DOMÁCÍ LITERATURA

a) Oficiální
– psána jezuity => prorežimní (podpora Habsburků) => hlídají školství, prodávání knih => cenzura
– pouze katolická literatura => ubývá u nás čtenářů
– žánry: legendy a životopisy svatých, duchovní písně, kazatelství, jezuitské drama, náboženská poezie

Bedřich BRIEDEL
– jezuitský mnich
– dílo: „Co Bůh? Člověk?“ – popírá svojí individualitu, opěvuje boha, jeho všemocnost, ponižuje člověka, člověk existuje jenom z vůle boží
– založeno na střídání protikladů, vyjadřuje se obrazně, přirovnání z přírody
– vrchol české barokní literární tvorby x jednostranné, snaha přesvědčit člověka o jeho nicotnosti

Felix Kadlinský
– jezuitský mnich a profesor
– dílo: „Zdoroslavíček v kratochvilném hájíčku postavený“ – lyrickoepická skladba náboženského charakteru, psána jako idyla
– slavík sedí v lese a ze vzdoru spívá o konci ježíše => duchovní obsah, chvála Bohu za vykupitele, jeptiška vypráví o lásce k bohu x platonické
– líčí oddanost lidí k Bohu, mísí prvky náboženské a milostné, považováno za jednu z nejlepších skladeb
– idyla => žádný větší problém, který by byl řešen

Adam Michna z OTRADOVIC
– učitel hudby a zpěvu + píše básně, které zhudebňuje
– dílo: píše přírodní lyriku, oslavné básně, velikonoční a vánoční básně
a) přírodní lyrika: popisuje českou krajinu, nemontuje Boha, oslavuje krajinu jako symbol pohodlí a zázemí
b) oslavné básně: básně na ježíše nebo marii x snaha přidržovat se stylu lidové poezie, většinu zhudebnil, mnohé zlidověly
– „Česká mariánská muzika“ – oslavné básně na panenku Marii

Bohuslav BALBÍN
– jezuita x vlastenec => uvědomuje si rekatolizaci a odnárodňování => nabádá, aby čeština zůstala jako duchovní jazyk, vrací se k české historii, za dílo vypovězen z Prahy
– dílo: „Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého“ = „Obrana“
– vznik 1672 x tiskem vydána až 1775 Pelclem, vychází z ní při národním obrození
– proti Habsburkům, kteří ekonomicky ničí české země a podotýká, že žádný rozumný panovník by se tak nechoval, obrací se ke sv. Václavovi, prosí ho o podporu českého národa, zamýšlí se nad českou kulturou, že by se čeština měla vrátit do obyčejného života

Antonín KONIÁŠ
– jezuitský mnich + fanatik nenávidějící evangelíky, pálil knihy
– díly: „Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající“ = „Klíč“
– sepsal česká literární díla, která byla evangelického charakteru => protikatolického charakteru => zakázané, sesbírané a spálené
– „dnes úplný přehled knih nepřijatelných pro Habsburky

b) Neoficiální
1) Pololidová – píší měšťáci = lidi, kteří umí česky, nebo venkovští učitelé, píší literaturu pro čechy, kteří umí číst a psát, aby se čeština udržela
– interludia = mezihry, krátké frašky o přestávek her, z měšťanského prostředí, zesměšňují konkurenci, nespolečenské chování, způsob života, žebříček hodnot, za přílišnou snahu dostat se výš
– kramářské písně – o historických událostech, nešťastných láskách, vraždě, manželském trojúhelníku
– psáno formou ústní lidové slovesnosti
– písmáci – lidé, kteří se snaží šířit češtinu na venkově => učitelé, píšou kroniky nebo paměti týkající se kraje + naučné nebo výchovné texty pro školy

2) Lidová – ústní lidová slovesnost, anonymní bez autorů – k životu lidí na venkově
– balada = lyrickoepická skladba pochmurného děje s tragickým koncem
– vystupují nadpřirozené bytosti, z venkova, sociální problémy (bída)
– pověst – ke konkrétním místům nebo osobám, jádro pravdivé, ale léty zkresleno
– histor. nebo místní náměty, rytířské (hrdinské činy), heraldické (vznik erbů), místí (ke vzniku něčeho)
– pohádka – prozaické vypravování – boj mezi dobrem a zlem, vystupují nadpřirozené bytosti nebo věci, dobro vítězí nad zlem, typické obraty (za sedmero horami,…), symbolické číslovky, typizace postav
– kouzelné – hlavními postavami princi, draci, černokněžníci => z prostředí vyšší společnosti
– základním námětem láska a herecký čin
– zvířecí – místo lidí zvířata x lidské vlastnosti
– např. „O kohoutkovi a slepičce“
– novelistické – postavy z lidového prostředí
– námětem boj chudých (hodní) proti bohatým (špatní)
– autorské (umělé) – vymyšlené moderními autory, kombinují prvky předcházejících pohádek x někdy hlavní hrdina umírá