Baroko v české literatuře
Zaměření literární tvorby byl převážně náboženský. Literatura je pěstována hlavně duchovními a převažují hlavně agitační spisy, životopisy svatých, postily a náboženská rozjímání. Umělecky je nejvýznamnější náboženská lyrická poezie.
Adam Michna z Otradovic – jindřichohradecký varhaník, básník, hudebník.
§ Česká mariánská muzika, radostná i žalostná, § Loutna česká, § Svatoroční muzika – písňové texty těchto sbírek zlidověly, např. koleda: Chtíc, aby spal atd.
Bedřich Břídel – jezuita, představitel vrcholné české duchovní poezie. V básni § Co Bůh? Člověk? Přemítá o základních otázkách lidské existence. Psal i životopisy svatých a překládal. Svůj život misionáře plně ztotožnil s myšlenkami, které vyjadřovala jeho poezie. Zemřel na mor, při ošetřování nemocných. § Život svatého Ivana /legenda/ nejznámější.
Felix Kadlinský – kladl ve své poezii důraz na sentimentální účinek, což dokládá jeho sbírka básní § Zdoroslavíček v kratochvilném hájičku postavený, měla nahradit zakázanou Bibli Kralickou.
Vedle duchovní poezie se rozvíjela také dramatická tvorba, která se poprvé a naposledy dostává v dějinách české lit. do popředí lit. žánrů. Využívala se převážně ve školách, kde měla výchovnou funkci. Čerpala náměty z cizích lit. nebo zpracovává náměty biblické.
Jan Libertin – bývá považován za autora § Rakovnické vánoční hry. Z her anonymních autorů byla oblíbena § Hra o svaté Dorotě.
Nauková literatura byla pěstována v latině, nebyla tak pestrá jako nauková lit. předbělohorská. Soustřeďovala se na dějepisnou a jazykovědnou oblast.
Bohuslav Balbín – člen jezuitského řádu, pro své vlastenecké cítění byl pronásledován svými představenými.
§ Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého – zde ostře kritizoval šlechtu i politiku Vídně, která vytlačovala češtinu ze škol, úřadů a kostelů
Psal také díla dějepisecká: § Výtah z dějin českých – zachycení dějin od počátku po Bílou horu. Nebo vlastivědné nedokončené dílo § Rozmanitosti z historie Království českého- její části nazvané Učené Čechy přináší 1 soupis české lit. tvorby od počátku po svou současnost.
Ve svých dějepiseckých dílech přijímá rekatolizaci jako blahodárný důsledek Bílé hory, stavěl se proti jejím národním důsledkům. Odmítá českou reformaci a vyzvedával dobu Karla IV.
Tomáš Pešina z Čechorodu –psal o národních dějinách v ČJ i latině. Měl blíže k lidovému prostředí než Balbín.
§ Prodromus Moravographiae, tj. Předchůdce Moravopisu
Dějepisecká díla přinášela pozitivní výsledky, díla jazykovědná jsou svou povahou rozporná. Někteří jazykovědci se snažili zabránit pokusům o očištění jazyka od cizích vlivů. Bývají označování jako puristé (purus=čistý)a jejich zásahům se říká brusy.
Václav Jan Rosa – § Čechořečnost
Exulantská literatura ustupovala v cizím prostředí do pozadí a měla podobu drobných prací, zvláště písní Do Čech byly pašovány listy tzv. Špalíčky, pomáhaly udržovat protestanské tradice.
