Karel Havlíček Borovský

– nar. 1821 v Borové u Německého Brodu /Havličkova/, zamřel 1856
– pocházel s kupecké rodiny
– vystudoval gymnázium, chtěl studovat teologii
– pobyt v kněžském semináři v něm vzbudil odpor k církvi a byl vyloučen
– soukromě studuje slovanské jazyky, literaturu a dějiny
– v pražské univerzitní knihovně se seznámil s P.J.Šafaříkem (známý učenec)
– 1843-44 byl vychovatelem v Rusku, poznal ruskou realitu od té doby kriticky
vystupoval vůči slovanské vzájemnosti.
– po návratu se živí jako spisovatel a novinář
– r. 1846 stává se redaktorem Pražských novin a přílohy Česká včela
– v dubnu 1848 zakládá vlastní Národní noviny + příloha Šotek
– po revoluci jsou Národní noviny úředně zastaveny,
– odchází do Kutné Hory, kde vydává časopis Slovan (je zastaven)
– odchází do Německého Brodu r. 1851 deportován do Tyrolského Brixenu
– r.1855 vrací se do Čech ale následujícího roku umírá
– jeho pohřeb se stává národní manifestací

Obrazy z Rus
– vycházel časopisecky
– důležité rysy způsobu života v Rusku
– z demokratických pozic kritizoval rozdíly mezi různými společ. Vrstvami
– stojí na rozhraní mezi publicistikou a uměleckou literaturou
– toto dílo patří k realismu

Zkušenost z Rus ho přivedla k myšlence austroslavismu, formuloval jí ve článku
Slovan a Čech v Pražských novinách.

V Moskvě napsal množství epigramu, shromáždil pro tisk pod názvem Epigramy 1845
(nevyšly knižně), vycházely v příloze Šotek
Jsou věnovány církvi, státu, vládě, oblasti umění (múzám), světu jako takovému

3 velké satirické básnické skladby (nedobrovolný pobyt v Brixenu).Vyšly po jeho
smrti.

Tyrolské elegie
– autobiografická forma vlastní zatčení, deportaci do Brixenu a život ve vyhnanství
– líčení dobrodružného cestování se snažil odhalit mocenskou vůli rakouského policejního režimu v době Bachova absolutismu
– nevynechal zde ani 1 příležitost, aby nezesměšnil rakouský režim

Král Lávra
– z irské pohádky, o králi s oslíma ušima
– osoba krále připomínala u nás vládnoucího, slaboduchého F.Dobrotivého
– Irský král má oslí uši, 1 do roka se nechá stříhat a za odplatu bývá holič popraven
– Jednou připadne los na mladého Kukulína
– Když ho kat vede na popraviště, přimluví se za něj u krále jeho matka
– Král se stydí, slituje se nad holičem Kukulínem, stává se dvorním holičem
– Nesmí vyzradit tajemství, to ho však trápí a svěří se vrbě
– Jednou kolem vrby procházejí čeští muzikanti, když hudec Červíček ztratí kolik z basy, vyřeže si z basy nový
– Na královském plese basa tajemství vyzradí
– Podaní však svého krále pro oslí uši nezapudí.

Křest sv. Vladimíra (zůstalo nedokončeno)
– stačil napsat 10 zpěvů
– inspiraci vzal v Nestorově letopisu – stará kronika, Borovský dal příběhu lidovou
podobu
– Bůh Perun vylíčen jako pantatíček, který si zašívá katě a od plic odbude drába (vyřizuje mu vzkaz od cara Vladimíra)
– Kterému má k svátku místo kanonády zahřímat
– Car se rozhněvá nad opovážlivostí a nechá boha zavřít (civilní soud ho odmítá soudit)
– Je zde soud vojenský, který vše zařídí a Perun je utopen v Dněpru.
– Svět je pořád stejný, pouze církev si stěžuje
– Je vypsán konkurz, ve kterém se církve dohadují která je nejcírkvovatější
– Tím báseň končí

Havlíček si poznamenal pár dalších zpěvů. Podle nich pak dr. Novotný doplnil báseň o dalších 10 zpěvů. Tento doplněk však nesměl být u nás publikován. Oficiálně vyšel 1991.
Skladby a epigramy svou hutností veršovaného výrazu, jadrností slovního projevu,
mnohdy s vulgárními projevy, získal širokou popularitu. Autor se snaží o sblížení
poezie s reálnou životní problematikou.