Božena Němcová, Babička

– povídka
– hlavní postavy:
BABIČKA – moudrá, laskavá žena, která si svou vlídností a láskou dokázala získat srdce všech lidí bez ohledu na společenské postavení
PANÍ TEREZKA – hodná, ale částečně přejímá i nadnešené způsoby panských lokajů
DĚTI – nejmladší Adélka, Vilímek, Jan a nejstarší a nejrozumnější je BARUNKA – představuje B. Němcovou, je hodná a citlivá
PANÍ KNĚŽNA – hodná, má starost, co se děje ve světě podzámčí, jsou-li lidé spokojeni, miluje svou schovanku Hortenzii
HORTENZIE – velmi citlivá, je vděčná paní kněžně za její dobro, ráda si hraje s dětmi

V první části přijíždí babička za svou dcerou Terezou Proškovou na Staré bělidlo. Netrpělivě ji očekávají její vnoučata – Barunka, Adélka, Jan a Vilímek. Od prvního okamžiku si ji zamilují. Babička se jim stává citlivou vychovatelkou, vypráví pohádky, učí je dodržovat zvyky a obyčeje, probouzí lásku k vlasti, práci a ke všemu živému kolem.
S babičkou se postupně seznamují všichni sousedé, váží si jejích rad a snahy pomoci. Nejčastěji ji chodí navštěvovat mlynář a myslivec s rodinami, babičku však rádi vidí i na zámku.
Druhá část knihy je více zaměřena na popis obyčejů a zvyků v jednotlivých měsících roku (dračky, přástky, Mikuláš, Vánoce, vynášení smrti, Velikonoce, poutě, …).
Bez babičky si už lidé život na Starém bělidle nedovedou představit. Jsou jí vděčni za starost o všechny, kteří se ocitli v tísni. Pomáhá chudému Kudrnovi s klubkem dětí opatřit práci, Kristle z hospody zachrání jejího milého Jakuba před vojnou, kam ho dostal písař Talián ze msty za to, jak byl zesměšněn, když nadbytně dolézal za Kristlou. Může napomoci i slečně Hortenzii, když kněžnu upozorní na její tajnou lásku k učiteli malířství.
Dějěm prolíná i několik dalších osudů venkovských lidí. Jedním z nejdojemnějších je příběh bláznivé Viktorky.
V závěru knihy babička umírá. Nebylo snad jediného člověka na Starém bělidle, který by ji neoplakal.