Jean Francois Millet

1814 (Gruchy u Cherbourgu-FRA) – 1875 (Barbizon-FRA)

Francouzský malíř a grafik; pocházel ze starého normandského selského rodu a v mládí sedlačil; jako dvacetiletý se učil v Cherbourgu několik měsíců malbě u bezvýznamných umělců, ale po otcově smrti se vrátil na statek. 1837 dostal malé stipendium a vstoupil do ateliéru k E. Delacroixovi v Paříži, nesblížil se však ani s jeho romantismem, ani s Ingresovým klasicismem. Zpočátku se živil malováním galantních žánrů podle rokokových malířů 18. st. 1849 se přestěhoval se ženou a pěti dětmi z Paříže do Barbizonu u Fontainebleau; zde uslyšel „cri de la terre“, hlas země, jejž se snažil vyjádřit ve svém malířském díle. Dlouho zůstal zneuznán; žil s rodinou v takové nouzi, že musel přijímat pomoc svých uměleckých přátel, T. Rousseaua, Diaze de la Peňa aj. V padesátých letech byly jeho obrazy v Salónu odmítány, v šedesátých letech začal být oceňován a po smrti se ceny jeho děl až ztisícinásobily; většina z nich byla zakoupena do USA.

Milletovou zásluhou se poprvé v moderním malířství objevuje sedlák bez sentimentální nebo humoristické pointy, nazírán s pravdivostí a klidnou monumentalitou; jeho obrazy mají epickou šíři lidového vyprávění, realismus vyloučil z nich všechno malé a zbytečné, takže zůstala jen harmonie mezi člověkem a krajinou, dělníkem a prací. Ve svých dopisech vyjádřil Millet své umělecké přesvědčení, že krása je ve všem, co je pravdivé, účelné, charakteristické, že spočívá v živé a plné přítomnosti. Millet patřil k zakladatelům slavné barbizonské školy a otcům moderního malířství; jeho dílo působilo na generaci impresionistů a zvláště na V. van Gogha.