8. Základy politologie

– z řečtiny – polis-logos (řecký stát, kde se rozvíjela věda)
– společenská věda o politice – zkoumá problém moci a autority
– předmětem fungování států, politických systémů, mocenských a vládních institucí
– prvopočátky v antickém Řecku. velký rozvoj v renesanci
– jako samostatný obor od konce 19 .stol.

– disciplíny – obecná politologie – sleduje vznik, vývoj, přínos, myšlenkový vliv a vývoj jednotlivých škol politologie
– Robert Dahl, Seymor Lipset, Sidney Verba, Harold Laswell

– politická filosofie – politická teorie – dějiny politických teorií od antiky až do dnešní doby

– současná teorie – zkoumá jednotlivé proudy – demokracie, liberalismus
– Jurgen Habermas, Will Kymlicka, Robert Godin, John Rawls

– politické instituce – stát, Ústava, volební systém, parlament, politické ideologie
– zkoumá „pravidla hry“ ve veřejném prostoru
– Charles Lindbloon, Aron Wildavsky, Charles Meriram

– politická ekonomie – řeší otázky, jak se chovají jednotlivé instituce v praxi (ke svým strategiím, zájmům)
– Berry Weingast, Mathew McCubbins, Keneth Shepsle

– komparativní politologie – srovnávání jednotlivých politických systémů
– snaží se najít a vysvětlit různé politické rozdíly mezi zeměmi
– Gabriel Almond, Sidney Verba, Ronald Inghelhard

– politická sociologie – zaměřuje se na politické chování ve společnosti (před, během a po volbách)
– vznikla po 2. sv. válce
– Filip Converse, John Sprague, Anghis Cambell, Donald Stokes

– veřejná politika a administrativa – zabývá se činnosti vlády, jejím programem a výsledky
– rozpočtová politika, činnost jednotlivých resortů, obranná politika
– Charles Londbloom, Charles Merrian

– mezinárodní vztahy – snaží se porozumět vztahům mezi státy, národním organizacím a silám
– Keneth Waltzt, Steven Krasner

– vývoj – původně součásti filozofie
– starověk – první myšlenky vznikaly v době vytváření prvních států
– sofisté – první systematičtější a ucelenější výklad
– prosazovali přírodní právo, položili základ právního dualismu

– Socratés – idea nejvyššího dobra – vědění
– „chce-li dobrý vládce šířit dobro, musí ho poznat“ – v čele musí stát mudrc
– sofokracie – vláda jednoho moudrého – filosofa

– Platón – podal obraz ideálního státu
– vládci by měli mít společný majetek, ženy, děti, domácnost

– Aristoteles – ve spisu Politika kritizuje pojetí státu Platona
– člověk je bytostí společenskou – zoon politikon
– člověk je od přírody předurčen žít v obci
– stát založený na principech a zákonech – dělba moci
– stoicismus – kritizoval rozvrstvení Řecké společnosti
– všichni jsou sestry a bratři a země je domovem všech = myšlenka rovnoprávnosti
– přispívá k formování přirozeno-právní teorie
– středověk – Sv. Augustin – navazoval na Platona
– spis O Boží obci – rozlišuje dva státy – boží – ideální, dokonalý, věčný
– světský – projevem zla a hříchu
– vláda světská by se měla podobat vládě Boží
– novověk – Niccolo Macchiaveli – Vladař – podřízení absolutní moci – o sjednocení Itálie a lidu

– Jean Bodin – Šest knih o státu – státní svrchovanost – položil základy svrchovanosti, která je
nedělitelná, nejvyšší, neomezená, trvalá

– Hugo Grotius – Tři knihy o právu válečném a mírovém – řeší problém mezinárodního práva
– rozvíjí teorii přirozeného práva, jako první hovoří o smluvní koncepci státu –
vznik smlouvy, kterou lidi uzavřeli, aby si navzájem neškodili

– Thomas Hobbes – Leviatan – stát je obrovskou sílou, mocí , vzniká jako výsledek smlouvy, kde se lidé vzdají některých práv absolutnímu panovníkovi za cenu mírového soužití

– John Locke – Dvě pojednání o vládě – představuje stát, kde přirozená práva zůstávají zachovaná
– občané mohou odvolat panovníka, pokud by se snažil vládnout absolutisticky a proti
přirozeným právům – dělba státní moci
– Lockova dělba moci se stala podkladem při formování americké Ústavy

