13. INTELIGENCE, UČENÍ, PAMĚŤ A POZORNOST

inteligence
-myšlenkový proces, který zahrnuje řešení problémů
-schopnost jedince myslet názorně nebo abstraktně, v jazykových, numerických a časově-prostorových vztazích; umožňuje zvládnutí mnoha komplexních a pomocí zvláštních skupin schopností i zcela specifických situací a úkolů (K.J.Groffman, L.Michel, 1982)
a) přirozená
b) krystalická – učím se ( např. matematickým myšlenkám), IQ se takto zvyšuje velmi málo
Ch. Spearman
-test inteligence měří dva faktory – všeobecný – „g-faktor“ – generální
-spicifický – „s-faktor“ – speciální
-jsou na sobě nezávislé a odpovídají specifickým schopnostem, jenž jsou nutné k řešení jednotlivých úkolů
L.L.Thurstone
-objevil sedm rovnoprávních, nezávislých faktorů = primární (prostorová představivost, rychlost vnímání a pochopení, obratnost v počítání, chápání řeči, slovní obrat, paměť, úsudek)
-faktory inteligence:
1.komplexnost – způsob jak jednotlivé zkušenosti seskupují a jak je jedinec dovede spojovat v jednotu
2. plastičnost – řešení problému
3. celistvost – tvořivost vedoucí k vytváření nových celků
4. plynulost – schopnost plynule přejít od jedné myšlenky ke druhé

J.P.Guilford
-u každého faktoru inteligence záleží ještě na – obsahu, produktu, použití – inteligence je logická struktura se systémem základních intelektuálních faktorů
inteligenční testy
-pomocí inteligenčních tesů zjišťujeme schopnost jedince se vyjadřovat a logicky myslet
-k určení inteligence je zapotřebí podstoupit několik testů, součástí kterých je i psychologický test, protože na základě jednoho testu nelze určit IQ
-testy jsou odstupňovány podle věku a pohlaví; se stoupajícím věkem se náročnost a počet otýzek zvyšuje
-rozdělení testů:
1)
a) verbální (ústní)
b) neverbální (písemný)
2) podle věku
3) skupinové

-kvalita inteligence závisí na – kvalitě myšlení
– kvalitě poznávacích procesů (paměť)
-pozornosti, rozhodování, vůli, motivaci, zájmové činnosti
-Wechslerova stupnice testů
1) informační testy – např. kolik dnů má týden
2) porozuměcí testy – např. zalepená obálka – reakce
3) aritmetické testy – např. posloupnosti
4) testy podobnosti – např. pes, žirafa, slon – čtyřnohá zvířata
5) obrázkové testy – např. seřadit obrázky podle děje
6) skládačky, hlavolamy, labyrinty

A. Binet a J.Simon
-1904 – první měření inteligence, začalo se u dětí, odlišili fyzický a mentální věk, srovnávání fyzického a mentálního věku

W. Stern
-zavedl inteligenční kvocient, podíl dvou veličin Mentální Věk/Chronologický Věk (fyzický) x 100 o IQ = 100 znamená průměrnou inteligenci
-rychlí vývoj inteligence v mládí, u dospělých zůstává po několik let stejná
Hawie – test je rozdělen na verbální část (všeobecné vědění apod.), pod 20 – idiotie
20-49 – imbecilita oligofrenie (slabomyslní) –
50-69 – debilita poruchy mozku, vážné úrazy
-měření inteligence
-výsledek testů je označen jako inteligenční kvocient (IQ):
1) IQ = MV/FV x 100
2) IQ = počet bodů / věk (v měsících) x 100
-na základě IQ se zjišťují stupně inteligence:

IQ (v bodech) stupeň inteligence procento zkoumaných případů (v %)
méně než 20 idiocie 0,1
20 – 49 imbecilita 0,5
50 – 69 debilita 1,9
70 – 79 tzv. lehká debilita 5,0
80 – 89 podprůměrná 14
90 – 109 průměrná 48
110 – 119 nadprůměrná 18
120 – 139 vynikající 11
140 a více genialita 1,5

učení
-každé obohacování individuální zkušenosti během života, vyvolává trvalejší změny v chování (člověk i zvíře)
-záměrné a systematické získávání vědomostí, návyků a dovedností (člověk)
-fáze – k učení nedochází naráz, jedná se o cestu, která má časový průběh:
1. motivační – důvody proč se učit
2. poznávací – proniknutí do učebního materiálů a získání informací, hledání řešení daných problémů
3. výkonná – pochopení a vyřešení problémů, zařazení do systému a soustavy
4. kontrolní – prověřování správnosti řešení (zkoušení)

-kvalitu učení ovlivňují také tělesný a psychický stav, motivace, prostředí, vztah k látce, délka učení, opakování, činnost předcházející i následující; čím delší je odpočinek po učení, tím lepší je vybavování; čím větší časový odstup od jednotlivého opakování, tím lepší je výsledek učení
-lidské učení můžeme vymezit výčtem jeho výsledků:
1) vědomosti – soustavy představ a pojmů
-souvisejí s vnímáním, představováním, myšlením
-osvojení ve škole, praktickou činností (hry, televize, knihy atd.)

2) dovedností – dílčí psychické předpoklady pro vykonávání určité činnosti
-senzorické – dovednost člověka spojená s vjemem pohybu (psaní na stroji, hra na klavír, chůze, stříhání atd.)
-intelektové – umožňují člověku řešit matematické úlohy, osvojit si cizí jazyk, řešit složité problémy
-sociální – napomáhají jedinci se začlenit do společnosti; k tomu, aby se naplnila společenská podstata lidského
jedince – žít mezi lidmi – je třeba si osvojit řadu sociálních dovedností – záměrně i bezděčně

3) návyky – dílčí psychické předpoklady, které pobízejí člověka v určité situaci k určitým pohybům nebo k určitému chování
-řadu činností usnadňují, ale jiné mohou škodit jedinci i společnosti (čištění zubů, uklízení x drogy, alkohol)