předtiskové přípravy na stolních počítačích a pro vznik tzv. otevřených systémů a řešení, tak PDF dnes startuje další etapu. Etapa se asi bude nést ve znamení rychlosti, flexibility a plné kontroly dat ve všech etapách zpracování digitálního Layoutu. Etapa se bude nést v duchu propojování klasických tiskových technik včetně dlgitálního tisku s technikami publikování on-line, do kterého patří CD ROM, prezentace nebo Internet. Etapa

bude dále charakterizována intenzivní a hlavně rychlou výměnou dat mezi všemi subjekty, které spolupracují na vzniku layoutu a tiskoviny. Hledá se, a my si myslíme, že se již našel, formát. který by poskytl nové možnosti při zpracování digitálního layoutu. Tímto formátem je Portable Document Format. Společnost Adobe pro vytvoření a práci s PDF soubory vyvinula tři základní programy – Acrobat Distiller, Acrobat Professional a Acrobat Reader. Acrobat Reader je na CD ROMu zvlášt a pro všechny platformy –jedná se o volně šířitelný prohlížeč souborů PDF. Acrobat Distiller je vlastně PostScrptový RIP, který převádí PostScriptové dokumenty do formátu PDF podle podmínek zadaných operátorem. Acrobat Professional pak slouží k finalizaci dokumentu a umožní pracovat s jednotlivými stránkami, spojovat dokumenty, vytvářet odkazy, náhledy, přidávat zvuk či video nebo ovládací prvky.