Literární tvorba ideálů životní vyrovnanosti (klasicismus a osvícenství) a období preromantismu ve světové literatuře

Klasicismus (z lati. vynikající, vzorný)

Ve výtvarném umělecký směr, který vznikl v 2. pol. 17. stol. ve Francii. K jeho rozvoji došlo ve 2. pol. 18. stol. a v 1. třetině 19. stole. Tento rozvoj byl podmíněn vykopávkami v Pompejích a Herkulaneu r. 1748.
V oblasti literatury se tento směr projevil nejprve ve Francii, odtud se pak šířil dál do zemí Evropy a Ameriky.
Klasicismus se hlásil k filozofii racionalismu, předním představitelem byl René Descartes, větou: „Myslím, tedy jsem“. Vyjádřil názor, že jediným pevným bodem, o němž nelze pochybovat je představa sebe samého jakožto bytostí myslící. Tvrdil, že základním znakem pravdy je poznání vyplývající z rozumu.

Znaky:
– jednotné principy a pevný řád
– rozumová kázeň (cit podřízen povinnosti a rozumu)
– krása je v pravdě a v obrazu přírody
– vzorem je antické umění

Žánry byly přísně rozděleny:
1. vysoké: óda, epos, tragédie – o životě vysokých vrstev (vladaři, vojevůdci) uplatňoval se rýmový verš
2. nízké: komedie, fraška, bajka a satirické žánry – postavy neurozené, náměty ze současnosti, prozaická a veršovaná forma.

Nejvíce se projevil v dramatu. V oblasti francouzské tragédie vynikli:
Pierre Corneille
nejvýznamnější dílo – Cid – hl. hrdina Rodrigo-Cid zabije v souboji otce své milé Ximény, protože urazil jeho otce. I když ho Xiména miluje, žádá krále o trest pro svého milého. Konflikt skončí smírně, protože Cid odčinil svou vinu v udatném boji.

Jean Racine
Tvůrce „psychologické tragédie“. Děj jeho her se odehrává v antické minulosti, ale zobrazuje současné postavy se soudobými problémy. Zobrazoval zhoubný vliv vášně, která ničí ty, kteří ji podléhají.
– Faidra – kde stejnojmenná hl. hrdinka-královna se zamiluje do nevlastního syna Hyppolyta, který ji však odmítá. Hyppollytův otec však uvěří svědectví královniny chůvy a vyhání syna ze země. Prosí bohy, aby jeho zločin potrestali. Králova žádost se vyplní a Faidra vypije nápoj s jedem a prosí svého muže za odpuštění.

Nejvýznamnější představitel komedie byl:
Moliér vl. jm. Jean Baptiste Poquelin
Působil u kočovných hereckých společností jako herec, režisér a autor komedií. Později se stal ředitelem královského divadla v Paříži.
– Tartuffe – stejnojmenný hl. hrdina touží za každou cenu po bohatství, předstírá zbožnost a čestnost a manipuluje se životem celé rodiny důvěřivého měšťana Organa. Jedná se o satiru na pokrytectví a církev, v níž jsou kritizovány spole. praktiky, zvláště zneužívání pravomocí.
– Lakomec – hrdina Harpagon, chamtivý, lakomý a bezcitný lichvář, který je pro peníze ochoten obětovat vše zvláště osobní štěstí svých dětí Elišky a Kleanta. Jeho povaha je odhalena, když mu sluha Čipera ukryje truhlici s penězi. Nakonec svolí ke svatbě svých dětí, když nemusí vyplatit věno ani zaplatit svatbu.
Další jeho komedie: § Misantrop, § Scapinova šibalství, § Zdravý nemocný atd.

V Itálii se rozvinul další druh komedie, tzv. commedia dell´arte. Hry neměli pevnou stavbu, herci improvizovali podle stručného obsahu. Z tohoto základu vytvořil italskou národní veselohru Carlo Goldoni , jeho nejznámější komedie je
§ Poprask na laguně – z prostředí života rybářů.

Na rozdíl od dramatu byl vývoj poezie skromnější. K nejvýznamnějším patří:
Jean de la Fontaine
Proslul svou sbírkou § Bajky – inspiroval se dílem Ezopovým i bajkami středověkými. Své bajky často aktualizoval k potřebám společenské kritiky.