14b): Historie a výroba papíru

Papír je přítomen v našem životě již 19 století. Jeho historie sahá až do roku 105 našeho letopočtu. Za tvůrce prvního papíru je považován Tsai Lun (62-121 n.l.), úředník císaře Han Ho Ti, pocházející z provincie Hunan v jižní Číně. Když jednou zkoušel nahradit neskladné a málo trvanlivé destičky v císařské knihovně, jiným vhodnějším materiálem pro psaní, rozhodl se Tsai Lun vyzkoušet také rostlinné suroviny. Papír, který vyrobil, obsa-hoval dřevěnou kůru, konopné odpady a zbytky rybářských sítí. Protože se jeho vynález setkal u císaře s kladným ohlasem a nový materiál pro psaní byl nejen lehký, skladný, ale také na něj bylo snadné psát, začal být v Číně všeobecně využíván. V následujících stoletích byla technologie výroby papíru mnohokrát modifikována a vylepšována. Podstata nápadu Tsai Luna však zůstala nezměněna dodnes. Jím vytvořená metoda nabírání papíro-vé masy na síto byla využívána dalšími generacemi mistrů papírenských.

V souvislosti s rozšiřováním papíru na území ohromného čínského impéria, začíná umění jeho výroby pronikat i za hranice říše. První zemí, do které dorazila již v roce 384 n.l. znalost technologie výroby papíru byla Korea. Papír se stal i zde obecně používaným materiálem nejen pro psaní, ale také pro tvorbu grafiky a tisk. Právě z Koreje pochází nejstarší tištěný dokument – inkunabule z počátku XV. století. Korejci mají velký podíl na rozvoji papírenské výroby. Jako první zavedli postup barvení papíru do hmoty, začali používat papírové obálky a zasloužili se také velkou měrou o rozvoj technologie ruční výroby papíru.

V VIII. století, v průběhu čínsko-arabské války, se tajemství výroby papíru, díky zajatým Číňanům pracujících při výrobě papíru, dostalo do Samarkandu. Odtud se v následujících letech rozšířilo do asijských zemí a následně přes Afriku se dostalo do Evropy. První dílny na výrobu papíru zakládané Araby se objevily na území dnešního Španělska ( Xativa – roku 1144, Albarells v Katalánii – roku 1193) a také Itálie (Fabriano – roku 1268). V XV. století se začal papír vyrábět také na území Švýcarska, Rakouska, Čech, Polska a Anglie.

První písemnou zprávu, která má vztah k výrobě papíru v Čechách, nalézáme v registru královské kanceláře z doby krále Vladislava II. z let 1498 až 1502. Jde o výpis z konceptu listiny ze dne 24. května 1499, dané v Budíně, podle níž král povoluje mlynáři opata cisterciáckého kláštera ve Zbraslavi Jana, aby „týž mlynář šatuov starých, kteréž k dělání papíru příslušejí, jinam ze země voziti a prodávati nedopúštěl, než sám, aby je kupo-val a papier z nich pro obecný užitek země České dělal“.

V Čechách došlo v XVI. století k velkému rozmachu papírenské výroby. Vznikla papírna trutnovská, o které je první zmínka již z počátku sto-letí (rok 1505). Po ní vznikají dle doby potvrzené výroby frýdlantská (před rokem 1516), pražská staroměstská (podle filigfránu z roku 1524) a dvě papírny v Libni (kolem roku 1530). Z doby kolem roku 1540 je zmiňována papírna starohorská (zvaná Jihlavská) a chebská. Ve stejné době zřejmě vznikla i papírna v Dušníkách v Kladsku (v dnešním Polsku). Asi do poloviny XVI. století lze zařadit papírnu v Nedošíně u Litomyšle, v Ústí nad Labem (rok 1559) a papírnu nad Jirkovem (rok 1561). Dále jsou známy papírny v Dolní Poustevně (rok 1569), v Benešově nad Ploučnicí a v Mimoni (rok 1590). Následují papírna krumlovská (před rokem 1572) a klatovská (před rokem 1583). V posledním desetiletí XVI. století vznikly nebo existovaly papírny v Praze na Starém Městě, v Jirkově, v Kunčicích u Vrchlabí, Chomutově, Jáchymově a také papírna ve Velkých Losinách (1596), v níž se papír vyrábí dodnes. Celkem je dnes známo 22 papíren pracujících v Čechách v XVI. století.