– Charles L. Montesquieu – prosazuje právní stát -všichni včetně panovníka mají stejná práva
– přichází s dělbou moci na tři složky – výkonná, zákonodárná, soudní
– Immanuel Kant – Metafyzika mravů, K věčnému míru
– předložil zásady pro mezinárodní a státní právo
– vyslovuje se pro společnost všech národů
– rozpracovával koncepci, podle které by bylo možno zachovat mír ve světě

– Georg Friedrich Hegel – Filozofie práva
– rozpracoval teorii organicismu – stát přirovnává k živému organismu
– stát je výš než jednotlivec i celá společnost, skutečnou svobodu člověk
může získat, když se smíří se státem

– 19. století – Karel Marx – zakladatel komunistického hnutí, autor myšlenek třídního boje
– silný stát v čele s proletariátem, svrhnutí třídy buržoazie

– John Stuart Mill – oproti Marxovi se snaží řešit otázky svobody – zastánce liberalismu
– O svobodě, Úvahy o vládě
– hledá vztah mezi svobodou jedince a zájmem společnosti

– August Comte – pozitivista – v ideálním státě by měla vládnout rada pozitivistických filozofů

– Max Weber – základy politické sociologie – problém autority a byrokratizace politického systému

– Vilfredo Pareto – teorie elity – společnost se skládá ze schopné elity a neschopné masy
– pokrok se děje na základě dění v elitě

– Roberto Michels – organizace politických stran

– Artur Bentley – teorie zájmových skupin – stojí na počátku koncepcí politického pluralismu

– USA – 1. katedra politologie v roce 1857 na Kolumbijské Univerzitě
– John Burgess – rozpracoval první ucelenou politologickou teorii
– v roce 1903 vznikla Asociace politických věd – důraz se kladl na výzkumní (empirickou) politologii

– 20. – 40.léta – Chicagská škola – oproštěna od teoretických norem – Charles Merriam, Harold Laswell

– 2. sv. válka – studují se politické dokumenty a hodnotí se podmínky
– studium morálních a politických norem v Německu
– po 2. sv. válce – roste mezinárodní ekonomie a síla USA – univerzita v Michiganu
– výzkum orientován do mnoha směrů
– nová disciplína – politická kultura, vliv politiky na politické instituce
– Gabriel Almond, Alex Inkeles, Sidney Verba, Ronald Ingelhard, Samuel Barnes
– Evropa – vznik spjat s rostoucí demokracií a vznikem sociálního státu a politiky – Francie, Německo, VB
– během 2.sv. války emigrace do USA – Lazarsfeld, Marcusse, Morgensthan, Strauss
– Francie – 1871 škola Svobodných politických věd – úzce spjatá s právem
– Emile Boutmy, Paul Janet, Raymond Aron
– 20.stol. – Pierre Renouin, Maurice Duverger
– Anglie – 1895 – Londýnská škola ekonomických a politických věd – zakladatel Graham Wallas
– Harold Laski – Gramatika politiky
– 30. – 40.1éta – Nuffield Collge, S. Lindsay, G. D. H. Cole
– 50. léta – vznik Politické asociace
– 70. – 80. léta – Samuel Finer, Richard Rose
– 90.1éta – David Miller, Lorenz Whitehead
– Německo – Leo Strauss, Hannah Arendtová
– autoři navazující na marxismus – Durgen Habermas, Ralph Dahrenhorf
– Česká politologie – čeští myslitelé nikdy významně nezasáhli do dějin politologie
– období reformace – první požadavky na svobodu lidských práv
– Jan Hus – požadoval právo na svobodný výklad Bible
– Jan z Perštejna – panovník nemůže ovládat náboženství, protože je od Boha
– Petr Chelčický – kritizoval rozvrstvení společnosti – traktát O trojím lidu
– Jiří z Poděbrad – 1564 – návrh na vytvoření jednotné křesťanské unie
– J.A. Komenský – navrhoval vytvoření světové monarchie
– myšlenka nenásilí a vzájemné náboženské tolerance
– Národní obrození – Bernardo Bolzano – utopické dílo O nejlepším státě
– František Palacký – ideální státem je konstituční monarchie
– 1.pol. 20. století – T.G. Masaryk – myšlenka humanismu a demokracie
– nutnost politického vzdělání obyvatelstva
– politické teorie by měly být podřízeny etice, morálním zásadám
– E. Beneš – zásady humanity a demokracie – zasahuje spíše do sociologie
– Inocenc Bláha – politická sociologie, zdůrazňoval mravní zásady politiky
– Kultura a politika – analýza vztahu mezi kulturou a politikou
– František Weyr – ztotožňoval politologii se státovědou
– Československé právo ústavní – výklad ústavy z roku 1929
– Teorie práva – vyložil zde svou právní teorii
– Zdeněk Neubauer – Státověda a teorie politiky – poslední kniha, která se mohla
svobodně zabývat tímto tématem
– 2.pol. 20. století – únor 1948 – likvidace nově vznikající politologie
– ve službách marxismu-leninismu až do roku 1989
– 60. léta – částečná změna situace – vznik politických pracovišť
– v období normalizace nemohla politologie svobodně fungovat
– 90. léta – znovu se vrací k tradicím z 1. republiky
– exil – Ivan Kaďourek, Jaroslav Krejčí, Zdeněk Mlynář, Otto Pick, Ota Ulč
– starší generace – Vladimír Čermák, Vladimír Klokočka, Petr Pithart
– Aleš Gerloch, Zdeněk Zbořil, Karolína Adamová
– mladší generace – Petr Fiala, Miroslav Novák, Michal Klíma, Roman David
– politologičtí komentátoři – Václav Bělohradský, Jiří Dienstbier, Václav Havel
– instituce – Ústav mezinárodních vztahů při ministerstvu zahraničí
– Česká společnost pro politickou vědu
– Katedra politologie UK

