ČESKÁ LITERATURA (90. léta 19. st. – 1914)

– vzniká ze stejného pocitu jako světová x autoři nejsou tolik radikální
– mladší generace nespokojena => kritizují Lumírovce a Vrchlického – kopírují témata + kritizují realisty za
přízemnost a nedostatek fantazie
– formování tří literárních skupin z generace 90. let podle témat

1) Česká moderna
– mladí básníci, kteří skupinu vytvářejí z donucení
– začínají hodnotit více Nerudu, než Hálka => rozchází se v kritice se staršími generacemi => od 1894 nemají časopis, kde by vydávali => nuceni přispívat realistům => střety => cenzurní zásahy => odešli z časopisů, vytvořili vlastní literární skupinu
=> založili časopis rozhledy => programové prohlášení: Manifest České Moderny z roku 1895, který obsahoval více kritické části
– kritika společenského systému, politiky, sociálního systému, starší generace, prosazují principy, na základě kterých mají mladí autoři psát
– odmítají vlastenčení, jsou kritiční k starším generacím, prosazují svobodu literatury bez norem a omezení, individualitu
– jenom společný program, nescházejí se => zanikají – autoři se stávají individuálními tvůrci
– představitelé: Svatopluk Machar, Antonín Sova, Otakar Březina
– používají také moderní styly

2) Česká dekadence
– sdružovali se kolem časopisu „Moderní revue“ (1895 – 1925)
– skupina s přesně daným programem – čerpali z francouzské dekadence náměty a formy => pesimisitcká, chmurná literatura
– umění pro umění – přehnané, patetické, emocionální => nepříliš čtené
– představitelé: Arnošt Procházka – kritik a teoretik, Karel Hlaváček
– líčí svoje pocity a nálady ze společnosti => kritika + překládají francouzkou literaturu
– symbolismus, impresionismus, dekadence