Velkolosinská manufaktura dnes patří k nejstarším doposud pracujícím podnikům svého druhu v Evropě. Ruční papír se zde stále vyrábí tra-dičním postupem z bavlny a lnu. Pro svou vysokou kvalitu a staletou trvanlivost se používá zejména ve výtvarném umění, pro významnou osobní i fi-remní korespondenci, reprezentační účely, k tisku bibliofilií a rovněž v knižní umělecké a restaurátorské praxi. Ručně čerpané papíry a dnešní sortiment exkluzivních výrobků z nich získaly trvalé místo a oblibu u příznivců tradičních českých rukodělných výrobků.

Unikátní areál významné technické památky, která zejména z pohledu více jak čtyřsetleté kontinuity tradiční ruční papírenské výroby nemá v oblasti střední Evropy obdoby, byl v roce 2002 vládou České republiky prohlášen národní kulturní památkou.

Suroviny a postup v jednotlivých zemích
Čína: Papír se vyráběl z rostlinných vláken, která se rozdrtila a povařila na kaši. Poté se rozmíchala ve vodě a nabírala na rámeček z bambusových štěpin a proutků. Přebytečná voda odkapala a vlhký list se sušil na slunci.

Suroviny:
-konopí
-ramie
-brusonecie
-bambus
-odpad vzniklý při výrobě hedvábí
-staré hadry
-dřeň z kmene arálie papírodárné

Japonsko: Tajemství výroby papíru se do Japonska dostalo z Číny přes Vietnam, Tibet a Koreu. Tam se během 8. století za panování Císařovny Šotuky v masivní míře tiskly milióny modliteb – dharami – na individuálních listech papíru. Výroba tradičního japonského ručního papíru se na mnoha místech Japonska dochovala dodnes.

Suroviny:
– vlákna brusonecie papírodárné – kozo papír
– dřeviny Wistroemia canescens – gampi papír
– rýžová sláma
– bambusová stébla
– vlákna malých, lýkovcům příbuzných keřů Edgeworthia papyrifera – Nepál

Evropa: Už v 8. století (751) vyzvěděli tajemství výroby papíru od Číňanů Arabové. Znalost výroby papíru se rozšířila do Evropy, a to nejprve do Španělska (V Toledu se papír začal vyrábět roku 1085). Odtud pronikla tato technika do Itálie, Francie, Německa a do ostatních zemí. Do té doby se používal pergamen vyrobený ze zvířecích kůží. Byl ovšem velmi drahý – na výrobu jedné bible se spotřebovalo 300 ovčích kůží. Ruční výroba papíru v Evropě trvala přes 700 let. Masivní rozšíření výroby (spíše spotřeby) papíru je spojeno až s rokem 1456, kdy Johann Gutenbergg vytisknul první bibli.

Suroviny:
– staré hadry (později bavlna)

Postup:
Surovinou pro výrobu papíru ve středověkých papírnách byly staré hadry. Sesbírané hadry se třídily, někdy také praly, a pěchovaly do vykopaných jam. V nich se nechaly po nějakou dobu zahnívat. Potom už nebyl problém je rozvláknit ve stoupách. Kladiva (někdy i okovaná), která byla poháněna vodními koly (i větrnými nebo zvířaty). Kladiva padala do žlabů, kde se hadry rozmělňovaly tak dlouho, dokud z nich nevznikla jemná suspenze vhodná k výrobě papíru. Suspenze se nalévala do mírně vyhřívaných kádí, ze kterých se nasbírala na síto. Listy papíru se ze síta vyklápěly, proklá-daly vlněným suknem nebo plstí. Na ručním lisu se z nich odstranila přebytečná voda a pak se papír sušil (obvykle volným vysoušením na půdě papír-ny). Vysušené listy se ještě klížily, aby se na nich nerozpíjel inkoust. Klih si většinou vařil každý papírník sám. Zaklížený papír se opět sušil a pak hladil. Každý list prošel rukama papírníka až 33krát.

