17. Tržní ekonomika
17. Tržní ekonomika
– vznik zbožního hospodářství – potřeby jedince přesáhnou jeho výrobní možnosti – musí vyrobit svých vlastních výrobků více, než činí jeho spotřeba – za přebytek, který se stává zbožím, získává směnou od ostatních výrobců to, co nevyrábí
– při směně vznikají první hospodářské problémy – musí se setkat výrobci, kteří navzájem potřebují své výrobky, je třeba stanovit směnné hodnoty směňovaných produktů
– mezi výrobce a spotřebitele vstupuje další ekonomický činitel – obchod
– stanovení směnné hodnoty výrobku – dvě hlediska – výrobce vychází z hodnoty výrobku, z práce, kterou do něj vložil
– spotřebitel vychází z užitné hodnoty, kterou výrobek má, z
množství práce, které by musel vynaložit, kdyby chtěl krýt potřebu
– záleží také na počtu výrobců
ekonomický systém – rozdělení podle toho, jak společnost řeší základní ekonomické problémy
– zvykový – založen na tradici a zkušenostech přenášených z generace na generaci
– příkazový – centrálně plánovaná ekonomika, převládá státní vlastnictví
– tržní – propojení výrobců a spotřebitelů pomocí trhu, převládá soukromé vlastnictví
– smíšený – fungování tržního systému + působení nástrojů hospodářské politiky státu – převažuje
fungování tržního hospodářství – volba zákazníka určuje, co se bude vyrábět, podniky vedeny snahou o dosažení co
největšího zisku, snaží se vyrábět zboží, po kterém je poptávka a dá se na něm vydělat
– „neviditelná ruka trhu“ – řídi hospodářství tak, aby každý jednotlivec tím, že
uspokojuje vlastni zájmy nevědomky prospíval celé společnosti
– postup výroby určen konkurencí – snaha o co největší efektivitu
– to, pro koho jsou výrobky určeny je určeno nabídkou a poptávkou
– trh – společenské uspořádání směny zboží
– místo, kde se střetávají poptávka a nabídka a kde dochází k volné směně zboží
– zboží (výrobky, služby)
– práce (pracovní síla, kapitál, půda)
– peněz
– volně přístupný všem, nikdo není nucen něco koupit či prodat
– kupující chce nakoupit co nejlevněji co nejvíce zboží, prodávající naopak prodat co nejdráž co nejvíce zboží
– cena je informace – informuje o nákladech, které musí prodejce do výrobku investovat
– mzda je cenou za práci
– úrok je cenou půjčených peněz
– teorie nabídky a poptávky objasňuje, jak vznikají a jak se mění ceny na trhu
– poptávka – množství zboží, které jsou kupující ochotni koupit za určitou cenu
– poptávané množství se mění v opačném směru než cena – zákon klesající poptávky
– dochází ke zvýšení důchodů = tendence ke zvyšování poptávky po výrobcích dlouhodobé spotřeby
– při zvýšené ceně lidé mění strukturu své spotřeby = substituční efekt
– nabídka – množství zboží, které výrobci dobrovolně dodávají na trh při určité ceně
– tržní cena – cena, za níž se kupuje a prodává – stanoví se na základě dohody mezi dodavatelem a spotřebitelem
– dvě hlavní složky – náklady podniků, které se podílejí na vytvoření a dodání zboží spotřebiteli
(výrobce, dopravce, obchod) + zisk jednotlivých složek
– podnik odvede daň do rozpočtu státu a zbývající část je odměnou za podnikatelské riziko a efektivnost činnosti
– sm1uvní cena – závisí na vztahu mezi nabídkou a poptávkou po zboží
– při vyšší nabídce než poptávce klesá, při vyšší poptávce než nabídce naopak
– pohyb cen na trhu ovlivňuje činnost podniků a vede je k efektivnosti
– předpoklady tržního mechanismu – soukromé vlastnictví majetku ( přírodních výrobních zdrojů a kapitálu, protože
jeho vlastník dokáže najít způsob využití, který mu přenese užitek)
– cenový systém – přináší tržní ekonomice odpověď na základní ekonomické otázky
– konkurence – mezi kupujícími i prodávajícími, vede k prospěchu pro všechny
