Jan NERUDA (1834 – 1891)

– pocházel z Malé Strany z nepříliš zámožné rodiny, studoval gymnázium (spolužák Hálek), poté práva a filosofii x z ekonomických důvodů nedokončil => živil se jako úředník, učitel a od 1858 jako novinář
– noviny: „Národní listy“ – noviny strany Mladočechů
– píše tam fejetony a komentáře => cestuje – Francie, Německo, Balkán, Egypt
– neoblíbený autor – snaží se na věci dívat realisticky => je kritizován
– samotářský člověk – věnuje se plně své práci => považován za podivína
– milostné vztahy skončily krachem => do smrti sám
– věnuje se próze, poezii, dramatu a novinařině
– díla:
a) poezie: „Hřbitovní kvítí“ – 1858, reaguje na bachovský absolutismus
– vyjádření pesimistických nálad z Bachovského absolutismu, věří v nápravu poměrů
– personifikace, básnické přívlastky, vyjadřuje se obrazně, poeticky, metafory, metonymie, epiteta, přirovnání
– rým: pravidelný, střídavý, planý, používá symboliku, ovlivněn Německým romantismem
– tvrdá kritika za toto dílo – nebylo ani optimistické, ani realistické => dalších deset let básně, které nezveřejňuje, věnuje se publicistice
– „Knihy veršů“ – 1868 – z básniček, které napsal v mezičase udělal výběr, seřadil ho do 3 knih
– „Kniha veršů výpravných“ – o stáří, chudobě a bídě – sociální náměty
– básně: „Před fortnou milosrdných“ – o umírání
– posouvá vývoj balady dál – vychází z Erbenovy balady x zlem je systém, společnost a bída
– „Kniha veršů lyrických a smíšených“ – intimní poezie, vyjadřuje vztah k otci, matce a lásce Anně
– otci vyjadřuje povinnou autoritu, matce lásku a obdiv, Anně vyjadřuje lásku = milostná poezie
– „Kniha veršů časových a příležitostných“ – nejstručnější část
– vlastenecké a politické básně x optimistické
– kritika na knihy veršů rozdílná – starší ho chválí x mladí na něj útočí => dalších deset let nespokojen s chápáním jeho literárního díla a s tím, jak se na něho lidé dívají x se sílící germanizací se kritiky zmenšují => věnuje se opět 10 let pouze publicistice
– „Písně kosmické“ – 1878, astronomické objevy, okouzlení z hvězd
– inspiruje se v lidových popěvcích, přirovnává hvězdy a měsíc k rodině, vidí v tom harmonii
– psáno optimisticky
– „A člověk mluví“ – nové vědecké objevy => popisuje je, na vesmír kolem sebe se dívá materialisticky
– věří, že stejně tak, jako se vyvíjí technika se vyvine i společnost
– pravidelné metrum, rytmus, zvukomalebné, ironické srovnání člověka a Země

– „Balady a romance“ – 1883
– inspiruje se z českých legend a mýtů, zpracovává je formou básní + aktualizuje je
– „Balada česká“ – vychází z legendy o Palečkovi (rádce Jiříka z Poděbrad)
– aktualizace na politické poměry + je to spíše romance
– náměty historické, vždy aktualizace na sociální nebo politické poměry, úvahové básně o charakteru českého národa
– „Balada horská“
– „Prosté motivy“ – 1883, básnická zpověď
– alegorie 4 ročních období – rekapitulace lidského života ve 4 ročních obdobích
– jaro – dětství, léto – mládí, podzim – zralý věk, zima – stáří =>alegorie na vývoj biologického stárnutí
– „Zpěvy páteční“ – 1890 x vyšla až po jeho smrti 1896 díky přátelům, kteří ji vydali
– patrný strach ze smrti + narážky politické a náboženské, je patetický
– je smířený se světem, s životem
– celý svůj život zasvětil národu a rekapituluje, co se stalo, loučí se s národem a doufá, že národ bude lepší po jeho smrti
– epigramy – psal je pro Národní listy, soudobý komentář, nečekané vyústění, satiry, po vzoru Borovského
– komentuje panovníka, strefuje se do starších čtenářů, maloměšťáků
– nevyšly samostatně, později přidány k jeho knihám

b) Prózy – povídky – příležitostné pro noviny, později vydány
– „Arabesky“ – z pražského prostředí, snaha ukázat typického Pražáka, střední a nižší vrstvy
– nespisovná čeština, důkazem koloritu té doby
– „Trhani“ – román, črta – prozaické literární dílo na sociální poměry, námětem prostředí dělníků
– slang z prostředí železnic, forma dokumentu, spisovná archaická čeština, dobová čeština, slang
– „Malostranské povídky“ – 13 povídek, tvoří je 1. a poslední povídka, kde je popisován vztah k Malé Straně, na začátku popisované prostředí, poté osoby
– na začátku idylické popisy, potom přichází na to, že je to úplně jedno
a) popis maloměšťáků na Malé Straně
– „Přivedla žebráka na mizinu“ – popisována závislost
– „Jak si pan Vozel dokouřil pěnovku“ – konzervatismus
– „Dobré srdce paní Rusky“ -pokrytectví
– „Pan Ryšárek a pan Schlager“ – samota, odloučení
– „Doktor Kazisvět“ – odloučení od světa
– „Hastrman“, „Psáno o letošních dušičkách“
– objektivní, skutečné odhalování vztahů na Malé Straně

b) subjektivní: „U tří lilií“ – neúcta k rodičům
– „Svatováclavská mše“ – vzpomínky z jeho dětství
– kompozice: věnuje třetinu povídky na popis prostředí, až potom rychle popíše zápletku, vyvrcholení je na konci – nečekané
– na začátku dokonalý popis Malé Strany, uchyluje se ke slovům z obecné češtiny

c) žurnalistika – autorem nového literárního žánru – fejetony
a) fejetony – na běžné denní události – o maloměšťácích
– cestopisné – všímá si životního stylu u nás a v jiných zemích, které navštívil
– „Žerty hravé i dravé“, „Studie krátké a kratší“, „Obrazy z ciziny“, „Menší cesty“
b) kritika
a) literární – kritické monogramie – rozebírá literární formu Májovců – obhajuje jejich formu a program, zastává se Mayera a Šolce
b) divadelní – kriticky hodnotí české divadlo – propaguje Shakespearovy hry, Ibsena, obhajuje Smetanovy opery a jeho hudbu
c) na výtvarné umění – pozitivně obhajuje Mánese, Aleše, Myslbeka – obhajuje na nich lidovost