Josef Kajetán Tyl

– narozen 1808 v Kutné Hoře, zemřel 1856 v Plzni
– studoval na gymnáziu v Praze a Hradci Králové
– zde na něj zapůsobil V.K. Klicpera (profesor a průkopník čes.divadla 20.let)
– propadl divadlu, zanechal studia filozofie
– nějaký čas putoval s kočovnou společností, pak se vrací do Prahy, pracuje jako
vojenský účetní
– zabýval se divadel. činností jako herec,režisér,dramaturg,div.kritik, autor div.her, 1834-37 vedl ochotnické divadlo Kajetánské na Malé Straně
– r.1842 řídil česká divadelní představení na vedlejší scéně Stavovského divadla
– byl především dramatik a novinář
– byl redaktorem časopisu Květy, časopisu – Posel z Prahy (dvouměsíčník)
– Sedlské noviny – hlavním cílem byla výchova venkov. lidu
– další časopis Vlastimil–populárně naučný
– po revoluci vstupuje do kočovné společnosti, v hmotné bídě a s polámaným zdravím dožil život v Plzni

Historické povídky:
Začal historickými povídkami s čes.minulosti, klade důraz na výchovnou příkladnost
v obrazení vztahů mezi lidmi
Rozina Ruthardová a Dekret Kutnohorský
Vlastenecké povídky:
Chtěl jimi budit lásku k vlasti a k rodnému jazyku, a tím převychovávat národně
vlažné jedince. Hrdiny jsou mladí lidé, vzdělaní ušlechtilí.
Poslední Čech
Byla kritizována mladým K.H. Borovským, vytkl mu, že usiluje o získání české
šlechty pro národní boj. Také proto že příběh měl sentimentální děj.

Novely a povídky z divadelního a hudebního světa:
Tragické osudy ztroskotaných umělců, kteří dobývají uznání ve světě, když ho nenašli
ve vlastní vlasti:
Hudební dobrodruzi
Bláznivý houslista
Polemizuje zde s romantickým životním postojem, romantického hrdinu záměrně
zkresluje, aby vynikla jeho neudržitelnost. Např. Rozervanec reakce na Máchu

Reportážní črty z pražského prostředí a povídky venkovského života
Řeší sociální konflikty smírem, položil jimi základy pro tvorbu B. Němcové

Dramatická tvorba:
a) Frašky
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka
– je to příběh 2 zamilovaných
– nepřátelství jejich rodičů – českého ševce Kroutila a poněmčené máselnice Mastílkové je nakonec překonáno
– objevuje se zde píseň Kde domov můj (hymnu poprvé zpíval slepý houslista Mareš)
Fr. Škroup napsal hudbu, v r. 1918 se stala součástí hymny, od r.1993 je českou
státní hymnou

b) hry ze současnosti
důraz kladen na detaily a epizody každodenního života. Mnohé mají sociálně kritické
podbarvení.
Pražský flamendr, Bankrotář, Paličova dcera

c) dramatické báchorky
– vrchol autorovy dramatické tvorby
– zobecňuje klady a nedostatky české národní a českého lidového života
– jako nejsilnější a nejčistší vztah oslavují všechny druhy lásky, která překoná všechny potíže, je zdrojem optimismu těchto her.
Strakonický dudák aneb Hody divých žen

– Švanda syn víly Rosavy, odejde se zázračnými dudami do světa
– Chce získat hodně peněz aby si mohl vzít dceru hajného Trnky, Dorotku
– Na cestě se k němu vetře dobrodruh Vocilka-prospěchář, příživník, zbabělec
– Dorotka se vypravuje se šumařem Kalafunou (obětavý člověk) za Švandou
– Švanda uvězněn Alamirem, ženichem princezny Zuliky, zamilovala se do Švandy
– Chce si ho vzít za manžela, nakonec je zachráněn Dorotkou
– Zde ztělesnil Tyl typického českého člověka (touha po penězích a slávě v jiné zemi)
Tvrdohlavá žena, Jiříkovo vidění, Lesní panna

d) historická dramata
1 sociální drama Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři
– Poprvé uveden na jeviště jako hrdina lidových kolektiv
– Vzpoura proti cizímu panstvu a nesnesitelnému vykořisťování

Jan Hus
– vzniklo v roce 1848 pod vlivem událostí
– historická postava, ale vyslovuje požadavky a cíle národa v současnosti
– hl.hrdina stojí za myšlenkou demokracie a svobody s představou, že svou objetí posílí ideje, které hájil.
Jan Žižka a bitva u Sudoměřic další hra.