– politické ideologie – doktrína – učení, nauka, soubor principů a názorů – zaměřuje se na konkrétní problém
– ideologie – usiluje o obecný, ucelený výklad člověka a společnosti
– soubor obecných základních tezí – její součástí může být doktrína
– funkce – pomáhá vysvětlovat jednotlivé politické události, jevy (příčiny válek, krizí)
– často nepřímo uvádí, co je špatné a co dobré
– poskytují svým přívržencům vědomí identity, náležitosti k určité skupině
– určují politické cíle, což je nezbytné pro každý politický subjekt
– totalitní ideologie – činí si nárok na neomylnost
– vystupuje jako netolerantní vůči ostatním ideologiím
– usiluje o to, aby se stala oficiálním státním učením
– stoupenci ideologie chtějí prostřednictvím státu ovládat celého člověka a
celou společnost – odtud název totalitní

– konservatismus – usiluje o zachování tradičních hodnot, osvědčených principů
– skeptický postoj k radikálním změnám – conservare = uchovat
– nestaví se proti společenskému vývoji, ale proti překotným radikálním změnám
– Edmund Burke – kriticky se vyjadřuje k chaosu ve Francii za doby osvícenství
– proti liberalismu – vytýká mu příliš velký důraz na svobodu jednotlivce
– základní zásady – stabilní politický řád, respekt k soukromému vlastnictví
– José Ortega Y Gasset – řeší problém požitkářství, hedoismu, ideální vlády
– 20. stol. – Margaret Thatcherová, Ronald Reagan

– socialismus – politická i ekonomická koncepce vedená ideály spravedlnosti a bratrství
– obecné dobro staví nad blaho jedince a individuální zájem
– odmítá soukromé vlastnictví výrobních prostředků a volnou konkurenci na trhu
– usiluje o spoluvlastnictví státu ve velkých podnicích
– trh často selhává, proto je potřeba ho řídit a zasahovat do něj
– Platón, utopičtí socialisté – Thomas More, Robert Owen, Tomasso Campanella

– komunismus – utopická ideologie založená na beztřídní společnosti
– mezinárodně politické hnutí, které usiluje o prosazení ideologie v praxi
– stejně jako socialismus usiluje o rovnost a sociální spravedlnost, odsuzuje
kapitalismus a liberalismus, vykořisťování ze strany buržoazie x revoluční cestou
– Karel Marx, po jeho smrti stoupenci se rozdělili na několik myšlenkových proudů
– nejvlivnější proud – totalitní křídlo – Lenin, Stalin
– proud teoretiků, kteří kritizovali Stalina a mocenské poměry v komunistických
státech – Lev Trockij – vítězstvím proletariátu začíná stálá revoluce, M. Djilas

