Žížala obecná

– 1. článek má hmatovou fci
– 2. článkem začíná ústním otvorem trávicí soustava a končí posledním článkem
– každý článek nese 8 štětinek – pohyb
– živý se organickými zbytky v půdě – půdu polyká v celku, nestravitelné zbytky z ní vycházejí
– povrch střeva je zvětšen střevní řasou (z důvodu chudoby potravy)
– okolo střeva jsou chloragogenní buňky : slouží k ukládání odpadních l., syntetizuje se v nich glykogen
– žije v děrách mezi trávou, břišní strana je světlejší, zadeček je vždy zploštělý a zaoblený
– žížaly mají veliký půdotvorný význam, protože každá z nich dovede obrátit až 67 kg půdy na hektaru
– zajišťují fci provzdušňovací, tvoří humus
– vyskytují se na zahradách, na polích i v lesích
– známe asi 6000 druhů žížal
– většinou jsou dlouhé do 20 cm
– u nás v kompostu žije žížala hnojní, je na hřbetě tmavočervená
– je-li podrážděna, vylučuje mnoho žlutého a páchnoucího hlenu
– v pařeništích i na záhonech často najdeme světle narůžovělou žížalu růžovou (délka až 85 mm)
– žížala podhorská má zřetelné kroužkování, žije v trouchu pařezů a její sliz světélkuje

rozmnožování:
– hermafrodit – 2 jedinci : opasek produkuje sliz = páření, výměna spermií
– spermie si jedinec uschová do semenných váčků – přímo neoplodňují vajíčko
– zralá vajíčka se dostanou do kokonu (vznikl činností opasku, sliz ) – musí se dostat k vyústění semenných váčků – oplození

Naidka
– chobotnatá má dlouhý rypáček, dlouhé štětinky na hřbet, běžně žije v rybnících

Nitěnka obecná
– je známá všem akvaristům, neboť může sloužit jako potrava pro ryby
– žije v bahnité rource zalezlá přídí dolů, zadeček vystrkuje do vody a komíhá jím (nutnost – dýchání)

Roupice bělavá
– nejspíše se najde někde poblíž břehů vod v humózní půdě či opadance
– také se může chovat v laboratořích (i v domácnostech) jako krmivo pro akvarijní rybky