České země: V naší zemi byla první papírna prý v Chebu r. 1370. Dochovaná zmínka o první papírně je z roku 1399 ze Zbraslavi u Prahy

Egypt: Papír získal své jméno podle papyru, který se objevil v Egyptě před 5 000 lety. Vyráběl se ze stébel šáchoru papírodárného, který dorůstá výšky až 4 m. Psalo se na něj násadkami ze seříznutého rákosu. Staré svitky se nevyhazovaly, písmo se z nich jednoduše oškrábalo a mohlo se psát znovu.

Latinská Amerika: Vyspělé civilizace v Latinské Americe vyráběly papír nazývaný amate (amatl, huun) vyráběný z fíkovníků.

Postup: Papír (aztécky amatl) vyráběli Aztékové z lýka divokých fíkovníků . Ve vodě vytloukané lýko se zpevňovalo přírodní gumou a před použitím se amatl natíral tenkou vrstvou vápna.

Písmo – druhy, vývoj

Úvod:
Písmo je nejvýznamnějším vynálezem lidstva. Vzniklo pro zaznamenávaní a předávání informací a myšlenek. Asi před dvaceti tisíci lety se objevily první kresby. Ale až o sedmnáct tisíc let později začíná kapitola písma. Vznik a vývoj písma je nesmírně dlouhý a složitý proces. Díky písmu však můžeme mluvit o civilizaci.

Jeskynní kresby:

Vznik písma:
První písmo vzniklo nejpravděpodobněji díky lovcům, kteří si ukazovali cestu ke zvěři. Mezi první značku lze zařadit šipku udávající směr. Později se k šipce přidali složitější znaky. Později se začali používat tzv. mnemotické prostředky jako uzle vruby na hůlkách, šňůrky.

Mnemonický prostředek:
Postupem času se zaznamenávání informací rozvíjí. Vznikají jednoznačné obrázky, kterými lidé sdělovali své myšlenky tzv. piktograf. Pro všechny piktografy je společné, že jeden obrázek označuje zároveň jedno slovo či častěji i jednu celou větu, myšlenku, jednotlivý moment. Z piktografů se postupně vyvíjelo písmo pojmové (ideografy). Toto písmo je myšlenkově bohatší a dokonalejší. Z původních 1500 piktografů zbylo asi 600 (ideografy), což však bylo stále velkým náporem na paměť. Kolem roku 2900 př. Kr. se začalo psát na hliněné destičky. Psalo se rákosovým pisátkem. Sumerové začali toto pisátko seřezávat šikmo a vrývat jím „klíny“ a čáry. Vzniklo tak klínové písmo.

Klínové písmo:
Původně se psalo zleva doprava. Popsané destičky se vždy usušily na slunci, vzácnější se vypalovaly. To pak zjednodušili Asyřané. Znalost písma klesala po pádu Babylonu (539 př. Kr.) a kolem roku 100 klínové písmo zaniklo. Sumerský jazyk měl několik znaků, které označovaly slabiky a něko-lik znaků podobných samohláskám. Vznikaly tak fonogramy, kdy jeden znak odpovídal jedné vyslovené slabice. Přibližně ve stejné době vzniklo písmo egyptské (hieroglyfy).

Hieroglyfy:
Nejdříve zobrazovaly slovo, později slabiky (slabikové písmo). Vznikla tak staroegyptská abeceda. Pro zjednodušení bylo vytvořeno písaři písmo hiera-tické (kněžské), z kterého se vyvinulo písmo démotické (lidové). Lidé však nemohli vystačit jen s takovou formou písma, byla neustálá snaha zlepšovat a zjednodušovat písmo, a tak pomalu docházelo k fonetizaci písma. Kultura se stále zlepšovala, což vedlo k potřebě se přesně vyjadřovat. Ze slabiko-vého písma se vyvinulo písmo hláskové. Revolučním se stalo písmo fénické.

