Karel Havlíček Borovský, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra, Tyrolské elegie

Král Lávra
– satirická báseň s alegorickým příběhem

Král Lávra není zlý, lidé ho mají rádi, jen jednu slabost mu nemohou odpustit. Jednou do roka se nechává holit a stříhat, odplatou holičovi je však poprava. Král totiž tají světu dlouhé oslí uši.
Los připadne na mladého Kukulína. V poslední chvíli před popravou uprosí matka krále, aby nechal jejího syna žít. Král se slituje. Kukulín však musí slíbit, že nikdy neprozradí, co viděl pod královskými vlasy. Dokonce se stane dvorním holičem. Tajemství jej velmi tíží, a tak ho na radu poustevníka všeptá do staré vrby. Náhodou procházejí kolem vrby čeští muziknti, a protože pan Červíček ztratil z basy kolíček, vyřeže si z vrby nový. Když pak začne na basu hrát na královském plese, tajemství je prozrazeno. K žádné katastrofě však nedochází. Lidé krále ujistili, že ho mají rádi, ba že mu dokonce dlouhé oslí uši sluší.
Děj byl kvůli přísné cenzuře umístěn do Irska a král dostal jméno Lávra. Ve skutečnosti psal Havlíček o Rakousku po roce 1848 a o slaboduchém Ferdinandu „Dobrotivém“.

Báseň byla vtipná a moc se mi líbila.

Křest svatého Vladimíra
– skládá se z 10 zpěvů,

Ruský car Vladimír chce, aby mu bůh Perun (slovanský bůh hromů a blesků) na jeho svátek zahřměl. Chce ušetřit na dělostřelbě. Perun se strašně rozzlobí, dokonce neslušně nadává, stěžuje si na lidi, kteří po něm stále něco chtějí. Carovi nevyhoví. Ten se mu chce pomstít. Zatkne jej a u vojenského soudu ho odsoudí k utopení v Dněpru.
Perunova smrt však znamená katastrofu pro církev. Lidé začínají být neposlušní a neplatí daně. Nemají se totiž koho bát. Církvi hrozí zánik, žádá proto cara o nového boha. Car tedy vyhlásí konkurs. Z celého světa přicházejí kandidáti a přesvědčují Vladimíra, že jejich církev je nejlepší, protože mají zájem na tom, aby se bohem stal jejich zástupce.
Tuto skladbu Havlíček nedokončil.

Tyrolské elegie
Autor popisuje svůj transport do Brixenu. Svůj příběh vypráví měsíci, který se mu stal jeho jediným přítelem a společníkem na cestě.
Jedné noci pro něj přijdou vojáci a předají mu dopis od Bacha. V dopise ho údajně zve do Brixenu na dovolenou. Potom se Havlíček loučí s celou rodinou a svým rodným městem.
Cestou při přejezdu Alp se jim splaší koně a Havlíčkův doprovod vyskáče z vozu. Zůstane pouze Havlíček, který se sám ujímá opratí a koně zastavuje. Ve Waidringu počká na svůj doprovod. Další den odjedou do Brixenu.