Jaroslav Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

– čtyřdílný satirický román, je satirickým obrazem rakouské monarchie a jejího militarismu
– hlavní postava:
ŠVEJK – pohodový člověk s prořízlou pusou, který bere vše na lehkou váhu a je bezstarostný, řekne bez rozmýšlení svůj názor a mnohdy si ani neuvědomuje, do jak nebezpečných situací se může dostat

Švejkova posluhovačka paní Müllerová přináší zprávu, že byl zabit Ferdinand, následník trůnu. Švejk v hostinci U Kalicha rozvádí úvahy o vzniklé situaci. Je zatčen, vyslýchán, lékaři jej nakonec prohlásí za „úředního blba“.
Vypukla válka. Švejk má silný revmatismus, přesto bere berle, sedá na invalidní vozík a nechává se paní Müllerovou odvézt na vojnu. Cestou neustále vykřikuje: „Na Bělehrad!“ Nejsměšněji vyznívá to, že je opravdu odveden. Neustále se dostává do nějakých problémů, je často vyslýchán, pobývá i v blázinci. Svým pláčem dojímá polního kuráta Ottu Katze a stává se jeho sluhou. Katz jej však brzy prohrává v kartách. Odchází k nadporučíku Lukášovi. S ním prožívá dobré i zlé. Na jedné straně dokáže svému pánovi pomoci (zbaví jej neodbytné milenky), na druhé straně ho přivádí do problémů (obstarává mu psa, který patří jeho nadřízenému). Spolu s ostatními jsou odvedeni na frontu. Na jedné stanici Švejk popíjí a ujede mu vlak. Vydá se tedy ke své jednotce pěšky. Cestou je zadržen strážníky, kteří jej považují za ruského zvěda. Pomocí alkoholu se ho snaží přimět k přiznání. Opijí se však více než Švejk, dokonce nadávají na Rakousko-Uhersko. Po dlouhé cestě se Švejk konečně dostává mezi své, na frontu.

Pomocí postavy Švejka vyjádřil Hašek svůj postoj ke světu, armádě, válce. Díval se na válečné běsnění očima prostého člověka, který nechce válčit, naopak touží prožít svůj život v míru.
V románu vystupuje řada dalších postav, které přispívají k humorné atmosféře díla. Setkáváme se tak s neustála hladovým Balounem, rváčem Vodičkou, s bývalým profesorem – směšným poručíkem Dubem, ctižádostivým kadetem Bieglerem aj.