III. Stříbrné období – dochází k úpadku římských ctností, rozmáhá se úplatkářství a podvody
Do literatury se dostává satira, jejichž žánry se vysmívají společenským nedostatkům.
Satira- lit. dílo, užívá humoru a dalších forem komična, aby zaútočilo na různé nedostatky lid. charakterů nebo spol. poměrů. Patří sem: epigram, anekdota, satirický román, komický epos, parodie.
Decimus Iunius Iuvenalis – římský satirik a Marcus Valerius Martialis – který proslul jako tvůrce epigramu
Tacitus – poprvé se v dílech zmínil o našem území a kmenech co tu žily.
Epigramy – krátké satirické básně vyjadřující úsečnou formu, výraznou a adresnou myšlenku. Je složena s expozice, pointy
Gaius Petronius zvanýArbiter – římský spisovatel, důvěrník císaře Nerona a rozhodčí ve věcech umění a vkusu, spáchal sebevraždu
Satiricon – satirický román psaný prózou i verši. V němž se prolínají humoristické a erotické motivy s kritikou lidských i spol. jevů.
Lucius Annaeus Seneca –filosof a spisovatel – představitel stoické filozofie, zastává názor, že člověk má žít podle přírody, ve shodě se světovým řádem, proti němuž se nelze vzpouzet.
O blaženém životě
Publius Cornelius Tacitus – římský historik a veřejný činitel (konzul), znalec dějin, odpůrce císařského absolutismu
Germánie – etnografický spis popisující kmeny na území tehdejší Germánie
Letopisy – pesimistický obraz vlády júlsko-kladuijské dynastie
Historie – navázal ne Letopisy a dovedl dějiny římské po konec vlády Domitiana.
Suetonius Gaius Tranquillius – považován za prvního biografistu vůbec.
Životopisů 12 císařů – životopisy císařů od Ceasara po Nerona. Tento spis odráží úpadek rovně historické literatury, je zde zdůrazňováno méně podstatné, různé klepy z osob. života císařů.