– prodávající si konkurují tím, že se snaží produkovat zboží a služby, které zákazníci
chtějí a kupují je při nejnižších cenách
zákazníci z toho mají prospěch, protože prodávající se snaží zboží a služby, které
zákaznici chtějí, prodávat tehdy a tam za ceny, které jsou zákaznici ochotni zaplatit
– myšlenka labourismu – cílem každého podniku je služba veřejnosti – dát konzumentovi co nejlepší a nejlevnější
výrobek v co nejkratší době, nespoléhá na vývoz, ale především na vlastní obyvatelstvo
– snaží se, aby konzumenti byli tak hospodářsky silní, aby mohli výrobky kupovat – šetrnost ve
státní i obecní sféře, konzumenti nemají být příliš zatěžováni daněmi
– průmysl musí pracovat lacině a rychle – zavedl nové dokonalé výrobní techniky, snažil se
využít co nejvíce materiálů a strojů, aby zabránil ztrátám při výrobě
– podnikatele i dělníka považuje za spolupracovníky
– úloha státu – jeden ze tří základních subjektů tržní ekonomiky
– snaží se zajistit všeobecnou rovnováhu v hospodářství, ovlivňuje trh prostřednictvím různých nástrojů –
daňové úlevy, vyšší zdanění, státní zakázky, vyměřování výše cel
– snaží se zmírňovat sociální důsledky nezaměstnanosti, která je negativním jevem tržní ekonomiky
– nesmí ale do fungování trhu zasahovat v rozporu s principy tržního mechanismu
– na trhu nejen nakupuje, případně prodává statky a služby, ale má i zvláštní postavení – jeho úkolem je
především vytvářet společenské, právní a ekonomické prostředí, určovat pravidla fungováni ekonomiky a dozírat na jejich plnění – hospodářská politika státu – souhrn cílů a nástrojů a opatřeni státu zaměřených na kontrolu, ovlivňování ekonomického vývoje – hlavním subjektem hospodářské politiky je stát zastupovaný vládou (řídí státní instituce) a parlamentem (zákonodárný orgán, podílí se na tvorbě vládní politiky)
zasahuje do ekonomiky, když trh neplní dostatečně účinně své funkce – selhání trhu
– veřejné statky nebo služby – jsou k dispozici všem (obrana země, školství, zdravotnictví, policie)
– ochrana životního prostředí – stát musí zákonem stanovit normy přípustného negativního působení
hospodářské činnosti, sledovat dodržování norem (poplatky za používání vody, pokuty za znečištění)
– vhodnou hospodářskou politikou omezit negativní jevy tržního hospodářství (inflace, pokles výroby)
– monopol – výrobce určitého statku nebo služby má v určitém regionu výhradní postavení na trhu a cena
statku nebo služby je v tomto regionu výrazně vyšší než náklady spojené s jejím vytvořením
zde stačí zásah regionálního orgánu – obec může podpořit vznik konkurenční firmy
Státní rozpočet – stát k plnění svých funkcí potřebuje finanční a materiální prostředky – ty musí určitým způsobem
získat, rozhodnout o jejich užití
– finanční plán státu – stanoví se na určité rozpočtové období
– nástroj k dosahování stanovených cílů – rozpočtová (fiskální) politika
– příjmy – tvoří je hlavně daně, část daní může jít do regionů
– výdaje – nákupy statků a služeb, které uskutečňují vládní orgány
– skutečné rozpočtové výdaje, vláda za ně neobdrží žádné statky a služby – sociální dávky
– sociální zabezpečení, školství, zdravotnictví, obrana, bezpečnost, státní správa
– odpovědná vláda usiluje o to, aby výdaje státního rozpočtu nebyly vyšší než příjmy, aby její rozpočet
byl vyrovnaný nebo přebytkový – v opačném případě hovoříme o schodku (deficitu) – k jeho krytí
mohou vlády použít vládních dluhopisů – nevyrovnanost státního rozpočtu se pro daný rok překlene x
stát musí počítat s tím, že bude z dluhopisů vyplácet úroky a časem bude muset vyplatit i dlužné částky
– opakovaný schodek státního rozpočtu – vznik státního dluhu
