Božena Němcová (roz. Barbora Panklová)

– 1820 narodila se ve Vídni, 1862 zemřela v Praze
– pocházela z rodiny kočího J. Pankla a české služky Terezie Novotné
– mládí prožila v Ratibořicích u České Skalice (chodila zde i do školy)
– zde žila 4 roky babička Němcová – Magdaléna Novotná, která ji velmi ovlivnila
– později byla dána na výchovu k zámeckému správci do Chvalkovic
– 1837 provdána za Josefa Němce (uvědomělí vlastenec,u nadřízených nebil oblíben)
– jejich manželství nebylo šťastné, museli se pořád stěhovat, protože Němec byl stále překládán (měla sním čtyři děti: Hynka, Karla, Theodora a Jaroslava)
– 1842-1845 žila v Praze, zde se seznámila s českou vlasteneckou společností
– velký význam měl její pobyt na Chodsku (1845-1848). Zde ji zastihl revoluční rok
– oba manžele se v tomto roce silně pol. angažovali, proto byli pronásledování rakouskými úřady a tajnou policií
– na počátku 50 let je Němec převelen do Uher, Němcová s dětmi se usadila v Praze
– žila s dětmi v bídě a hladu
– r.1861 Němcová odchází do Litomyšle, dohlíží na vydání svých spisů
– na vánoce si jí manžel odváží těžce nemocnou do Prahy, kde v lednu následujícího roku umírá

Vydala 7 svazků:
Národní báchorky a pověsti
zahrnují především pohádky, pověsti, legendy. Hlavní myšlenkou pohádek je demokratická zásada rovnosti všech lidí a vítězství mravních hodnot nad zlem.

Slovenské pohádky a pověsti
10-svazků vzniklo ze zájmu národopisného, zachytila je tak jak je slyšela. Přeložila je pouze do češtiny, vyprávění prokládala slovenskými výrazy.

Obrazy z okolí domažlického
Venkovského člověka líčila jako citově bohatého jedince, který si uchoval čistotu jazyka a mravní ryzost, ale vlivem ponižujícího postavení ztratil sebevědomí.

Dosavadní zkušenosti se staly průpravou k povídkové tvorbě, nejvýznamnější:
Babička s pod titulem Obrazy z života venkovského
vyšla v r. 1855 (po smrti synka Hynka)
hlavním zdrojem byly vzpomínky na vlastní dětství, není to dílo životopisné
cílem bylo ukázat harmonický život prostých lidí, vzor dokonalosti člověka
Vlastním tématem knihy je postoj babičky k lidem, její jednání a názory.

Děj se odehrává v ratibořickém údolí, kde idylický život rodiny Proškovy
kontrastuje se životem pánské společnosti na zámku.
Osnovu povídky tvoří 2 pásma
1. život na Starém Bělidle, příjezd babičky, popis všedního dne, objevují se další postavy:mlynář, myslivec, kněžna s chovankou Hortenzií, bláznivá Viktorka.
2. popis dění během 1 roku, vylíčení života venkovanů v tomto období-práce,zvyky.
Němcová se svým vylíčením v Babičce vzdálila skutečnosti, záměrem bylo zmírňovat protiklady vzájemnou láskou a pochopením.

Společný jmenovatel všech povídek byla snaha zobrazit kladného člověka
Baruška, Divá Bára, Dobrý člověk,Pan učitel
Chýže pod horami- snaží se symbolizovat česko-slovenskou vzájemnost
Divá Bára – hl.hrdinkou odvážná dívka, která překoná strach a pověry,aby pomohla přítelkyni od nemilého nápadníka. Od jiných se odlišuje, vesničané jí nenavídí a zavřou jí do márnice, která nešťastnou náhodou začne hořet, zachrání jí myslivec, který jí už dávno miluje.