2. podtřída: Pijavice

– zástupci mají krátké zploštělé tělo se zřetelnými kroužky = homonomní segmentace, ale každý článek má na svém povrchu 3-14 dalších zářezů : s vnitřním článkováním nemají nic společného
– na obou koncích těla je jedna přísavka, 1. prochází ústní otvor a 2.slouží k přidržování
– živý se dravě = ektoparaziti
– některé pijavice mají chitinové čelisti – poškozují pokožku hostitele
– trávicí trubice začíná pilovitými čelistmi k nařezávání kůže hostitele, v jícnu je žláza vylučující hirudin – vpouští do rány, zabraňuje srážení krve, jícen ústí do střeva s postranními zásobními vaky
– nasátá potrava se trácí velmi dlouho
– krev je červená, cévní soustava je uzavřená, dýchají celým povrchem těla
– nervová soustava je žebříčkovitého typu, oči jsou pohárkovité
– pijavky mají i hmat a chemická ústrojí
– množí se jen pohlavně, jsou obojetníky, kokony snášejí ve vodě na rostliny a kameny
– regenerační schopnost je malá
– pohybují se píďalkovitě a dovedou vlnovitým způsobem plavat

Pijavka lékařská
– na hřbetě má černohnědočervenou kresbu, břicho je světlé a černě skvrnité
– v přírodě (napadne-li člověka) může na člověka přenést hnisavé bakterie a poraněná kůže je i tak zdrojem infekcí
– ve středověku se užívala k odnímání krve (i dnes v různých zemích)

Pijavka koňská
– je naše největší pijavka a najde se v návesních rybnících
– hřbet má tmavohnědý až černý, břicho šedozelené

Chobotnatka rybí
– přenáší krevní parazity, proto při přemnožení působí značné ztráty ryb
– má štíhlé a příčně pruhované tělo s velkou zadní okrouhlou přísavkou
– kokony lepí na vodní rostliny

Hltanovka bahenní
– je u nás nejčastěji, středně veliká, tělo má ploché, hnědě zbarvené se žlutými skvrnami na hřbetě