– vznik zbožního hospodářství – potřeby jedince přesáhnou jeho výrobní možnosti – musí vyrobit svých vlastních výrobků více, než činí jeho spotřeba – za přebytek, který se stává zbožím, získává směnou od ostatních výrobců to, co nevyrábí
– při směně vznikají první hospodářské problémy – musí se setkat výrobci, kteří navzájem potřebují své výrobky, je třeba stanovit směnné hodnoty směňovaných produktů
– mezi výrobce a spotřebitele vstupuje další ekonomický činitel – obchod
– stanovení směnné hodnoty výrobku – dvě hlediska – výrobce vychází z hodnoty výrobku, z práce, kterou do něj vložil
– spotřebitel vychází z užitné hodnoty, kterou výrobek má, z
množství práce, které by musel vynaložit, kdyby chtěl krýt potřebu
– záleží také na počtu výrobců
ekonomický systém – rozdělení podle toho, jak společnost řeší základní ekonomické problémy
– zvykový – založen na tradici a zkušenostech přenášených z generace na generaci
– příkazový – centrálně plánovaná ekonomika, převládá státní vlastnictví
– tržní – propojení výrobců a spotřebitelů pomocí trhu, převládá soukromé vlastnictví
– smíšený – fungování tržního systému + působení nástrojů hospodářské politiky státu – převažuje
fungování tržního hospodářství – volba zákazníka určuje, co se bude vyrábět, podniky vedeny snahou o dosažení co
největšího zisku, snaží se vyrábět zboží, po kterém je poptávka a dá se na něm vydělat
– „neviditelná ruka trhu“ – řídi hospodářství tak, aby každý jednotlivec tím, že
uspokojuje vlastni zájmy nevědomky prospíval celé společnosti
– postup výroby určen konkurencí – snaha o co největší efektivitu
– to, pro koho jsou výrobky určeny je určeno nabídkou a poptávkou
– trh – společenské uspořádání směny zboží
– místo, kde se střetávají poptávka a nabídka a kde dochází k volné směně zboží
– zboží (výrobky, služby)
– práce (pracovní síla, kapitál, půda)
– peněz
– volně přístupný všem, nikdo není nucen něco koupit či prodat
– kupující chce nakoupit co nejlevněji co nejvíce zboží, prodávající naopak prodat co nejdráž co nejvíce zboží
– cena je informace – informuje o nákladech, které musí prodejce do výrobku investovat
– mzda je cenou za práci
– úrok je cenou půjčených peněz
– teorie nabídky a poptávky objasňuje, jak vznikají a jak se mění ceny na trhu
– poptávka – množství zboží, které jsou kupující ochotni koupit za určitou cenu
– poptávané množství se mění v opačném směru než cena – zákon klesající poptávky
– dochází ke zvýšení důchodů = tendence ke zvyšování poptávky po výrobcích dlouhodobé spotřeby
– při zvýšené ceně lidé mění strukturu své spotřeby = substituční efekt
– nabídka – množství zboží, které výrobci dobrovolně dodávají na trh při určité ceně
– tržní cena – cena, za níž se kupuje a prodává – stanoví se na základě dohody mezi dodavatelem a spotřebitelem
– dvě hlavní složky – náklady podniků, které se podílejí na vytvoření a dodání zboží spotřebiteli
(výrobce, dopravce, obchod) + zisk jednotlivých složek
– podnik odvede daň do rozpočtu státu a zbývající část je odměnou za podnikatelské riziko a efektivnost činnosti
– sm1uvní cena – závisí na vztahu mezi nabídkou a poptávkou po zboží
– při vyšší nabídce než poptávce klesá, při vyšší poptávce než nabídce naopak
– pohyb cen na trhu ovlivňuje činnost podniků a vede je k efektivnosti
– předpoklady tržního mechanismu – soukromé vlastnictví majetku ( přírodních výrobních zdrojů a kapitálu, protože
jeho vlastník dokáže najít způsob využití, který mu přenese užitek)
– cenový systém – přináší tržní ekonomice odpověď na základní ekonomické otázky
– konkurence – mezi kupujícími i prodávajícími, vede k prospěchu pro všechny