– neomarxismus – syntéza původního učení Marxe – existencialismus, anarchismus
– Frankfurtská škola – Theodor Adorno, Jürgen Habermas – decentralizace státu
– člověk má fungovat jako samostatné individuum, tvůrčí osobnost
– dělnictvo pozbylo své postavení, důraz je kladen na vzdělanost a inteligenci

– fašismus – v Itálii po 1. sv. válce, v Německu doplněn o prvek rasové nadřazenosti – nacismus
– opírají se o mýty, pudovou stránku člověka, historickou slávu Římské říše
– představa o nadřazenosti a výjimečnosti daného národa
– Benito Mussolini, Mario Palmieri, Giovanni Ventile
– německý nacismus – Ernst Huber, Adolf Hitler

– nacionalismus – ideologie, která upřednostňuje zájmy určitého národa
– hledání historické role a vyššího poslání národa
– konec individualismu – jedinec musí přinést oběť pro obecné štěstí národa
– usiluje o vytvoření silného národního státu
– proti zahraničnímu kapitálu, cizí konkurenci, pro zachování domácího trhu
– tendence hledat nepřítele -odstraňování politických odpůrců
– teoretické základy formulovány v 18.stol. ve Francii, Německu a Itálii
– právo na sebeurčení daných národů
– 19.sto1. – Johann Gottfried Herder, Giusseppe Mazzini

– rasismus – která se na základě rasových rozdílů snaží ospravedlnit společenské nerovnosti
– důsledkem utiskování jedné rasy druhou nebo dokonce likvidace příslušníků rasy
– obyvatelé rozdělováni na nižší (méně hodnotné) a vyšší vrstvy
– nižší vrstva znevýhodňována a diskriminována – nerovnost před zákonem
– nepřítomnost hlasovacího práva, nižší mzdy za stejnou práci
– nepřítomnost práva na vzdělání v mateřském jazyce kritika
– vznik s počátky kolonialismu – podrobené národy považovány za neplnoprávné
– v USA až od 60. let – Martin Luther King, v JAR apartheid – Nelson Mandela
– v nacistickém Německu sloužil k ospravedlňování války a likvidaci ras ostatních
– znevýhodněná rasa zůstává bezmocná – rasa se nedá změnit, jedná se o fyzický znak
– počítá se s prvkem dědičné neměnnosti – příslušníci určité rasy jsou méněcenní
– chtějí zabránit míšení ras, která vede k úpadku a zániku lidské civilizace
– Joseph A. Gobineau – Rozprava o nerovnosti lidských ras
– rozdělil tři rasy – bílou, černou a žlutou – zdůrazňuje bílou rasu
– Houston Chamberlain – Základy 19.století – zmiňuje se o biologicky hodnotnějších
rasách – árijci, kteří stojí nejvýše, se mísí s ostatními rasami –
chaos národů – jedinou záchranou j sou germánské národy
– Adolf Hitler – označil Židy za ničitele kultury a původce úpadku – antisemitismus
– Norimberské zákony – zakazují Němcům uzavírat sňatky s Židy
– holocaust – snaha o vyhlazení židovského národa
– sociální darwinismus – pouze silnější národy přežijí a mají právo na život
– 1965 OSN přijalo dokument o odstranění všech forem rasové diskriminace

– feminismus – oficiální ideologie ženského hnutí
– prosazuje společenské, ekonomické a politické zrovnoprávnění žen s muži
– biologické ani rozumové rozdíly mezi pohlavími neopravňují k nadřazenosti muže
– ženy dříve měly své místo v domácnosti
– dlouho bez svobodného přístupu ke vzdělání
– Mary Wodstonecraftová – Obrana práv žen
– v 19. stol. se ženské hnutí soustředí na získání volebního práva
– první země, kde získaly ženy volební právo – Nový Zéland 1893
– ženy nemohou dodnes volit v některých arabských zemích
– současný feminismus – Simone Beauvoirová – Druhé pohlaví
– Betty Friedanová – Národní organizace pro ženy
– Kate Miletonová, v ČR Hercíková, Pekárková
– zakládají organizace, spolky, kampaně ohledně potratů,
pornografie, dosažení stejných platových podmínek