5b. Tisk z plochy – ofset.
Za vynálezce tisku z plochy je považován pražský rodák Alois Senefelder. Na konci 18. století. Vynalezl tiskovou techniku zvanou litografie nebo také kamenotisk, protože se tiskne z kamenné tiskové formy, která je upravená tak, že tisknoucí místa přijímají barvu a netisknoucí místa vodu. Dnes je tato technika využívána jako umělecký tisk. Další dnes již nepoužívanou technikou tisku z plochy je světlotisk, vynalezl ho Jakub Husník z Prahy v r. 1868. Tiskne se ze skleněných desek, polévaných citlivou vrstvou želatiny, na kterou se kopíruje tiskový obraz. Světlotisk věrně kopíruje jednobarevné i vícebarevné tónové předlohy, ale nevýhodou je nízká životnost tiskové formy a velmi nízský výkon. Naopak v dnešní době nejrozšířenější průmyslovou technikou tisku z plochy je ofset. Vynalezl ho Američan W Rubel a Němec Caspar Hermann, kteří nezávisle na sobě zkounstruovali v roce 1905 ofsetový tiskový stroj. Rozvíjet se ofset začal až po druhé světové válce, zvláště po vynalezení fotosazby. Dnes představuje hlavní tiskovou techniku, kterou se tiskne více než 60%tiskovin z celého světa. Využívá se při tisku novin, časopisů, knih, propagačních tiskovina obalů. Ofset je nepřímá tisková technika. Z tiskové formy je obraz přenesen na gumový potah přenosového válce a pak teprve na papír. Použití přenosového válce s pružným potahem prodlužuje životnost tiskové formy, umožňuje reprodukci jemných detailů kresby i na drsnější povrch a tisk za poměrně malých tlaků. Jako tisková forma slouží kovová nebo plastová deska, která je upnutá na formovém válci. Při tisku z plochy jsou tisknoucí a netisknoucí prvky v jedné rovině a přenos barvy je zajištěn fyzikálně-chemickými vlastnostmi tisknoucích a netisknoucích míst. Netisknoucí místa jsou hydrofilní a tisknoucí oleofilní. Netisknoucí místa jsou tedy smáčena vodou a tisknoucí místa tiskovou barvou. Ofsetový tisk je možno realizovat s vlhčením nebo bez vlhčení. Ofset s vlhčením je založený na principu opakovaného nanášení tenkého filmu vlhčícího roztoku, který smáčí povrch netisknoucích míst tiskové formy a zabraňuje tak na těchto místech přilnutí tiskové barvy. Ofset bez vlhčení využívá pro selektivitu tisknoucích a netisknoucích míst na povrchu tiskové formy vrstvu silikonového kaučuku, který pokrývá netisknoucí místa, čímž zabraňuje přenosu barvy z těchto míst.
Ofsetové stroje členíme podle vstupního materálu na archové a kotoučové, podle tiskového formátu na maloformátové, na střední formáty a velké formáty a podle počtu barev na jednobarevné a více barevné. Stroje jsou konstruovány stavebnicovým způsobem, aby bylo možno uspokojit co nejvíce požadavků zákazníka. Například tříválcový systém, kde v každé tiskové jednotce je zastoupený formový, přenosový a tlakový válec. Tento systém však umožňuje pouze jednostranný tisk, k oboustranému tisku musí být stroj vybaven obracecími tyčemi. Tento systém je používán u maloformátových strojů.
Čtyřválcový sytém má v každé tiskové jednotce dva formové a dva přenosové válce. V dnešní době je tento sytém nejrozšířenější, protže umužňuje při jednom průchodu oboustranný tisk.
Pětiválcový systém byl populární u archových dvoubarevek Má dva formové dva přenosové válce a jeden tlakový. Válce bývají uspořádány svisle nebo vodorovně do písmene V.
Satelitní sytém má uspořádání válců, tak že kolem jednoho tlakového válce jsou seskupeny čtyři formové a čtyři přenosové válce. Sytém tak umožňuje potiskovat čtyři barvy za sebou při jedné obrátce přenosového válce.
