Česká meziválečná próza – IVAN OLBRACHT: ANNA PROLETÁŘKA

Román nás zavádí do období po 1. sv. válce, kdy veškerý proletariát žije velmi chudě. Představitelé a hlavní hrdinové jsou Anna a Toník. Anna je hodné děvče, které pocházelo z vesničky na Pelhřimovsku. Již od malička musela pracovat u sedláků, a proto ani někdy nemohla chodit do školy. Od mládí byla vychovávána v poslušnosti a zbožnosti. Toník pocházel z pražské rodiny. Jeho otec byl tkadlec a byl velmi nemocný. Toníkova matka byla pradlena. Když bylo Toníkovi 15 let, šel se učit slévačem do Kolbenky. V práci byl vždy bystrý a učenlivý. Začal se zajímat o politiku a stal se tajemníkem dělnického sdružení. Jedním z největších vykořisťovatelů dělníků byl pan Rubiš. Do práce přijímal nejraději mladé dělníky, kteří poctivě pracovali a nereptali, nebouřili se. Staré vyhazoval na dlažbu. Paní Rubešová byla dcera bohatého hejtmana a s jejím věnem disponoval manžel. Měli spolu 4 děti. První syn zemřel ve Vídni. Dcera Zdeňka se provdala proti vůli rodičů za chudáka, tuberkulozního studenta a odjela s ním do Švýcarska, kde se léčil její muž. Třetí byl syn Čestmír, který prohýřil s ruskou kněžnou všechny peníze a pak padělal na otcovo jméno všechny směnky za 200 000 Kčs. Otec ho nechal najít soukromým detektivem a poslal ho na zkušenou do USA. Čestmír se v Hamburku zastřelil. Poslední dcera byla Dadla, byla rozmazlená a Annu sekýrovala. Jakmile Anna nastoupila službu u Rubešů, měla zakázané vycházky, byla bojácná a nezkušená, to paní vyhovovalo. Anna věděla, že má právo na volné neděle. Znala jen cestu na nákup a zpět, někdy zašla do kostela. Teprve, až se seznámila s Máňou ze 3. poschodí, se dověděla něco o životě, o tom, co může a na co má právo. Jednou ji Máňa vyvedla do Prahy a ukázala mnoho neznámého. Zavedla ji také na politickou schůzi dělníků, kde se seznámila s Toníkem. Oba je sbližovalo chudě prožité dětství. V té době působil v Lidovém domě jako poslanec soc. dem. strany Jandák, velmi oblíben mezi dělníky. N začátku demonstrace dostal za úkol uklidnit dělníky, nechtěl tak učinit, byl ale vydírán a v rozhodné chvíli přistoupil na stranu proti dělníkům. Nejvíce to bolelo jeho syna. Anna a Toník žili už nějakou chvíli manželským životem. Anna čekala dítě, ale neměli kde bydlet. Prostřednictvím soudruhů dostali byt a Anna se odstěhovala od Rubešů. V prosinci byl sveden boj o Lidový dům. Toník byl raněn, ale další den chtěl jít opět tam, kde je jeho místo – mezi dělníky a demonstranty. Anna ho nechtěla pustit, měla o něj strach. Jako matka by měla pečovat o prvorozeného syna, ale nechtěla jen tak nečinně přihlížet. Po velkém duševním boji, ve kterém jí pomohla sousedka, Anna odchází za Toníkem. Cestou se setkává s Dadlou, ze které se stala pyšná paní, provdala se za bohatého bankéře. Rozmlouvaly o výsledku děl. hnutí. Dadla Annu urážela, ponižovala a Anna se postavila na odpor. Na varování, že budou do nich střílet, Anna odpovídá: „Budete do nás střílet ? My také, paní !“
Anna běží za Toníkem v čele. Jejich kroky duní ulicí.