Česká renesanční literatura a humanismus

Česká renesanční literatura
Renesance začíná v 2.pol. 15. stol a končí rokem 1526, kdy na český trůn nastupují Habsburkové.
Hynek z Poděbrad
syn krále Jiřího z Poděbrad, působil jako diplomat na dvoře Uherského krále Matyáše Korvína.
Nejznámější báseň: Májový sen a Veršové o milovníku – básně na milostné téma. Přeložil 11 novel z Dekameronu podle německé předlohy.
– O štěstí – próza, úvaha, je obdobou Komenského díla labyrint světa a ráj srdce.
V renesanci vznikali – Knížky lidového čtení – měly zábavnou a nenáročnou formu
– Historie o bratru Palečkovi – jedná se o drobné prozaické příběhy o šaškovi Jiřího z Poděbrad.
Parodie – literární žánr, který imituje určité lit. dílo nebo typ liter. děl za účelem jejich zesměšnění.

Humanismus
Znamená latinský lidský. Učenecký, jazykovědný a historický proud, který se zabývá studiem, výkladem a napodobením antiky. Humanisté se snažili psát klasickou latinou.

Česká humanistická literatura

Rozdělujeme na 2 vývojové fáze:
1. počátky humanismu
2. rozkvět humanistické literatury

Humanistická lite. v českých zemích se začala rozvíjet až v 70. letech 15. stol.
ad 1) latinská humanistická tvorba
Jan z Rabštejna – diplomat ve službách Jiřího z Poděbrad. Autor – spis DIALOGUS v němž rozmlouvají 4 šlechtici o soudobých pol. poměrech. Obhajuje snahu Jiřího o evropský mír o sjednocení zemí.

Bohuslav Hasištějnský z Lobkovic – byl velmi vzdělán a pro své velké vzdělání se cítil nadřazen nad ostatními. Odmítal literaturu v češtině a také překlady do češtiny.
– Žaloba k sv. Václavu na mravy Čechů – kárá mravy předků a lidé své vlasti a šlechtě vytýká rozmařilý život.
Psal básně, ódy-oslavné básně, elegie-žalostné a epigramy, stylisticky uhlazené listy.

Česká humanistická tvorba
Česky psali měšťané a nekatolíci.

Viktorin Kornel ze Všehrd – právník u zemského soudu. Začal tvorbou latinských básním, pak přešel k česky psaným spisům. Autor:
– předmluvy k překladu Knih o napravení padlého – od Jana Zlatústého.Kladl důraz k prospěchu českého jazyka na úroveň klasické latiny a řečtiny, a k zlepšení veřejných poměrů.
Autor právnického díla – O práviech, o súdiech i dskách země české knihy devatery – snažil se zpracovat neliterární téma. Srovnává české a římské právo, české právo stavěl nad římské.

Ad 2) rozkvět humanistické literatury
Česky psaná lit. dostává ráz převážně vzdělávací, množstvím převyšuje lat. tvorbu.
Jan Campanus Vodňanský
Děkan, později rektor pražské univerzity. Psal hlavně duchovní básně, uplatnil se také jako dramatik v histor. hře z národních dějin BRETISLAUS.

Václav Hájek z Libočan
Katolický kněz, vlastenec a vynikající vypravěč, autor nejznámější kroniky – KRONIKA ČESKÁ z katolického hlediska vylíčil české dějiny od nejstarších od až do r. 1526. Nejvíce se věnoval starší době, kterou rozvádí do všech podrobností. Jde o zdařilé lit. dílo, které bylo oblíbené pro poutavé vyprávění. Z histor. hlediska je nespolehlivé, bylo odsouzeno v době NO.

Rozšířila se i cestopisná próza, představitelé:
Oldřich Prefát z Vlkanova – CESTA Z PRAHY DO BENÁTEK A ODTUD PO MOŘI DO PALESTINY.
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – český šlechtic, který byl za účast v protihabsburském povstání popraven. Autor
cestopisu PUTOVÁNÍ ANEB CESTA Z KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO DO BENÁTEK A ODTUD PO MOŘI AŽ DO ZEMĚ SVATÉ.
Václav Vratislav z Mitrovic – autor cestopisu PŘÍHODY – popisuje zde cestu poselstva Rudolfa II. do Cařihradu. Toto dílo zůstalo dlouho v rukopise, bylo vydáno až v době NO zásluhou Františka Martina Pelcla.