Fénické písmo:
Písmo se rychle rozšířilo dál. Kolem roku 1000 př. Kr. ho převzali Řekové. Přidali k abecedě samohlásky a některá další písmena. Měla tedy 24 písmen. Řekové také zavedli psaní zleva doprava. Z řecké abecedy se vyvinuly dva proudy, ze západního vznikla latinka, z východního azbuka. Z východního jazyka vznikla později i písma slovanská. Tvúrcem nejstaršího slovanského písma hlaholice (glagolica) byl soluňský učenec Konstantin Filosof (později přijal jméno Kyrillos – Cyril), který přišel se svým bratrem Metodějem kolem roku 855 do Velkomoravské říše, aby šířil křesťanství mezi západními Slovany.

Hlaholice:
Konstantin použil běžné malé řecké písmo, doplnil několika znaky hebrejsko-samuritskými a do staroslovanského jazyka, který byl podobný staročešti-ně, přeložil z řečtiny část bible a náboženské knihy. Hlaholice měla dvě formy: okrouhlou a hranatou. Bylo to písmo velmi složité, mělo 43 znaků a jeho čitelnost byla obtížná. Hlaholice se v Čechách udržela asi do 11.století. Nejprve paralelně s latinkou, později se od jejího užívání upustilo.

Ve starém Velkém Bulharsku, kam po odchodu z Čech Metoděj přišel, se vedle hlaholice rozšířila praktičtější kyrilice. Svůj název dostalo toto písmo na počest Cyrila, který byl prohlášen za svatého. Odtud se kyrilice šířila do Srbska, na Ukrajinu a do Ruska. Ruská azbuka vychází z kyrilice, která se na ukrajině a v Rusku již vyvíjela samostatně. Sloužila hlavně k psaní náboženských knih a textů. Říkalo se jí ustav. V roce 1708 nechal car Petr Veliký písmo zjednodušit podle latinkových vzorů v novou občanskou abecedu a nazval ji graždanka. Ta se používá v podstatě dodnes.

Papír – výroba, použití

Úvod:
Většina papírů je vyrobena ze stejného materiálu: dřevo, resp. dřevěná vlákna. Dalšími základními materiály pro výrobu jsou: voda, plnidla, tmely, pigmenty a další přísady, kvalita dřevěných vláken závisí od druhu stromů, půdy a klimatu. Např. vlákna z měkkého dřeva ze Skandinávie jsou delší než vlákna z tvrdého dřeva a dávají papíru větší pevnost.

Výroba:
1) výroba buničiny
Vlákninové dříví (smrk, borovice, osika …)Strom se musí nejprve připravit k zpracování. Musí se odkornit (zbavit kůry). Dále se seká na štěpy. Potom dochází k vaření, praní, třídění, bělení, sušení.

2) papírový stroj
Skládá se z dvou částí – sítová část
– odvodňovací část

Dále dochází k lisování, sušení, hlazení (calander), zušlechťování (natíraní, barvení, ražba, potahování …)

Princip výroby papíru: v prostředí obsahujícím cca 99% vody se rovnoměrně rozptýlí asi 1% vhodných vláknitých a přídavných surovin a následně se přebytečná voda odstraní. Odvodnění musí být postupné, aby měla vlákna příležitost vzájemně se proplést, což zajistí soudržnost a pevnost hotového papíru. Další voda se odstraní lisovaním a konečně sušením, na konci papíren. Finálním výrobkem PS je “jumbo” role, která se dále převíjí a upravuje na šíře dle konkrétních objednávek zákazníků, příp. na formáty.

Použití:
Papír se dá v dnešní době použít na cokoliv. A proto se stal nezbytnou součástí našeho života. Je především nepostradatelný v průmyslu, stavebnictví, potravinářství, zdravotnictví atd. Papír je ale především užitý na psaní a tisk. Knihy, časopisy a noviny jsou tisknuti na papíře.