7a Aristotelés, význam jeho učení pro rozvoj filosofie a věd; nové filosofické školy v období po Aristotelovi

Aristoteles (384 – 322)
– nejvýznamnější starověký filosof = vrchol starověké filosofie
– Platónův žák x jeho odpůrce
– > narozen na severu Řecka v Stageiře v rodině významných lékařů ve službách -> dostává se do Athén -> ve 20-ti letech na Platonově akademii -> po Platonově smrti vychovává Alexandra Velikého -> po jeho převzetí vlády se vrací do Athén -> otvírá si vl. školu = lyceum -> rozvoj svého bádání + pedagogické činnosti
– zakládá soukromou knihovnu, sbírá ústavy států => vytvořena sbírka státních ústav
x po 12-ti letech vedení školy má pol. nesnáze (Athény přišly o svobodu) -> Aristoteles obžalován z bezbožnosti (jako Sokrates) x volí útěk: „Proto, aby se Athény podruhé neprovinily proti filosofii.“
– 322 umírá ve vyhnanství
o dílo:
§ spisy o logice:
• KATEGORIE, TOPIKY (Aristotelova dialektika)
• ANALYTIKY, ORGANOM (nástroje správného fil. myšlení)
§ přírodovědné spisy:
• FYZIKA, O NEBI
• O VZNIKU A ZÁNIKU, METEROLOGIE
• O DUŠI
§ metafyzické spisy = ontologické -> o obecných příčinách věcí
§ etické spisy = běžné rady člověku -> Nikomachova etika (= rady svému synovi) -> vydána po Aristotelově smrti
§ politické spisy
§ spisy o literatuře a rétorice
– > rozdělil filosofické vědy:
o teoretické -> vychází z pozorování, mají největší váhu pro poznání:
§ 1. filosofie = teologická filosofie – zkoumá neměnné a absolutní jsoucno
§ 2. filosofie = fyzikální filosofie -> zkoumá přírodu
§ 3. filosofie = matematika x není čistě filosofie
o praktické – vychází z jednání člověka => etika, politika, ekonomika
o poitické – vychází z lidské činnosti = hl. řemeslo a umění
– filosofie -> hylemorfismus = podstatou všeho jsoucího je jednota látky a tvaru
o látka (hylé) – podklad světa; nemá žádnou skutečnost -> pouze nějaká možnost, která aby se stala skutečností, musí k látce přistoupit forma
o tvar (forma, morfé) – vytváří z možnosti skutečné věci => aktivní princip
– > proces, kdy látka nabývá nějakého tvaru (formy) = pohyb
o 4 základní příčiny jsoucna:
§ causa materialis = látka (př. zlato)
§ causa formalis = forma (šperk)
§ causa efficiens = příčina působící, hybnost (zlatník -> vyrobil šperk)
§ causa finalis = příčina konečná, účel (proč byl šperk vyroben = ozdoba)
– > všechny věci mají svůj účel -> jakýkoliv pohyb má směr a cíl = účel
– logika -> rozvoj terminologie, klasifikace úsudku, stanovení vztahů nadřazenosti a podřízenosti pojmů a kategorií př. substance, kvalita, kvantita, soudy, úsudky atd.
– etika – ctnost spočívá v udržování naší duše – statečnost , přátelství => úkol etiky: příprava člověka pro praktický život -> vrchol = blaženost vyplývající z moudrosti atp
– politika -> odsuzuje tyranii, oligarchii a demokracii, oceňuje monarchii, aristokracii a politeu (= vláda střední vrstvy) -> minimalizována možnost zneužití moci
„Člověk je bytost společenská.“ (zóon polítikon)
– význam:
o souhrn učení všech svých předchůdců
o základ klasifikace a rozvoje věd
o jeho dílo pokládáno za encyklopedii tehdejšího vědění

helénistická filosofie (4. stol. př.n.l. – 529)
– > filosofie kosmopolitní kulturou celého tehdejšího světa :
§ příklon k etice
§ pluralita vedoucí ke skepsi
o stoicismus (stoá poikilé = ozdobné sloupoví) -> zakladatel Zenón z Kitia
– rozdělena na filosofii, logiku a etiku -> největší význam etika (- požadavek žít podle přírody = ve shodě s rozumem a bohem) a fyzika s logikou jsou jí podřízeny
– podstatou všeho je látka bez kvalit, která je pasivní a jejím aktivním principem je tzv. spermatický logos = základ kosmu a zdroj věcí
–
– > pol. 2. století přenesen do Říma – hl. představitelé:
§ Seneca – narozen v Cordobě, zemřel sebevraždou, ke které ho dohnal krutovládce Nero
= hl. představitel stoicismu, zabývá se především etikou – požadavek vlídného zacházení s otroky: „Otroci jsou stejní lidé jako svobodní.“
– svět je řízen rozumným principem, prozřetelností a vyšším božstvem
– > zákony přírody jsou zároveň zákony božími – člověk se jimi musí řídit a musí se snažit dosáhnout nejvyššího vědění
– člověk by se měl zříci bouřlivého životního shonu a postarat se o duševní klid a rovnováhu
– úkolem filosofie je osvobodit ducha člověka od hříšného těla a naučit ho jednat podle zákonů přírody
§ Epiktetos -> bývalý otrok – člověk usiluje o sebeúctu a svobodu
§ císař Marcus Aurelius – názory v poznámkách Sobě samému: člověk by se měl neustále sebezdokonalovat a vést život podle zákonů přírody -> filosofie je učitelka všech ctností
o epikureismus -> zakladatel Epikúros – jádrem jeho učení = etika: jediný cíl člověka je dosažení blaženosti -> spočívá ve vyhledávání slastí a vyhýbání strastem => nejvyšší štěstí = ataraxia – klid dosažený poznáním přírody a zbavením se strachu ze smrti
– odmítá veřejné angažování: „Žij skrytě!“

o skepticismus – hlavní princip = pochybnost (skepse) o tom, co se člověku předkládá jako samozřejmé
– > zakladatel Pyrrhón z Élidy- radí se zdržet jekéhokoli úsudku o skutečnosti , protože nejsme schopni říct jaká je doopravdy, o vše lze mít protichůdné názory
– skepse vede k apatie = lhostejný klid
– pozdější skepse zpochybňuje platnost lidského poznání