Důležitou součástí ofsetového stroje je tedy formový válec. Je to válcové těleso se svařovanou konstrukcí, jehož povrch je chráněn proti korozi. Na povrchu válce je upínací kanál, který má speciální tvar, který zabraňuje vypadnutí formy. Desky se musí podle jednotlivých sytémů zahnout a vysekávaným registrem vložit do drážky a vypnout na povrchu válce.
Důležité je i vlhčící zařízení, které má za úkol přivádět na desku souvislý a nepřetržitý film vlhčící kapaliny, obvykle na bázi vody a jiných přísad. Díky tvrdosti vody se musí do roztoku přidávat změkčovadla, vysoká tvrdost vlhčícího roztoku totiž způsobuje usazeniny na gumových navalovacích válcích. Vlhčící roztok musí hydrofilní místa dobře smáčet, aby zabránil přilnutí barvy na těchto místech.
Barevník v ofsetu má za úkol vytvořit jemně rozetřený film barvy a nanést jej na tisknoucí prvky. To je realizováno pomocí soustavně uspořádaných válců, které označujeme jako sytém barevníku. Ty rozdělujeme na barevníky s velkým počtem rozetíracích válců a velkou zásobou barvy a na barevníky s malým počtem rozetíracích válců a smalou zásobou barvy. Hlavní částí ofsetového barevníku je barevnice. Slouží jako zásobník barvy. Je tvořena ocelovým vláknem k němuž pod určitým úhlem přiléhá tělo barevnice zakončené pružným ocelovým nožem. Vzdálenost mezi nožem a duktorem je variabilní. Množství barvy přidávané do barevníkové soustavy musí být přímo úměrné množství a charkteru kresebných prvků na tiskové formě. Při každém tiskovém obratu se musí přidat stejné množství barvy. Přenos dávkování barvy z barevnice zajišťuje kyvný válec a množství přenášené barvy je závislé na době po, kterou se přenášecí válec dotýká duktoru. Rozetírací sytém zajišťuje, aby barva byla dokonale rozprostřena po celé ploše tiskového formátu. Válce vykonávají axiální pohyb, čímž zajišťují dokonalé rozetření barvy. Při přerušení tisku je možné část rozetíracích válců odstranit, aby nedocházelo k přesycení barvy v systému.
Navalovací válce zprostředkovávají nános rozetřeného barvového filmu na tiskové prvky. Obvykle se používá soustava tří až pěti válůců. Důležíté je přesné dodržení geometrického tvaru těchto válců a správné vyvážení nastevení polohy.
Přenosový válec zajišťuje přenos tiskových prvků z tiskové formy na potiskovaný materiál. Je to kovový válec, jehož povrch je potažen gumovým potahem. Kvalita potahu má rozhodující vlic na kvalitu tisku. Potah musí být pružný, rozměrově stálý, musí mít stejnoměrnou tloušťku, musí odpuzovat vlhčící roztok, musí být odolný vúůči oděru a proti chemikáliím. Potahy se vyrábějí z několika vrstev speciálních tkanin spojených pryží. Potah se upevňuje do stroje pomocí lišt a následně do rychloupínacího zařízení umístěného na přenosovém válci.
Tlakový válec je vyroben z tvrdého kovu, který je speciálně upravený chromováním. V kruhové výseči, která je umístěná pod úrovní povrchu tlakového válce jsou umístěny chytače, které fixují arch papíru při průchodu tiskovou jednotkou.
Nakladač odděluje jednotlivé archy od stohu a postupně je předává na dopravních a po té k čelní a boční náložce. Podle typu tiskových strojů se uplatňují různé konstrukční systémy na jednodušší nakladače tzv. mechanické. U produktivních tiskových strojů je používání nakladače volnoběžné, jejímž charakteristickým znakem je oddělování archu na přední straně stohu. V dnešní době se používají výkonné nakladače. Pneumatické systémy vyžadují ke své činnosti celou řadu nezbytných součástí jako je kompresor, který vytváří potřebný tlak nebo nakládací hlava s rozdělovacím vzdochovým ventylem, zvedacími a transportními savkami a rozfukovou botkou.
