Litartura 17. a 18. století (klasicismus a osvícentsví), barokní kulura

JAN AMOS KOMENSKÝ: LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE

30. letá válka končí porážkou na Bílé hoře (1620). Poprava 27 českých pánů, vyhlášeno obnovené zřízení zemské, povoleno pouze katolické náboženství (odliv nekatolíků), vedení škol a kultury bylo svěřeno do rukou jezuitskému řádu. Doba temna a stagnace čs kulturního i politického života.

Obsah
Poutník hledající smysl světa a bytí je provázen dvěma neodbytnými průvodci – Všezvědem Všudybudem a Mámení Mámilem. Každý máme na očích „brýle mámení“ se „skly domnění“ a rohovinou zvanou zvyk. Poutníkovi je nasadily „křivě jaksi“, může a chce se vlastníma očima dívat. Z pohledu z vysoké věže se svět podobá městu s okrouhlými hradbami s ulicemi a „ryňky“, jehož půdorys později autor sám i nakreslil. Lidé vstupují Branou života, ale vzápětí se Branou rozchodu obracejí do šesti hlavních ulic, které symbolizují stavy světa, řemeslníky, učence, duchovní, vrchnosti, rytířské válečníky, a také „stav domovní“. Setkávají se na prostředním náměstí s hradem královny Moudrosti, „zvláštnější“ lidé dosáhnou hradu Štěstí. Mámil s Všezvědem každý stav vychvalují, ale Komenský vidí, jak už v rodině a manželství „sladké s hořkým se mísí“. Jak lidé namáhající se „do přetržení“ mohou „svým pachtěním chleba sotva obhájiti“. Vidí závist, řevnivost, faleš a mamonářství, které zapomíná na duši. Nejvíce se věnuje nejrůznějším skupinám učenců a vědátorů, které zblízka znal. Stav vrchnosti vidí duchovní žák Petra Chelčického v ostře ironickém světle. Zneužívání práva bezprávím, poměry za neomezené moci knížat a jejich úředníků, podlézavost lokajských nohsledů… „Tisíckrát umříti volím, nežli tu býti!“ volá Komenský. „Bože, jestliže jaký Bůh jsi, smiluj se nade mnou býdným!“ A tu slyší hlas: „Navrať se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dveře!“ Až ve spojení s Bohem a Kristem nalézá křesťan svou hlubinu bezpečnosti. Českou barokní literaturu dělíme na exulantskou (pouze komenský) a protireformační: Adam michna z otrokovic, Antonín koniáš, Bohuslav balbín: výtah z dějin českých, rozprava na obranu jazyka slovanského zvláště českého.

Autor
Narodil se v Nivnici, velký český myslitel a spisovatel, zakladatel moderní pedagogiky. Po studiích na protestantských univerzitách v Německu se stal českobratrským duchovním. Po porážce na Bílé hoře a pronásledování nekatolíků opustil vlast a usadil se v Polském středisku jednosty bratrské Lešně. Tam zůstal až do pořáru roku 1656, poslední léta života strávil v Amsterodamu. Na pozvání svých přátel mnoho cerstoval po Evropě a uplatňoval své moderní pedagogické názory, proto je dodnes nazýván učitelem národů. Jeho dílo je všestranné. Pohřben v Naardenu.
Komenského tvorbu dělíme na spisy nábožensko filosofické: Labyrint světa a ráj srdce, Hlubina bezpečnosti, Kšaft umírající matky jednoty bratrské. Další spisy didaktické: Velká didaktika, Škola hrou, Orbis Pictus, Informatorium školy mateřské, Brána jazyků dokořán. Dále spisy vševědné: Poklad jazyka českého, který nebyl dokončen, protože shořel v Lešně.

DANIEL DEFOE: ROBINSON CRUSOE

V Anglii žil bohatý obchodník Crusoe. Měl tři syny. Nejmladší Robinson nepůsobil rodičům mnoho radosti. Jeho oblíbeným cílem byl přístav Hull. Zde toužil dostat se na nějakou loď, plující do cizích zemí. Jednou, když byl zase v přístavu, potkal svého kamaráda, který byl námořníkem. Robinson mu řekl:“Chtěl bych být též námořníkem.“ Přítel mu poté nabídl, že ho vezme s sebou, jelikož jeho otec byl majitelem lodi vezoucí obilí. Robinson si šel domů sbalit věci. Potom utíkal na loď, a vypluli. Uprostřed moře je však zastihla velká bouře. Kapitán dal vyházet mnoho pytlů obilí, aby se loď nepotopila. Robinson dostal mořskou nemoc. Nakonec však vše dobře dopadlo. V Londýně se Robinson seznámil s kapitánem lodi plující mezi Londýnem a Guineou. Kapitán mu vyprávěl o krásné zemi, o jejím bohatství a kráse. Robinson chtěl vidět ten kraj a kapitán ho vzal s sebou. Přepadli je však piráti. Zajali několik mužů, i Robinsona. Ostatní ubili. Muže, které zajali prodali do otroctví. Pán u kterého Robinson sloužil, si ho velmi oblíbil. Robinson měl v úmyslu utéci, což se mu podařilo. Na neznámém ostrově na který se doplavil objevil útulnou jeskyni ve které se začal zabydlovat. Při běžné pochůzce po ostrově se mu naskytl hrůzostrašný pohled. Uviděl divochy, kteří zabili mladého divocha a chtěli ho sníst. Druhý mladík se snažil uprchnout. S pomocí Robinsona se mu to podařilo. Spřátelili se a protože byl pátek, nazval Robinson divocha Pátkem. Uběhlo mnoho let a Robinson se nakonec šťastně dostal domů. Pátka, svého věrného přítele vzal s sebou.