Dálkový transport vody

– probíhá systémem trubic
– adheze = přilnavost vody ke stěnám cév
– koheze = soudržnost polárních molekul vody pomocí vodíkových můstků
– hlavní síly vedení vody vzhůru jsou transpirační sání a kořenový vztlak

Transpirační sání
– vzestupný transpirační proud; pasivní děj, nevyžaduje přísun energie
– do chodu ho uvádí transpirace (odpařování vody z povrchu rost. do okolní atmosféry vlivem zářivé energie slunce a proudění vzduchu)

Kořenový vztlak
aktivní mechanismus, uskutečňují kořenové buňky, za spotřeby energie vytlačují bobtnáním a osmotickými silami nasátou vodu vzhůru xylémem do nadzemních částí rostliny

gutace: vytlačování kapiček vody trvale otevřenými vodními skulinami v pokožce – hydatodami

Vodní bilance rostlin
– vztah mezi příjmem a výdejem vody rostlinou
– jsou-li obě složky v rovnováze = rostl. plně nasycena vodou
– nadměrný výpar vede k vodnímu deficitu → pokles turgoru → rostlina vadne

poikilohydrické rostliny
– přizpůsobí svůj obsah vody vlhkosti okolí, nemají centrální vakuolu → pouze malé buňky = stejnoměrné sesychání bez narušení protoplazmy
– např. řasy, Slzník Routička (kapradina)

homoiohydrické rostliny
– akceptují určitou míru vodního deficitu, překročí-li nějakou hranici → rostlina odumírá