Česká literatura 2. pol. 19. století – ALOIS A VILÉM MRŠTÍKOVI: MARYŠA

Praha měla již od poloviny 18. století stálé německé divadlo s činohrou i operou. První pokus o českou hru se datuje k roku 1771, kdy se v divadle v Kotcích předváděla hra Kníže Honzík. Později se hrálo česky ve Stavovském divadle. Představení měla úspěch, a proto vlastenci zbudovali dřevěnou divadelní stavbu Bouda na dnešním Václavském náměstí.

Obsah
Sociální drama ze života jihomoravské vesnice o pěti dějstvích znamená vrchol české realistické dramatiky.
I. S moravskou dědinou se loučí rekruti. Rukuje i Francek. Má „enem tu chajdu nad hlavó“, a přece miluje selskou dceru Maryšu a te nade vše jeho. Otec Lízal – „chytré nad chytrého“ – s ní má jiné plány. Dohaduje její vdavky s vdovcem nechvalné pověst, mlynářem Vávrou. Jako by šlo o nějakou věc či o krávu. Maryši se nikdo neptá. I rozloučení Lízal zakáže Franckovi, který je jen „žebrota žebrácká“.

II. Maryša Vávru rozhodně odmítá. Ženu bil, tři děti má. Rodiče naléhají po dobrém, po zlém, za úlisné pomoci tetky Strouhalky. Nečekají, sami zařídí ohlášky. Lízalovi jí už začíná být trochu líto, když „živó móco se brání“. Ale Lízalka jen křičí, vyčítá a přikazuje ctít rodiče – jako by to matka nebyla. Ani Vávra se nedá obměkčit. Maryša ustoupí s hrdým vzdorem.

III. Dva roky později se vrací Francek z vojny, v hospodě se setká s Maryšou. Doprovodí ji, ač se brání, jí i vynucený sňatek je hříchem rozloučit…Vávrovi Francek do očí poví: „U mléna jsem byl…Já budó za tvó ženó chodit…“ – I Lízal se střetá s Vávrou, vidí, jak Maryša střádá – a hodí se mu to, aby nemusel platit věno, Vávra chce zažalovat. Lízal: „Radši jsem ju Franckovi měl dát, a ne tobě.“

IV.,V. Lízal chce vzít Maryšu domů, ale ta odmítá. Francek se odváží do mlýna, má v Brně práci pro ni i pro sebe, ale to Maryše nedovolí její víra: „Nešťastná su, ale špatná nebudu.“ Setkání se neutají, Vávra řádí, hrozí karabáčem jí i služce – a posléze po Franckovi vystřelí. Strach o Francka rozhodne. Maryša nemůže jinak: „Budeš mět nachystáno, cos eště jakživ nejedl.“ Vsype mu do kávy otrušík. „Sám temu chtěl.“ („Děvčico neščastná – tys jé otrávila?!“ Vávrova dítě: „Otrávila.“ – Opona spadne). Osobnosti českého divadla jsou: v.thám: vlasta a šárka, p.šedivý: masné krámy, v.k.klicpera: divotvorný klobouk, blaník, každý něco pro vlast, božena, j.n.štěpánek: čech a němec, obležení prahy od švédů, český achilles, j.j.Kolár: pražský žid, smiřičí, j.k.tyl: rozina ruthardová, dekret kutnohorský, jan žižka z trocnova, pouť českých umělců, pražský flamendr, paličova dcera, tvrdohlavá žena, fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, strakonický dudák, j.zeyer: bratři, libušin hněv, radúz a mahulena, Mrštíkové: maryša, bavlnkovy ženy a jiné povídky

Autor
Venkovští realisté, především dramatici. Narozeni v Jimramově přožili dětství na Moravě a většinu života v Brně. Jejich drama Maryša je vyvrcholení snah o české realistické drama.