Antické základy evropské literatury – Řecká literatura

HOMÉR: ILIAS

Trójský král Piramos měl se svou ženou Hekabé, 50dcer a 50synů. Poslední z nich – Paris, když se měl narodit, měla královna sen, že zapříčiní zkázu Tróje, a tak byl hned po narození odhozen v horách v domnění, že zemře. Parise však našla medvědice, a odkojila ho. Když byl starší, našel ho jeden pastýř, a přijal ho za vlastního. Tak se stalo, že Paris přežil, a stal se z něj normální člověk. Když jednoho dne hlídal stádo, zjevily se mu tři bohyně, Athéna, Afrodita a Héra, a on měl rozhodnout, která z nich je nejkrásnější. Pod příslibem nejkrásnější ženy na světě zvolil Afroditu. Jednoho dne se konaly v Tróji závody, a Paris přišel, aby se zúčastnil. Otec Piramos ho však poznal, a přijal ho přes všechna varování zpět. Snažil se Parisovi vynahradit vše, co mu bylo od narození odepřeno. Paris si spokojeně žil v blahobytu, až si jednoho dne vzpomněl na slib, který mu dala Afrodita. Okamžitě se vydal na cestu do Sparty, a odvezl si manželku krále Meneláa, krásnou Helénu. Manžel Helény, král Meneláos se rozzuřil, a vyzval všechny řecké vládce k vojenské výpravě proti Tróji. Řekové město oblehli, ale nemohli je dobýt. Devět let se střídavě vedlo chvíli Řekům, chvíli zase Trójanům, a padlo mnoho mužů. Jednou však vypukl velký spor mezi Achyleem, a vůdcem řecké výpravy Agamemnonem. Uražený Achyles odmítl dále bojovat, ale když padl jeho nejvěrnější přítel Patrokles, rozhodl se, že pomstí přítelovu smrt, a po urputném boji zabil a uvláčel za vozem nejslavnějšího trójského hrdinu Hektora. Achyleus se však konce války nedočkal, protože byl zasažen šípem do paty, jediného zranitelného místa jeho těla, a vykrvácel. Řekům se nakonec podařilo Tróju dobýt, ale lstí. Nejstatečnější řečtí bojovníci se ukryli do dřevěného koně, a ostatní předstírali ústup. Trójané považovali koně za válečnou kořist, a vtáhli ho do města, přičemž museli ubourat část hradeb okolo vstupní brány. Potom oslavovali a pili dlouho do noci, když v tom vylezli vojáci z koně, na znamení pro lodě ukryté za zálivem zapálili několik střech, a začali bojovat. Protože opilí Trójané nekladli žádný odpor, padla bájná Trója ještě tu noc popelem. Báseň pokračuje druhým dílem (Odyssea), který vypráví o návratech hlavních hrdinů zpět domů, Především o cestě Odyssea na rodnou Ithaku.

SOFOKLES: KRÁL OIDIPUS

Král Oidipus se dovídá z úst svého švagra Kreóna, který právě přichází z věštírny, že mor, sužující město Théby, má konkrétní příčinu: žije tu vrah předchozího krále Laia. Oidipus vynese nad neznámým vrahem kletbu, je odhodlán jej vyhledat a potrestat, když tu je náhle překvapen obviněním, které vysloví věštec Teiresias: oním neznámým vrahem jsi ty sám! Silně pobouřen a domnívaje se, že jde o Kreonovo spiknutí, snaží se Oidipus obvinění vyvrátit. Avšak jeho aktivita postupně v rozhovorech s manželkou Iokastou, koritským poslem a pastýřem odhaluje krutou minulost. Oidipus je ve skutečnosti synem krále Laia a Iokasty. Synem, kterému bylo po narození probodnuty nohy a který měl být usmrcen, neboť věštba určovala, že zabije svého otce a ožení se se svou matkou. Leč pastýř, jenž měl Oidipa usmrtit, jej přenechal pastýři korintského krále Polyba a ten jej vychoval jako vlastního. V dospělosti Oidipus domnělé rodiče opustil, aby se vyhnul věštbě. Avšak cestou v prudkém hněvu zabil neznámého cizince, aniž tušil, že je to jeho otec Laios, a když se mu podařilo rozluštit hádanky Sfingy a osvobodil od ní Théby, získal odměnou thébský trůn a ruku královny-vdovy Iokasty, aniž věděl, že je jeho matkou. Poznání minulosti všechny zdrtí, Oidipova žena-matka si bere život, Oidipus sám sebe oslepí a opouští Théby. Evropskou řeckou literaturu rozdělujeme na archaické období, kam řadíme Homér: ilias, odyssea, Sapfó: modlitba k afroditě, Ezop: závistivý pes, husy a jeřáby. Další období je atické Aischylos: oresteia, spoutaný prométheus, Sofokles: antigona, král oidipus, Euripidés: médea, elektra, Platón: ústava, Aristoteles: poetika, rétorika. Další je období helénistické, Menandros: nová komedie, zlomek z neznámé komedie. Prosazování přírodních věd v podobě fyzika Archyméda a matematika Euklida.
Autor – Sofokles, rodák z Kolónu u Athén, prožil svůj život v období po perských válkách, kdy toto město bylo na vrcholu rozkvětu. Na athénské jeviště vystoupil poprvé v roce 470 př. n. l. a již o dva roky později porazil v soutěži dramatiků Aischyla. Jeho přínos k vývoji starořeckého divadla spočíval mj. v rozvinutí možností scénické výpravy, v odstoupení autora od povinností současně hrát, v rozšíření počtu členů sborua především v zavedení třetího herce. Velmi významným zásahem do tradice pak byla také skutečnost, že se vzdal skládání dějově svázaných trilogií a svá dramata pojal jako jednotlivé uzavřené celky. To napomohlo zvýšení dramatické hutnosti děje.