8a Počátky středověké filosofie; patristika, realismus a nominalismus v rané scholastice

– hlavním duchovním zdrojem středověké kultury = křesťanství – vzniká z židovského náboženského myšlení -> očekáván příchod Mesiáše -> mění starý svět a má začít nový spravedlivý svět

– podle prvních křesťanských vyznavačů tento Mesiáš = Ježíš Nazaretský (asi 1 – 33):
– ve svých vystoupeních opravdu mluvil o konci starého věku = svět násilí a zotročování -> o příchodu nového svět = vláda spravedlnosti, míru, lásky = Boží království na zemi

– > oslovil chudé a bezmocné x znepokojoval mocné -> pod záminkou politicko – náboženských důvodů odsouzen k smrti ukřižováním
= konec historické části jeho života
x skupina jeho učedníků mluví o vzkříšení => na této víře vzniká křesťanství – ovlivňuje dějiny světa i myšlení až dodnes
– prvotní filosofie křesťanství: jednoduchá: je 1 milující Bůh a lidé, kteří se ke němu musí dostat následováním Krista = jediná správná cesta + morálně mravní příkazy:
o život v lásce
o pomoc bližnímu svému
o úcta k lidem atd. => vznik desatera přikázání boží

– > splynutí s patristikou (1. – 8. stol.) – činnost patres = církevních otců => první pokusy o teologicko – filosofické vyjádření křesťanského náboženství
§ řešení 4 základních okruhů problémů:
• teologický – učení o Bohu a Boží trojici
• christologický – o Ježíši Kristu
• antropologický – vztah člověka a Boha, svoboda lidské vůle
• problém církevní organizace – struktury církve

– >1. etapa (1.-2.století) – převládá apologetika (=obrana křesťanství před vněj.nepřít.) + antignostika = ochrana před gnozí => Tertilulianus: „Věřím, protože to přesahuje lidský rozum.“
– > myšlenka že filosofie je služkou teologie
– gnosticismus (gnose = poznání) = myšlenkový směr, který řeší možnosti poznání – vznik v několika základních formách kombinacemi náboženských idejí
– > řeší otázku theodiceje (= ospravedlnění boha za zlo na světě) rozlišením dvou Bohů:
§ boha dobrotivého
§ boha stvořitele, trestajícího
– hl. představitel Aurelianus Augustinus – dílo:
§ Vyznání – kritika hříšného mládí
§ O svobodě vůle, O Boží obci

– raná scholastika ( 8. – 12. stol.) -> centrální filosofická diskuse = spor o univerzálie = řešení jestli jsou obecné pojmy reálné, jestli skutečně existují anebo jsou-li to jen pojmy, které reálně neexistují
– > realismus – obecné pojmy (univerzálie) existují reálně, jsou na konkrétních věcech nezávislé => universalia antes res – před věcmi
x
– nominalismus – univerzálie existují pouze v našem rozumu jen jako jména (nomina) => universalia post res – po věcech
– > vztah mezi vírou a rozumem: „Věřím, abych porozuměl.“
Příklad: Realismus: existuje reálná lavice, člověk, zlo = jev, název + existuje, je praktický
X nominalismus: jsou to pouze jména x fyzicky neexistují -> pouze kokrétní věci, předměty -> neexistují, jsou to obecné věci

– kompromis – „Rozumím, abych věřil.“=> vyřešení sporu realismus x nominalismus: “Obenicny existují ve věcech.”