Česky psaná vědecká literatura soustředila se kolem univerzity, kde vynikaly badatelé v oblasti přírodních věd:

Tadeáš Hájek z Hájku – lékař, matematik, jehož zásluhou vyšel překlad Mathioliho herbáře. Přispěl tím k vytvoření české botanické terminologie.

Poměrně dlouho trvalo, než mezi českými bratry zvítězil názor, že vyšší vzdělání je důležité pro všestranný rozvoj člověka. V 16. stol. se Jednota bratrská stala důležitou šiřitelkou kulturně-vzdělávacích snah v čes. zemích. Měla vzorně organizované školy, představitelé se staly předními lite. humanismu.

Jan Blahoslav
byl ze zámožné měšťanské rodiny a vzdělání získal na protestantských univerzitách v zahraničí. R.1557 zvolen biskupem Jednoty bratrské a o rok později jejím písařem-tajemníkem.
– Filipika proti misomusům – útočná řeč proti nepřátelům vyššího vzdělání (Janu Augustovi)
– Gramatika česká – vzniklo dlouhodobým studiem čes. jazyka. Hlavní pozornost věnoval české slovní zásobě, frazeologii a větné vazbě.
Věnoval se rovněž tvorbě duchovních písní a hudbě. Podílel se na vzniku českobratrského kancionálu, vyšel nejprve v Polsku – Šamotulský kancionál později v moravských Ivančicích pod názvem Písně duchovní evanjelistské.
– Musica o hudbě a o sborovém zpěvu pro neškolené zpěváky
Přeložil – Nový zákon – po jeho smrti na něm pracoval kolektiv bratrských učenců, výsledkem bylo 6-tisvazkové monumentální dílo – Bible kralická tato kniha uzákonila jazykovou normu a stala se dlouho vzorem pro spisovnou češtinu

Daniel Adam z Veleslavína
Univerzitní profesor, později tiskař a majitel nakladatelství Melantrich. Pocházel z měšťanské rodiny, vystudoval pražskou univerzitu a pak zde přednášel historii. Překládal a organizoval liter. práce. Vydal více jak 30 spisů, vydávané spisy jazykově upravoval a tak přispíval ke zvýšení jazykové kultury a upevnění jazykové normy.
Proto se toto období nazývá veleslavinské.
– Kalendář historický – ve stručném přehledu zachytil podle výročí světové dějiny.

Mikuláš Dačický z Heslova
psal poezii, milostnou a vlasteneckou shrnul jí ve sbírce – Prostopravda
významné jsou také jeho prózy psané – Paměti- zajímavě v nich vylíčil události kolem Bílé hory. Zůstal věrný svému náboženskému přesvědčení i po Bílé hoře a pře perzekucí (útlak) ho zachránil vysoký věk a později smrt.

Na psaní humanistické liter. se podíleli i slovenští autoři, do Čech přicházely kvůli studiím.

Jan Jesenius – profesor a rektor pražské univerzity. Vynikl v lékařství a filozofii. V lékařství se věnoval hlavně anatomii a v r. 1600 provedl 1. veřejnou pitvu v Praze.

Vavřinec Benedikt z Nudožer – studoval a později přednášel na pražské univerzitě. Věnoval se jazykovědě.
– Dvou knih české mluvnice, popisuje stav českého jazyka podle Bible kralické

Pavel Kyrmezer – působil na různých místech na Moravě, usadil se v Uherském Brodě, kde byl později učitelem a knězem.
Psal divadelní hry na biblické náměty.
– Komedie česká o bohatci a Lazarovi a – Komedie nová o vdově – koncipovány jako obrazy ze soudobého měšťanského života se smyslem pro realismus.