11. ČLOVĚK JAKO SOCIÁLNÍ BYTOST, VÝVOJOVÉ ETAPY LIDSKÉHO ŽIVOTA

Základním problémem pojetí člověka obecně je chápání váhy a významu určení člověka jako živočicha (tj. přírodní, biologickou bytost) a člověka jako společenskou (tj. sociální bytost). Pro člověka vnímaného jako bytost sociální, společenská, je velice důležitá kultura.

KULTURA
-tento termín patří dnes k nejfrekventovanějším slovům a používá se k vyjádření:
a) sociální komunikace
b) sféry či formy vědomí
c) oblasti duchovního života člověka a společnosti
d) vzdělanosti, umění, tradice či i vzorců jednání a myšlení atd.

-za kulturu se považuje vše, co nevyrůstá samo sebou z přírody, ale co vzniká činností člověka a společností (tj. činností člověka chápaného jako sociální bytost) a tak je logické, že vznik člověka je předpokladem kultury (člověk jejím tvůrcem)

-kultura ve své definici znamená velice složitý společenský jev, proces i různé vztahy a zároveň kultura je komplex tvořený aktivní tvůrčí činností lidí

-pro sociologické chápání a zkoumání kultury jsou charakteristické následující momenty:
1. lidské činnosti a hodnoty
2. fakt, že kultura je naučená (tj. tvořena lidmi v sociální interakci)
3. kultura jako celek je kolektivním produktem (tj. tvořena lidmi v sociální interakci)
4. kultura a její hodnoty se přenášejí z generace na generaci a tak si kultura jako celek zachovává určitou kontinuitu v čase
5. kultura je adaptivní, tj. schopná na základě činnosti lidí přizpůsobit se vnitřním a vnějším změnám

-dělení kultury podle jejího obsahu:
I. Materiální kultura – soubor jevů, procesů a vztahů, vztahujících se k uspokojování materiálních potřeb člověka
-prvky – prostředky používané v materiální výrobě; způsoby používání; produkty určené k uspokojování výrobních potřeb; spotřební předměty; umělé materiální životní potřeby

II. Duchovní kultura – oblast duchovního bohatství společnosti i člověka
-soubor idejí, zvyků, zařízení, institucí, symbolů, představ a názorů a tyto soubory mají různé, často právem velmi odlišné, charaktery, např. : vědecký, estetický, etický, právní a tak podobně a podle toho se rozděluje kultura do několika sfér: umění, věda, filosofie, náboženství, právo, morálka atd.
-pod duchovní kulturu patří tzv. Normativní kultura (tj. společenské normy)
-pojmy, termíny spjaté s kulturou:
• enkulturace – proces osvojování kultury
• kulturní difúze – kontakt mezi kulturami za přenosu některých kulturních prvků
• akulturace – přijetí a osvojení si těchto kulturních prvků, tj. jejich integrace do jiných odlišných kultur (osvojení kultury znamená osvojení univerzálních všelidských složek se složkami specifickými pro určitou vrstvu, třídu či skupinu)
• masová kultura – současná kultura, dostupná snad všem
-2 charakteristické znaky
a) masovost = velké množství toho, co je předkládáno či těch, kteří to přijímají nebo obojí
b) standardizace – stejnost, totožnost toho, co je předkládáno
-jedná se o kulturní typ vytvořený určitou epochou, např. průmyslovou revolucí 18.a 19.století
-pro formování masové kultury jsou nutné dva procesy
a) industrializace – vznik a růst průmyslové výroby a vnik jejích významu do života jedince i společnosti
b) urbanizace – koncentrace lidí do měst, ta mají vliv na život celé společnosti

SKUPINOVÁ STRUKTURA SPOLEČNOSTI
-pod SSS patří zásadní pojem socializační proces – tj. proces, kdy člověk první léta lidského života biologicky se rozvíjí a další léta se přizpůsobuje sociálním rolí, společnosti rozvíjející jeho schopnosti žít s a mezi lidmi a zařadit se do ní (orientace v soustavě sociálních vztahů)

-individuum tak musí, pro získání schopností pro začlenění do společnosti „vykonat“ následující:
1) porozumět kultuře dané společnosti
2) internalizovat (tj. přijmout za svůj určitý soubor norem a hodnot, vyžadovaných společností)
3) ovládnout základy způsoby chování a ovládnout určité sociální role
o tím se zajišťuje kontinuita společenského vývoje a tak i kulturní tradice
o důsledkem toho je i společenský řád (vedoucí k hodnotovému konsensu, tj. shodě většiny lidí na hodnotách a normách společnosti a k fungující sociální kontrole)
o nám se to jeví jako povinné přizpůsobení se určitým danostem, nutným formám

-podle G. Wurzbachera se dost striktně odlišují následující pojmy:
• socializace – proces začleňování individua do systému společenských vztahů (přijmutí soc. role)
• enkulturace – proces včlenění jedince do kultury (tj. osvojení zkušeností, hodnot a norem)
• personalizace – aktivní stránka obou předešlých procesů

Socializační proces probíhá v určitém prostředí, skupinovém prostředí, přičemž rodina je nejvýznamnější ze skupin, které přetvářejí člověka v sociální bytost a které formují jeho osobnost. Ale dále se můžeme setkat i s dalšími pojmy jako např.: primární skupina, referenční skupina, sekundární skupina či termín pluralita skupin.

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Socializace a)
Socializace b)
SOCIALIZACE, SOCIÁL. UČENÍ A SOCIALIZAČNÍ ČINITELÉ
5.4.1 Sociální interakce
5.4.1 Sociální poznávání
Chyby v procesu sociálního poznání
CHYBY V PROCESU SOCIÁLNÍHO POZNÁVÁNÍ – NORMA A DEVIACE a)
CHYBY V PROCESU SOCIÁLNÍHO POZNÁVÁNÍ – NORMA A DEVIACE b)
Články na hledaný výraz „Člověk v sociálních vztazích“ naleznete na bezuceni.cz