– prodávající si konkurují tím, že se snaží produkovat zboží a služby, které zákazníci
chtějí a kupují je při nejnižších cenách
zákazníci z toho mají prospěch, protože prodávající se snaží zboží a služby, které
zákaznici chtějí, prodávat tehdy a tam za ceny, které jsou zákaznici ochotni zaplatit
– myšlenka labourismu – cílem každého podniku je služba veřejnosti – dát konzumentovi co nejlepší a nejlevnější
výrobek v co nejkratší době, nespoléhá na vývoz, ale především na vlastní obyvatelstvo
– snaží se, aby konzumenti byli tak hospodářsky silní, aby mohli výrobky kupovat – šetrnost ve
státní i obecní sféře, konzumenti nemají být příliš zatěžováni daněmi
– průmysl musí pracovat lacině a rychle – zavedl nové dokonalé výrobní techniky, snažil se
využít co nejvíce materiálů a strojů, aby zabránil ztrátám při výrobě
– podnikatele i dělníka považuje za spolupracovníky
– úloha státu – jeden ze tří základních subjektů tržní ekonomiky
– snaží se zajistit všeobecnou rovnováhu v hospodářství, ovlivňuje trh prostřednictvím různých nástrojů –
daňové úlevy, vyšší zdanění, státní zakázky, vyměřování výše cel
– snaží se zmírňovat sociální důsledky nezaměstnanosti, která je negativním jevem tržní ekonomiky
– nesmí ale do fungování trhu zasahovat v rozporu s principy tržního mechanismu
– na trhu nejen nakupuje, případně prodává statky a služby, ale má i zvláštní postavení – jeho úkolem je
především vytvářet společenské, právní a ekonomické prostředí, určovat pravidla fungováni ekonomiky a dozírat na jejich plnění – hospodářská politika státu – souhrn cílů a nástrojů a opatřeni státu zaměřených na kontrolu, ovlivňování ekonomického vývoje – hlavním subjektem hospodářské politiky je stát zastupovaný vládou (řídí státní instituce) a parlamentem (zákonodárný orgán, podílí se na tvorbě vládní politiky)
zasahuje do ekonomiky, když trh neplní dostatečně účinně své funkce – selhání trhu
– veřejné statky nebo služby – jsou k dispozici všem (obrana země, školství, zdravotnictví, policie)
– ochrana životního prostředí – stát musí zákonem stanovit normy přípustného negativního působení
hospodářské činnosti, sledovat dodržování norem (poplatky za používání vody, pokuty za znečištění)
– vhodnou hospodářskou politikou omezit negativní jevy tržního hospodářství (inflace, pokles výroby)
– monopol – výrobce určitého statku nebo služby má v určitém regionu výhradní postavení na trhu a cena
statku nebo služby je v tomto regionu výrazně vyšší než náklady spojené s jejím vytvořením
zde stačí zásah regionálního orgánu – obec může podpořit vznik konkurenční firmy
Státní rozpočet – stát k plnění svých funkcí potřebuje finanční a materiální prostředky – ty musí určitým způsobem
získat, rozhodnout o jejich užití
– finanční plán státu – stanoví se na určité rozpočtové období
– nástroj k dosahování stanovených cílů – rozpočtová (fiskální) politika
– příjmy – tvoří je hlavně daně, část daní může jít do regionů
– výdaje – nákupy statků a služeb, které uskutečňují vládní orgány
– skutečné rozpočtové výdaje, vláda za ně neobdrží žádné statky a služby – sociální dávky
– sociální zabezpečení, školství, zdravotnictví, obrana, bezpečnost, státní správa
– odpovědná vláda usiluje o to, aby výdaje státního rozpočtu nebyly vyšší než příjmy, aby její rozpočet
byl vyrovnaný nebo přebytkový – v opačném případě hovoříme o schodku (deficitu) – k jeho krytí
mohou vlády použít vládních dluhopisů – nevyrovnanost státního rozpočtu se pro daný rok překlene x
stát musí počítat s tím, že bude z dluhopisů vyplácet úroky a časem bude muset vyplatit i dlužné částky
– opakovaný schodek státního rozpočtu – vznik státního dluhu
