ABIOTICKÉ SLOŽKY PROSTŘEDÍ

Abiotické složky životního prostředí jsou způsobené neživou přírodou (složení půdy, vody, minerální složení…).

1) Sluneční záření je jediným vstupem energie do biosféry, a tím i do všech ekosystémů. Na svrchní obal atmosféry dopadá záření o průměrné hustotě 1,38 KJ.m-2.s-1 – solární konstanta. Velkou část UV záření pohltí ozonosféra, IR je pohlceno v atmosféře vodní parou, a proto má největší význam viditelná oblast světla (400-750nm).
Sluneční záření ovlivňuje cirkadiální biorytmy (střídání tmy a světla), rozmnožování a fotoperiodismus – krátkodenní, dlouhodenní, neutrální – (střídání ročních období).

2) Teplota – pohlcené záření se mění v teplo, které ohřívá těla organismů. Zdrojem tepla jsou také biologické oxidace nebo geotermální zdroje.
Podle stálosti/nestálosti tělesné teploty rozdělujeme živočichy na poikilotermní (také rostliny) – proměnlivá teplota, v nepříznivých podmínkách upadají do stavu strnulosti, během něhož snižují životní projevy – kviescence – a homoiotermní.
Z hlediska teploty prostředí se rozlišují organismy termofilní, psychotrofilní a kryofilní (žijí trvale na sněhu).
S teplotou souvisí také jarovizace (semena musí projít chladem) a tepelná iradiace (změna tvaru těla v závislosti na teplotě):
– Allenovo pravidlo – zvířata žijící v chladu mají menší tělesné výstupky
– Bergmanovo pravidlo – zvířata žijící v chladu mají menší povrch těla vůči objemu – josu větší

3) Atmosféra – Rozhodující je především správné složení vzduchu – 78% N2, 21% O2, 0,03% CO2, 0,07% vz. plyny, vodní páry, teplota vzduchu, směr proudění a jeho hustota (vyšší ve větších n/m).
Znečištění atmosféry – emise, kyselý déšť, smog (plynné znečištění, pevné částečky), freony – skleníkový efekt…

4) Hydrosféra – Voda je pro organismy nezbytná, protože se v ní vyvinuly. Limitujícím faktorem je pouze její salinita. Důležitá je také její teplota a hustota, rychlost mrznutí (pomalu = velké krystaly) a její skupentství.
– kapilární elevace, koheze, povrchové napětí…
Znečištění – těžké kovy, dusitany (mezní hodnota pitné vody je 50 mg/l), fenoly, tenzidy (prací prostředky), úniky ropných látek…
Podle potřeby vody jsou organismy suchomilné – xerofilní – a vlhkomylné – hygrofilní.

5) Půda je spolu s litosférou základním zdrojem anorganických látek. Z jejích fyzikálních vlastností je důležitá její pórovitost (množství a velikost prostoru mezi jednotlivými anorg. částicemi – prostor pro vodu a vzduch). Nejdůležitější složkou je humus (org. zbytky promíchané s anorg. složkou) – zadržuje srážkovou vodu, zmenšuje kolísání teploty a vlhkosti, je hlavním zdrojem potravy půdních živočichů.
Edafon = půdní společenstvo – mikroorganismy, hmyz, larvy, žížaly, krtci…
Znečištění půdy – kyselé deště, těžké kovy, dusitany, PBC, pesticidy (DDT)…