30. Etika, základní etické kategorie

– název z řeckého ethos (mrav) – teorie morálky, věda o morálce
– morálka – vše, o čem člověk přemýšlí a co činí k uskutečňování dobra
– předmět – mravní jevy, jejich vznik a vývoj v minulosti, současný stav a další vývojové tendence
– řeší především problém mravního dobra a hledá podstatu mravních norem
– snaží se odpovědět na základní problémy morálky
– dělení – individuální – morálka jednotlivce
– sociální – mravní život a normy různých sociálních skupin a činností – rodina, ekonomika, politika
– teoretická – věnuje pozornost filosofickým otázkám etiky
– praktická – zabývá se konkrétní situací, konkrétním mravním jednáním a aplikací mravních norem
– profesní – etika jednotlivých oborů – etika podnikání, novinářská etika, lékařská etika
– deskriptivní (popisná) – pouze popisuje mravní jednání a hodnoty
– normativní – obsahuje konkrétní normy pro fungování lidských vztahů

– antická etika – základním pojem ctnost – to nejlepší, čeho je člověk schopen, celkové zaměření člověka k dobru,
dobré bytí člověka jak osobně, tak společensky
– ctěny 4 základní ctnosti – rozumnost – schopnost řídit se rozumem, nenechat se ovládat vášněmi
– statečnost – schopnost usilovat o dobro přes všechny překážky
– zbožnost – rozhodnutí brát život se vší vážností – zodpovědnost
– spravedlnost – schopnost vytvářet vyvážené vztahy ve společnosti
– Sofisté – zkoumání dobra a zla
– Sokrates – analýza mravních pojmů, ctnost je pravé poznání: kdo ctnost pozná, jedná ctnostně
– Platón – ctnost je život podle nejvyšší ideje dobra
– Aristoteles – podstata ctnosti v rozumném životě a dobrém jednání – nejvyšší dobro
– Stoická etika – ctnost spočívá v souznění lidského života s přirozeným řádem a během

– křesťanská etika – vychází z židovské a antické etiky – vše sjednocuje poselství Ježíše
– základem Desatero přikázání
– odmítá bohatství – je zdrojem nespravedlnosti ve světě – dobrovolné zřeknutí se majetku
– základ mravního myšlení v Evropě – z křesťanských zásad formulovány stavovské kodexy
nebo i formy výchovy, vedoucí k jejich vštěpování
– řešení bídy spočívá v solidaritě, pomoci a lásce k bližnímu svému
– vnáší nový prvek – úcta k lidské důstojnosti ve všech situacích – nemocní, pronásledovaní
– moc chápána jako služba ostatním, idea odpuštění, nenásilí, láska k nepřátelům
– ovlivňuje etické myšlenky až dodnes

– moderní etika – současné etické myšlení ovlivňováno různými moderními koncepcemi
– hedonistická etika – touha po uspokojení pozitivních pocitů a snaha vyhnout se těm negativním
– eudaimonistická etika – nejvyšší mravní hodnotou štěstí
– utilitarismus – mravně dobré je to, co je užitečné
– nelze s tím souhlasit, vždycky je někdo komu daný stav nevyhovuje
– pragmatická etika – o morálnosti rozhodují výsledky jednání
– když je výsledek dobrý, je lhostejné, jakými kroky se k němu došlo
– Charles Peirce, William James – Účel světí prostředky
– autonomie – etika autenticity – zdůrazňuje, že morální je jen to, co vychází z upřímného přesvědčení
– vše, co člověk myslí dobře, je etické – není to ale obecně etické
– existencialismus – vše je dovoleno, člověk sám rozhoduje o tom, co je morální, je za to zodpovědný
– etika odpovědnosti – Martin Buber – k naplnění života nestačí naše přesvědčení, ale důležitý je i vztah
k druhému (rodič, partner) – musíme se na něj ohlížet při formování našich zásad,
jestli to bude tomu druhému vyhovovat – věrnost druhému
– Emmanuel Levinas – druhá osoba je dokonce více než naše svoboda, jsme za ni
zodpovědní, musíme se o ni starat dříve než o sebe (hledí se i na budoucí generaci)

základní etické pojmy – zlo – něco, co škodí, zraňuje
– zlo jako podstata vlastně neexistuje
– v některém případě může fungovat pozitivně – záleží na úhlu pohledu člověka
– metafyzické – nedostatek dobra nebo jeho pnutí nesprávným směrem
– fyzické – něco konkrétního – katastrofy, nemoci, válka, hladomor
– mravní – člověk ho páchá vědomě a svobodně – např. pomsta
– dobro – opak zla, přináší naplnění, utěšuje, má význam a smysl
– shoda myšlení a jednání se svědomím a mravním řádem
– tíhnutí k dobru je nejvlastnější podstatou lidského života
– svědomí – v antické filosofii definován jako schopnost člověka posoudit jednání z více
úhlů – božský hlas v nás
– v křesťanství bráno jako ozvěna Božího hlasu
– osvícenství – schopnost neomylně vést k mravnosti – J.J.Rousseau
– mravní zákon v nás, člověk má v sobě kategorický imperativ – I. Kant
– dnes chápáno jako míra morálního jednání, hlas odpovědnosti
– v praktickém životě se projevuje jako výčitka svědomí
– v průběhu života se dotváří
– svoboda a mravní jednání – zčásti determinováno (předurčeno) – biologickými, společenskými,
sociálními zákony
– člověk se rodí do určitých podmínek, ale v rámci těchto podmínek
se může rozhodovat svobodně a možnost svobodného rozhodování člověka nutí k plné odpovědnosti za svá rozhodnutí
– vnitřní – svoboda myšlení, nemá vnější omezení, i ve vězení má
člověk vnitřní svobodu
– vnější – do jisté míry může být omezena, právně i protiprávně
– mravní zákon – nejobecnější etické normy (společné všem lidem) vycházející z podstaty lidství
– úcta k lidské osobě, respekt, solidarita, uznání lidské důstojnosti
– lidská důstojnost – všichni jsme si absolutně rovni, odmítnutí diskriminace
– povinnost respektovat důstojnost druhého

otázky praktické etiky – smysl života – v náboženství touha po sjednocení s duchovním principem (následování Krista)
– zjišťujeme, že bez lásky a pozitivních vztahů nemá nic smysl
– smysl života tedy spočívá v životě pro druhé – lásce
– láska – má mnoho podob – rodičovská, milenecká, k vlasti, k přírodě, k Bohu, platonická…
– tři formy – erós – láska tělesná, sexuálně orientovaná
– filiá – láska přátelská, uplatňuje se ve společenských stycích – přátelství
– agapé – láska nezištná – ochota obětovat se, za kterou nic nežádáme
– opravdové lásky dosáhneme pouze propojením všech tří forem
– dlouhodobý proces, nejen uspokojování vlastních potřeb, ale především starost o druhé

Etika v kritických fázích života – problematika zdravotního postižení, nevyléčitelné nemoci
– každý z nás se v podobné situaci může nečekaně ocitnout
– v minulosti snaha postižené izolovat od společnosti
– je těžkou morální chybou, opustí-li postiženého nejbližší
– společnost má povinnost se o postižené starat, umožňovat co největší integraci do společnosti a usnadňovat přístup k ekonomickým a kulturním zdrojům
– velkou pomocí jsou i charitativní akce a sbírky